Od myčky po stěrače: Příběhy vynálezkyň, jejichž nápady změnily každodenní život milionů lidí

Na českém území vzniklo ruchadlo, kostkový cukr nebo třeba kontaktní čočky, ale žádný ze zásadních vynálezů, který by se prosadil i v cizině, nevymyslely ženy. Chceme-li proto odstoupit od výdobytků mužské invence, musíme se přesunout do zahraničního prostředí, zejména pak do Spojených států amerických.

Plísňový sýr od selky

• Marie Harel

Měkký sýr krémovité konzistence vznikl v departementu Orne na jihozápadě Francie ve vesnici Camembert, podle níž ho pojmenovala dcera vynálezkyně. Dle místních legend ho poprvé omylem vyrobila normandská selka Marie la Fontaine Harel (1761–1844), která čerstvý sýr zapomněla ve sklepě, a když ho po několika týdnech objevila, byl obrostlý bílou plísní, ale nezkazil se, naopak vynikal výbornou chutí.

 Historické prameny ovšem tvrdí, že recept na delikatesu původem z Brie svěřil Marii pařížský kněz Charles Jean Bonvoust (1747–1799), kterému poskytla úkryt během jeho útěku před stoupenci Velké francouzské revoluce. Rozdílnost chuti mezi sýry typu brie a camembert nicméně nasvědčuje tomu, že si sýrařka postup přípravy značně upravila.

Pila na kolovratu

• Sarah Tabitha Babbitt

Dcera kováře Sarah Babbitt (1779–1853) žila od narození až do smrti v americkém státě Massachusetts. Ve vesnici Harvard, kde se vyučila tkadlenou, měla velký význam těžba a zpracování dřeva, takže dívka od mládí mohla pozorovat, jak se zhotovují klády. Tyto rané zážitky ji dost možná přivedly k vynálezu okružní pily, dnes známé jako cirkulárka.

Sarah si všimla, že při práci s dvoumužnou pilou je nutné učinit zbytečný pohyb zpět, aby se nástroj dostal do původní polohy, ze které probíhá řezání ve směru dolů. Mnohem praktičtější by přece bylo, kdyby se celý proces zjednodušil tak, aby byly zuby pily neustále v zápřahu. Svou teorii si potvrdila na kolovratu, na němž roztočila malý pilový kotouč.

Vzhledem k tomu, že byla Sarah členkou náboženské sekty šejkrů, která vycházela z kvakerství a prosazovala rovnoprávnost žen, její nápady byly vyslyšeny a místní je začali využívat – kromě cirkulárky údajně vytvořila i stroj na zhotovování zubních protéz a přispěla k výrobě sekaných hřebíků.

Coby stoupenkyně šejkrů si své vynálezy nicméně nenechala patentovat, jelikož tato komunita věřila v neomezené duševní vlastnictví všech, jak zmiňuje publikace Technicky talentované ženy a jejich vynálezy (2023) od Iva Krause. Autorství Sarah se tak nadále přenášelo jen ústně, tím pádem bylo později zpochybňováno i zcizováno. 

První programátorka

• Ada Lovelace

Augusta Ada King, hraběnka z Lovelace (1815–1852), byla dcerou slavného anglického básníka lorda Byrona, její rodiče se však právně rozvedli nedlouho po Adině narození, takže vyrůstala pouze s matkou Annabellou Milbanke Byron a svého otce od té doby nespatřila.

Ada získávala vzdělání od soukromých učitelů a nadchla ji především algebra a geometrie. V pokročilejším studiu jí pomáhal například Augustus De Morgan, první profesor matematiky na londýnské univerzitě.

V roce 1835 se provdala za barona Williama Kinga a o tři roky později se stala hraběnkou z Lovelace. V té době se už nějakou dobu zajímala o analytický stroj anglického vynálezce Charlese Babbage, s nímž se seznámila v roce 1832. O deset let později přeložila článek o tomto vynálezu od italského inženýra Luigiho Federica Menabrea a doplnila ho o četné poznámky.

Její detailní anotace jsou některými historiky považovány za první známý počítačový program neboli algoritmus coby teoretický princip řešení problému. Ačkoliv Babbage svůj diferenční stroj nikdy nedokončil, cenné poznatky matematičky Ady nezůstaly zapomenuty: na konci sedmdesátých let 20. století byl podle ní pojmenován programovací jazyk Ada a dnes je označována za první počítačovou programátorku.

