Obřího spinosaura neobjevil slavný vědec, ale krušnohorský sběratel fosilií Richard Markgraf

Na našem území máme jen velmi málo zkamenělých kostí druhohorních dinosaurů, ačkoliv několik skromných objevů už bylo učiněno (ty první dokonce ještě na sklonku 19. století a jsou spojeny s osobností profesora Antonína Friče). Mezi „dinosauří“ velmoci, jakými jsou Čína, Spojené státy americké nebo Argentina, však rozhodně nepatříme a exotické objevy obřích pravěkých plazů by si s českými zeměmi spojoval nejspíš jen málokdo. Přesto i zde se jedna pozoruhodná historická souvislost najde.

Mezi velmi známé a populární dinosaury patří severoafrický Spinosaurus aegyptiacus (v překladu „trnitý ještěr z Egypta“), obří „obojživelný“ dravec, který svou délkou přes patnáct metrů zastiňoval dokonce i proslulého severoamerického tyranosaura. S tímto dravým dinosaurem je obvykle spojováno jméno německého paleontologa Ernsta Stromera von Reichenbach (1871–1952), který jej v roce 1915 formálně popsal. Mnohem méně známou skutečností ale je, že tohoto obřího dravého dinosaura ve skutečnosti objevil rodák z Čech. Tím mužem byl úspěšný amatérský paleontolog a sběratel fosilií Richard Markgraf.

Lovec fosilií z Krušných hor

Budoucí objevitel dinosaurů se narodil 13. března roku 1869 v Přísečnici v Krušných horách (dnes se jedná o okres Chomutov na severozápadě České republiky). Co o něm ale vlastně víme a jak se vůbec dostal až k těm nejvýznamnějším severoafrickým dinosauřím fosiliím?

V Markgrafově mládí takové osudové úloze pro dějiny paleontologie vůbec nic nenasvědčovalo. Mladík se totiž původně vyučil zedníkem a tuto profesi měl zpočátku v plánu i vykonávat. Brzy u něho ale zavládlo nadšení pro změnu a přidal se k jedné z výjezdních přísečských kapel. Jako hudebník a cestovatel v jedné osobě po nějaké době skončil až v Egyptě, kde ale nakonec zůstal opuštěný, nemocný a bez větších finančních prostředků. Nějakou dobu si pak vydělával na živobytí jako pianista v luxusním hotelu Shepheard’s Hotel v Káhiře.

Jeho život se konečně změnil, když v roce 1897 potkal slavného německého geologa a paleontologa Eberharda Fraase (1862–1915), badatele ze Stuttgartu, známého svou pozdější rolí při slavných vykopávkách jurských dinosaurů v tanzanském Tendaguru. Ty se mimochodem Fraasovi staly osudnými, protože se tam nakazil malárií a v roce 1915 na ni v Německu zemřel.

Fraas si Markgrafa, který již tou dobou dobře ovládal arabské dialekty, najal nejprve jako svého průvodce a společně pak odkryli množství cenných fosilií v Mokattamských horách poblíž Káhiry. Markgraf se rychle naučil základním technikám sběru fosilií a pracoval pak i nadále pro Fraase, tentokrát už jako placený sběratel. Mezi jeho nejcennější příspěvky z této doby patří například významné zkameněliny některých pravěkých kytovců. Markgraf se ve vyhledávání a sběru fosilií doslova našel a svůj talent dokázal brzy „prodat“.

Spolupráce s kapacitami

Na rozdíl od mnoha svých kolegů, kteří rovněž pomáhali evropským vědcům s hledáním zkamenělin, byl Markgraf za svoji snahu také náležitě oceněn. Již v roce 1902 obdržel od Bavorské akademie věd stříbrnou medaili Bene-Merenti za zásluhy o vědecké poznání. O dva roky později mu pak bylo uděleno další ocenění v podobě Řádu württemberské koruny.

Mezitím se však stala možná nejvýznamnější událost pro další Markgrafův osud i pro dějiny výzkumu dinosaurů. Na přelomu let 1901 a 1902 se totiž poprvé setkal s německým baronem Ernstem Stromerem von Reichenbach, který právě přicestoval na svoji druhou návštěvu Egypta. Stromer o Markgrafovi patrně věděl od Fraase a o pouhé dva roky starší český rodák pak pro tuto kapacitu více než deset let pracoval, provázel ho po Egyptě, a stal se dokonce i jeho blízkým přítelem. Právě pro Stromera o pár let později v Africe objevil první fosilie obřího spinosaura.

Ještě před tím se ale stal průvodcem a spolupracovníkem další soudobé kapacity, tentokrát až ze Spojených států amerických. Paleontolog Henry Fairfield Osborn (1857–1935), budoucí ředitel významného Amerického přírodovědeckého muzea v New Yorku, který je v paleontologii známý díky popsání druhu Tyrannosaurus rex, zavítal do země na Nilu v roce 1907. Také on měl možnost přímo ocenit Markrafovy sběratelské dovednosti a techniky. V oáze Fajjúm pro něj český rodák z Krušných hor nasbíral množství fosilií kenozoických (třetihorních) savců a naučil jeho tým správnému zacházení s nově objevenými pouštními fosiliemi.

