Hrdinové pod červeným křížem: Jak vypadal transport raněných za 2. světové války (2)

14.01.2020 - Karel Cidlinský

Všechny armády druhé světové války disponovaly kromě vojáků vycvičených k zabíjení i jednotkami, které se snažily udržet zraněné naživu, dostat je z místa bojů do zázemí a poskytnout jim lékařskou pomoc. Tato služba, byť většinou beze zbraně, byla velmi těžká a neméně hrdinská

<p>Němci využívali k transportu raněných do zázemí také gigantická letadla Me 323</p>

Němci využívali k transportu raněných do zázemí také gigantická letadla Me 323


Reklama

Lehce zranění vojáci byli během bojů druhé světové války na obvazišti odborně ošetřeni a poté se buď vrátili zpět k jednotce, nebo je čekal odsun do týlu pozdějšími převozy. Obecně platilo, že i lehké zranění měl prohlédnout lékař, ale ne vždy to bylo možné. Mnoho zraněných, kteří se udrželi na nohou a mohli dále bojovat, tak ošetřili zdravotníci nebo jejich spolubojovníci. 

Předchozí část: Hrdinové pod červeným křížem: Transport raněných za druhé světové války (1)

Rychle do bezpečí

O přežití těžce zraněného vojáka rozhodovala rychlost přepravy k odbornému ošetření z obvaziště do polní nemocnice, proto mezi oběma místy neustále jezdily sanitky a nákladní automobil, zajišťující co nejrychlejší odvoz raněných a zároveň i zásobování obvaziště zdravotnickým materiálem z divizních skladů.

Na některých bojištích, jako například v africké poušti nebo barmské džungli, přepravovaly pacienty s přednostním odsunem do týlu lehké sanitní letouny. Na tichomořských ostrovech byli v počáteční fázi bojů zranění shromažďováni na břehu a odváženi výsadkovými čluny přímo na sanitní lodě, neboť lékařům se lépe než v džungli pracovalo v čistém a bezpečném prostředí.

V polní nemocnici 

Každá divize měla k dispozici velkou zdravotnickou jednotku, která zajišťovala odborné lékařské ošetření, motorizovanou přepravu raněných a jejich doléčení v polní nemocnici. Nejdůležitější složku představovaly chirurgické týmy provádějící v polních podmínkách nezbytné operace minimalizující následky utrpěného zranění. V německé armádě se místo jejich působení nazývalo Hauptverbandplatz (hlavní obvaziště) a zřizovalo se v blízkém týlu v lokalitě, kde mohlo být udržováno alespoň základní antiseptické prostředí.

Zraněné tam z praporních obvazišť vozily sanitky a opět podle povahy a závažnosti poranění se jim věnovali specializovaní lékaři. Většina pacientů přicházela již stabilizována a o jejich osudu tedy nerozhodovaly vteřiny, přesto zůstával stav některých mužů stále kritický. Chirurgické týmy pak pracovaly nepřetržitě mnoho hodin, zatímco techničtí specialisté jim zajišťovali dodávky léků, lékařských nástrojů, vody a elektrické energie. Další podpůrné jednotky zajišťovaly provoz sanitek, stravu pro personál a pacienty, zdravotnickou administrativu a strážní službu.

Zpátky do boje

Po provedené operaci voják putoval do polní nemocnice, kde jeho stav zdravotníci sledovali stejně jako v běžném civilním „špitále“. Pokud bylo třeba dalších operací nebo povaha zranění vyžadovala zotavení delší než 30 dní, čekal pacienta odsun do zázemí k doléčení a následné rehabilitaci, která mohla trvat i několik měsíců. Pro rekonvalescenty byly zřízeny vojenské nemocnice, lazarety a léčebné ústavy v příslušném vojenském okruhu Německa, do něhož divize spadala.

TIP: Rány na těle i na duši: Jaká byla nejčastější zranění z Velké války (1)

Poté, co byl voják prohlášen za uzdraveného, rozhodovala o jeho návratu do služby lékařská komise, která jej mohla buď dočasně, nebo trvale propustit ze služby, nebo přeřadit k týlovým útvarům. Pokud to ale jeho stav dovoloval, byl voják odeslán zpět ke svému mateřskému útvaru, nebo se coby zkušený veterán ocitl v některé z nově stavěných jednotek. 

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

V roce 1997 vyšla studie tvrdící, že očkování způsobuje autismus, a její závěry rezonují na internetu dodnes.

Zajímavosti

Chytré toalety by mohly zvýšit naši připravenost na budoucí epidemie.

Věda
Revue

Velmi těsná dvojice trpaslíků J2322+0509

Vesmír

Napoleon ruské revoluce

Alexandr Fjodorovič Kerenskij

Právník Alexandr Fjodorovič Kerenskij byl před válkou jako poslanec v Dumě dobře známou osobností. Po březnové revoluci působil ve vlivném petrohradském sovětu, dosáhl funkce ministra spravedlnosti a posléze se realizoval jako ministr války a námořnictva. Kerenskij se snažil vrátit ruskou armádu do války, letní ofenzíva roku 1917, jejíž součástí byl i útok u Zborova, však selhala. V Rusku stále sílili bolševici a volání po míru bez anexí a kontribucí.

Kerenskij se po bolševické revoluci pokusil zvrátit situaci, nebyl však úspěšný a následně uprchl do Anglie a Francie. Nevzdal se veřejného života a publikoval, ale do Ruska se nikdy nevrátil. Zemřel ve Spojených státech.

Historie

Výrazné barvy nemají mandrilové jen v obličeji, ale rovněž na zadku, kde pravděpodobně slouží pro snadnější pohyb skupiny v husté vegetaci.

Příroda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907