Signál ohněm

• Martha Jane Hunt Coston

Martha Coston (1826–1904) bydlela se svým mužem Benjaminem ve Washingtonu, kde manžel pracoval v pyrotechnické laboratoři námořnictva USA, a poté v Bostonu, kde působil jako ředitel plynárenské společnosti. Tato funkce se mu však stala osudnou. V roce 1848 zemřel v důsledku vystavení se chemickým látkám a Martha se s dětmi přestěhovala do rodné Filadelfie.

Smrt ženu nicméně pronásledovala – zanedlouho zemřeli její tři synové a poté i matka, čímž se Martha ocitla v emocionální i finanční nouzi. Tehdy se rozhodla navázat na Benjaminovu práci v oblasti chemie a pyrotechniky, ačkoliv sama nedisponovala znalostmi těchto oborů. Se systémem noční světlicové signalizace jí proto začali pomáhat odborníci. Trvalo celou dekádu, než dokončila veškeré pokusy.

V roce 1859 si nechala patentovat červené, zelené a bílé pyrotechnické signály a poté, co funkčnost vynálezu prověřilo námořnictvo, si Martha založila firmu Coston Manufacturing Company na velkovýrobu světlic, které neustále vylepšovala. Její produkt využívaly lodě námořnictva i záchranné služby. 

Stroj na mytí nádobí

• Josephine Garis Cochrane

Josephine Cochrane (1839–1913) měla technické myšlení a nápaditost v genech. Jejím otcem byl stavební inženýr John Garis, který se přičinil o budování města Chicaga, a jejím pradědou z matčiny strany byl slavný vynálezce John Fitch, jenž se proslavil provozem první parní lodní dopravy v USA.

V devatenácti letech se Josephine stala manželkou demokrata Williama Appersona Cochrana a jeho politickou kariéru podporovala pořádáním hostin a večírků v jejich rodinném sídle ve státě Illinois.

Vzhledem k nevalným zkušenostem se služebnictvem si brala osobně na starost ruční umývání čínského porcelánu, při kterém jí vyvstala na mysl myšlenka: co kdyby existoval stroj, který by jí práci ulehčil, a přitom by drahocenné šálky či talířky nezničil?

S realizací nápadu jí pomohl mechanik Georg Butters, který v kůlně na zahradě rezidence Cochraneových zprovoznil první model myčky. Ten sestával z kotle nepropouštějícího vodu, v němž byly na horizontálním kole připevněny drátěné stojany různých tvarů pro uchycení nádobí. Z trysek na dně kotle proudila dovnitř horká tlaková mýdlová voda, která umývala špínu otáčením kola. To se nejprve muselo rozpohybovat ručně, až později ho uváděl do chodu motor.

Patent na stroj na mytí nádobí (Dish washing machine) získala Josephine Cochrane 28. prosince 1886, načež začala myčky vyrábět a prodávat v rámci své společnosti Garis-Cochran Manufacturing Company. Prvními kupci zpočátku nedoceňovaného vynálezu se staly velké podniky jako hotely, restaurace a nemocnice. Pro běžné spotřebitele byl stroj velmi drahý, navíc v amerických domácnostech chyběl přívod tlakové teplé vody.

Vpich jednou rukou

• Letitia Mumford Geer

Letitia Mumford Geer (1852–1935) se narodila v New Yorku rok před tím, než byla vynalezena podkožní jehla, která byla schopna pacientovi poskytnout nitrožilní léčbu.

Když se Letitia stala v dospělosti zdravotní sestrou, používal se tento nástroj běžně na injekčních stříkačkách, nicméně ona i přes tuto inovaci viděla stále prostor pro jejich zlepšení.

Na konci 19. století si nechala patentovat jednoruční injekční stříkačku, která se stala revolučním vynálezem, jenž změnil kvalitu zdravotnictví. Pro svou jednoduchost a praktičnost si mohli sami pacienti bez pomoci zdravotníka zavádět léčivo do těžko přístupných míst na těle, a to díky rukojeti ve tvaru háku, zajišťující snadný úchop a ovládání jednou rukou. Pohodlné zařízení podnítilo další výrobu různých injekčních stříkaček.

Významná novinka však přišla až v roce 1956, kdy novozélandský lékárník Colin Albert Murdoch (1929–2008) vymyslel plastovou verzi, kterou bylo možné po jednom použití vyhodit, a tak nemusela být na rozdíl od skleněných a kovových stříkaček dlouze (a ne vždy zcela úspěšně) sterilizována. Tohoto významného pokroku na poli zdravotnictví se už Letitia nedožila, zato měla příležitost pozorovat dopad vlastního vynálezu v lékařství, zemřela totiž až ve věku 83 let. 