I přes počáteční jazykovou bariéru se prý znalci zkamenělin nakonec velmi dobře domluvili. Markgrafovy techniky sběru fosilií na pouštní půdě byly údajně natolik propracované a úspěšné, že se v severní Africe běžně používají dodnes.

Nejvýznamnější objev

Markgrafa si ve svém terénním zápisníku vychvaloval i Osbornův kolega a krajan Walter W. Granger (1872–1941), který je znám například jako objevitel malého dravého mongolského dinosaura velociraptora. Jeden z nejvýznamnějších objevů, týkajících se záhadného evolučního vývoje primátů, učinil Markgraf právě v této době.

Jeho přátelství se Stromerem se i zde opět projevilo, a to když sběratel nezaslal tento nejcennější příspěvek k evoluci primátů Američanům (kteří by takovou laskavost nejspíš lépe ocenili i finančně), ale právě svému středoevropskému příteli. Stromer pak nález ze 41 až 29 milionů let starých vrstev z vděčnosti pojmenoval jako Moeropithecus markgrafi.

Mimochodem, v roce 1913 byl Stromerem na počest Markgrafa podobným způsobem pojmenován i další fosilní primát z období pozdního miocénu (stáří 11 až 5 milionů let), Libypithecus markgrafi.

Ačkoliv tedy rodák z Přísečnice neměl akademické vzdělání a nebyl paleontologem ani samostatným badatelem, ve svém oboru dosáhl nejvyšší možné úcty a věhlasu. Tím už se ale konečně dostáváme k objevům slavných egyptských dinosaurů.

Až zhruba do začátku roku 1913 Markgraf hledal a vykopával fosilie pro Stromera v oblasti oázy Baharíja na západě Egypta a narazil zde na obří fosilní fragmenty kostry dosud neznámých dinosaurů. Jedním z nich byl právě i budoucí Spinosaurus aegyptiacus, nejdelší dnes známý teropodní (dravý) dinosaurus. Jeho nekompletní kostru objevil Markgraf v roce 1912 a Stromer ji v Německu formálně popsal o tři roky později, již v neklidné době první světové války.

Další druhy dinosaurů, jejichž fosilie Markgraf v Egyptě před válkou objevil, popsal Stromer až podstatně později, ve 30. letech minulého století. Jednalo se o „dlouhokrkého“ býložravého sauropoda druhu Aegyptosaurus baharijensis a dále o dva obří dravé dinosaury (teropody) z druhu Carcharodontosaurus saharicus a Bahariasaurus ingens.

Konec v chudobě

Jejich vědeckého popisu se však již objevitel nedožil. Osudnou se mu stala právě první světová válka, i když nezahynul přímo na některém z jejích bojišť. Když totiž světový konflikt v roce 1914 vypukl, situace s komerčním sběrem fosilií se drasticky změnila – Velká Británie omezila německým sběratelům působnost na egyptské půdě a Markgraf přišel o jediný spolehlivý zdroj svého příjmu. Jeho poslední objevy z lokality Baharíja, které měly být odeslány do Německa, pak britská vláda zadržovala po celou dobu války i několik dalších let po jejím skončení.

K jeho finančním těžkostem se začátkem války přidaly i zdravotní obtíže a v té době již proslulý a oceňovaný, zároveň ovšem osudem zkoušený a zbídačený sběratel fosilií zemřel roku 1916 (dle některých zdrojů však ještě o rok dříve), tedy nejspíš ve věku 46 let. Příčina jeho skonu není známá, ale je možné, že jeho smrt zavinily komplikace spojené s nemocemi, kterými průběžně trpěl již od roku 1901 – malárií, krvácením do střev zaviněným břišním tyfem nebo chronickou měňavkovou úplavicí.

Stromer následně pokračoval v Markgrafově odkazu další prací na jím objevených fosiliích, ale do jeho života velmi tragicky zasáhla další světová válka, a to když byly cenné Markgrafovy fosilie uložené v Mnichovském muzeu zničeny bombami při spojeneckém náletu dne 24. dubna 1944. To už je ale jiný příběh, o kterém nemohl mít objevitel spinosaura nejmenší tušení.

Ačkoliv byly cenné Markgrafovy exempláře při náletu RAF kompletně zničeny, koncem minulého a začátkem tohoto století byly naštěstí objeveny nové, a o úžasných dinosaurech ze severoafrického přelomu rané a pozdní křídy (stáří kolem 95 milionů let) tak dnes naštěstí máme poměrně hodně informací. Odkaz Richarda Markgrafa, našeho krajana a objevitele severoafrických dinosaurů, tak žije alespoň v tomto smyslu dál.