Od lovu k ochraně: Trnitá cesta plejtvákovce šedého Tichým oceánem
Plejtvákovec šedý je jedním z největších mořských migrantů, který se po staletí potýká s rybolovem, ekologickými změnami i drastickými výkyvy v početnosti své populace.
Plejtvákovec šedý (Eschrichtius robustus) se živí malými mořskými živočichy, které filtruje z vody skrze kostice umístěné v dutině ústní. Kostice jsou dlouhé asi 46 cm a v dřívějších dobách se používaly pro výrobu dámských korzetů a koster deštníků.
Pronásledování velkých cestovatelů
Plejtvákovci patří v živočišné říši k velkým cestovatelům. Kvůli páření uplavou až 20 000 kilometrů dlouhou pouť. Jako ostatní velryby i plejtvákovec se vynořuje, aby se nadechl, takže skupinky migrujících jedinců je možné na otevřeném moři spatřit pouhým okem.
Obě populace plejtvákovce šedého, východní i západní, musely již v prehistorických dobách čelit rybolovu. Počet jedinců chycených domorodým obyvatelstvem však představoval jen zlomek množství plejtvákovců vylovených později obchodníky. Ti se v polovině 19. století začali zaměřovat na nově objevené laguny, kam velryby připlouvaly kvůli páření. Výsledkem bylo více než 480 ulovených kusů za rok.
Jako na houpačce
Vybíjení plejtvákovců pokračovalo i po vyplenění lagun v roce 1875. Jak u pobřeží, tak na otevřeném moři hledaly svoje oběti americké, norské i ruské rybářské lodě. Jakmile však komerční výlov v roce 1946 ustal, východní populaci se podařilo vzpamatovat do té míry, že každým rokem narůstala o 2,5 procenta. V letech 1997–1998 dosáhla svého vrcholu – 24 až 36 tisíc jedinců.
V roce 2002 se velikost východní populace plejtvákovců opět zmenšila. Podle odborníků jich žilo okolo 15 až 22 tisíc kusů. Mnoho jedinců navíc bylo podvyživených. Tento pokles nebyl uspokojivě vysvětlen. Mohlo za ním stát vyčerpání kapacity prostředí, v němž se plejtvákovci pohybují, nebo změna přirozených podmínek v oceánu.
V roce 2016 dosáhla populace plejtvákovců šedých ve východním Tichém oceánu přibližně 27 000 jedinců, což byl jeden z nejvyšších zaznamenaných stavů. Od roku 2018 však v důsledku nepříznivých ekologických změn v jejich arktických krmných oblastech začala hromadná úmrtí, jež vedla ke značnému poklesu populace.
V zimě 2022/2023 se jejich počet odhadoval na 13 230 až 15 960 jedinců, což odpovídá stavu ze 60. let 20. století. Odhad pro sezónu 2024/2025 dále klesl na 11 700 až 14 450 jedinců, což je třetí nejnižší hodnota v celé časové řadě sledování. Nízká porodnost od roku 2019 vyvolává obavy o schopnost populace se zotavit.
Velrybí migranti pod tlakem
Situace asijské subpopulace na západě Pacifiku je bohužel podstatně horší. Tady v současnosti žije pouze asi 200 jedinců, z nichž 20 až 30 kusů jsou dospělé samice. Z toho plyne také rozdílné zařazení obou populací v červené knize. Zatímco východní populace spadá do skupiny málo dotčených, plejtvákovci západní populace jsou vedeni jako kriticky ohrožení.
Snahy o ochranu druhu se datují od založení Mezinárodní velrybářské komise v roce 1946. Komise prosadila hned na začátku globální zákaz komerčního výlovu plejtvákovců a domorodému obyvatelstvu na východě povoluje lov jen v omezeném množství. Na základě porady se svým Vědeckým výborem a po zvážení potřeb předložených americkou a ruskou vládou v 70. letech stanovila komise konkrétní limity. Ty představují 620 vylovených kusů na pět let, přičemž roční maximum je 140 jedinců. Ve třech lagunách v Mexiku navíc platí v rámci ochrany plejtvákovců omezení pobřežního rozvoje, výlovu a počtu lodí vypuštěných na moře.