Stěrače stírají!

• Mary Anderson

Dokud dopravní prostředky neměly stěrače, byl pro řidiče provoz za deště a sněhu značnou komplikací. Aby dobře viděli, museli se vyklánět z vozu, nebo dokonce vystoupit a čelní okno vyčistit. Svědkyní této nepříjemnosti se stala Mary Anderson (1866–1953), farmářka a pěstitelka vinic.

Když na začátku 20. století projížděla New Yorkem tramvají, zamyslela se nad tím, o kolik jednodušší by bylo zbavovat se srážek na čelním skle zevnitř. 

Svůj nápad představila průmyslovému designérovi v rodné Alabamě a ten zajistil jeho realizaci. První prototyp stěrače fungoval pomocí protivážné páky, kterou řidič ovládal odpružené rameno s gumovou čepelí, odstraňující kapky či sněhové vločky z okna.

V roce 1903 se Mariin vynález vydáním patentu stal prvním zařízením na čištění čelních skel, jak se však ukázalo, předběhl svou dobu a automobilky o něj nejevily zájem. Dopravní prostředky ještě nedosahovaly takové rychlosti, aby stěrače potřebovaly, navíc panoval názor, že by řidiče akorát rozptylovaly. Proto se Mary rozhodla platnost patentu po sedmnácti letech neprodlužovat. Kvůli tomuto kroku jí unikl značný výdělek, protože v roce 1922 výrobce automobilů Cadillac zahrnul stěrače do standardní výbavy svých vozů. 

Jak připravit chutnou kávu

• Melitta Bentz

Je libo V 60, Aeropress, nebo raději Chemex? V evropských kavárnách je často možné si vybrat mezi mnoha způsoby přípravy filtrované kávy. 

Tento luxus bychom si dnes nemohli dopřát bez německé vynálezkyně Melitty Bentz (1873 až 1950), která jako první přišla s nápadem kávový nápoj přelít přes papír.

Melitta byla ženou v domácnosti, která se kromě svého manžela, podnikatele Emila Huga Bentze, starala o dva syny a dceru. V její každodenní rutině nechyběla chvilka se šálkem kávy, kterou jí však kazila hořká chuť a sedlina na dně hrnku. Ačkoliv tehdy už existovaly určité způsoby filtrování kávy, Melitta se rozhodla experimentovat s různými variantami, dokud nedocílí té nejlepší chuti nápoje. Nakonec se jako nejužitečnější materiál osvědčil savý papír ze školního sešitu jejího syna, který položila na mosazný hrnec s propíchnutými otvory. Překapávací filtr si nechala patentovat 8. července 1908 a založila rodinný podnik, který pod názvem Melitta prodává kávu, filtry a kávovary dodnes. 

Přebalování v suchu

• Marion Donovan

Marion O'Brien (1917–1998) se narodila v americkém státě Indiana. V sedmi letech jí zemřela matka, takže ji vychovával otec, který byl shodou okolností vynálezcem v oboru automobilového průmyslu.

Dívka se vydala studovat angličtinu na Rosemont College do Pensylvánie a následně získala zaměstnání v newyorské redakci časopisu Vogue. Brzy nato se provdala za dovozce kůží Jamese Donovana, po svatbě dala v práci výpověď a přestěhovala se do Connecticutu, kde se naplno věnovala výchově dětí.

Podobně jako další matky té doby ji frustrovaly látkové pleny, které ušpinily oděv i povlečení, proto se rozhodla vyrobit na ně vodotěsný obal, který zajistil, že dítě i jeho okolí zůstaly v suchu. Vynález, který nazvala Boater, měl praktické zapínání na patentky a byl vytvořen z látky dovolující pokožce dýchat. Na inovativní pleny obdržela v roce 1951 patent, a ještě v tom roce práva prodala společnosti Keko Corporation za 1 milion dolarů, jak uvádějí oficiální stránky americké organizace Národní síň slávy vynálezců.

Nešlo však o jediný produkt, který jí zajistil slávu. Počtem vydaných patentů patřila mezi nejúspěšnější ženy své éry. Každodenní život Američanům zkvalitnil její kompaktní věšák na až 30 kusů oděvu nebo miska na mýdlo, které odtékalo do umyvadla. Kromě toho v roce 1958 získala magisterský titul na univerzitě Yale v oboru architektura a v roce 1980 si navrhla vlastní dům v Greenwichi.