RPG-75: Legendární československá zbraň, která pálí dodnes

S prudkým rozvojem pancéřové techniky za druhé světové války šel ruku v ruce také vývoj pěchotních protitankových (PT) zbraní. Zpočátku se používaly protitankové pušky, granáty s kumulativním či trhavým efektem či zápalné láhve. Sílící pancíř si však postupně vynutil vznik nové kategorie bezzákluzových vrhačů kumulativních hlavic – bazook, panzerfaustů a panzerschrecků. Šlo o revoluční předěl a zbraně na tomto základním principu slouží stále, pouze se pracuje na jejich vylepšování.

Made in Bojkovice

Na rozdíl od většiny členů Varšavské smlouvy, kteří přejímali nebo s drobnými úpravami vyráběli licenčně sovětské typy vojenské techniky, Československo s dlouhou tradicí vlastního zbrojařského průmyslu vyrábělo a zavádělo některé vlastní vzory. Týkalo se to ručních zbraní, pancéřovek a tarasnic přes kanony a houfnice, protiletadlová děla, obrněné transportéry až po cvičné a bitevní letouny. 

V druhé polovině 60. let se naši konstruktéři rozhodli přispět do nové kategorie pancéřovek,  jež se tehdy objevovaly na scéně – lehkých, dobře skladných, jednorázově použitelných střel (ovšem s kratším dosahem), s jejichž pouzdrem se už po odpalu pěšák či výsadkář nemusel „tahat“. Prvním typem toho druhu na scéně se stala americká M72 LAW z roku 1963. V Československu tak v roce 1966 začal vývoj Ručního protitankového granátu (nikoliv tedy „granátometu“). Oficiálního zavedení se dočkal roku 1975, vyráběla ho pak firma Zeveta Bojkovice. U našich jednotek slouží dosud a provázel je i na řadě jejich zahraničních misí.

Pohled do útrob

Kumulativní střela RPG-75 se nachází uvnitř výmetného pouzdra s hladkou hlavní. Na hlavici navazuje teleskopická výsuvná spalovací komora s tryskou. „Pětasedmdesátka“ vykazuje při odpalu v celém rozsahu pracovních teplot nepatrný zpětný ráz, obsluha jej vnímá jen jako nepatrný záchvěv odpalovacího pouzdra. Projektil probíjí pancíř do tloušťky 300 mm, na pohybující se cíle se dá vést efektivní palba do 200 m, na stojící objekty pak na vzdálenost 300 m. „Pětasedmdesátku“ tvoří tyto základní konstrukční celky: výmetné pouzdro s mechanickými mířidly, plášť spalovací komory s prachovou náplní, mechanický zápalkový šroub, tryska s vodicí lištou a kumulativní střela s nárazovým zapalovačem.

Spušťadlo sestává z táhla se záchytem, přičemž do odpalu zůstává táhlo blokováno. Po stisku „spouště“ se táhlo přemístí dopředu a uvolní úderník. Jako pojistka slouží pružná destička blokující pohyb táhla. To lze uvolnit pouze překonáním síly pružné destičky. Spalovací komoru zhotovenou z oceli zakončuje tryska. Mechanický zápalkový šroub se nachází v pouzdře na stěně spalovací komory. Na trysku je navlečen gumový amortizátor, úlohu předního tlumiče nárazu plní navlečená kukla.

Mířidla tvoří muška a hledí, upevněné kloubově na výmetném pouzdře. Dioptrické hledí umožňuje korigovat míření při různých teplotách prostředí, v pochodové poloze přiléhá k pouzdru. Otočná muška ve tvaru destičky má osnovu pro míření a otvory k určení vzdálenosti cíle. Mířidla umožňují nastavení vzdálenosti 100, 200, 250 a 300 m. Hlavice, umístěná do výmetného pouzdra už ve výrobním závodě, má tělo z hliníkové slitiny, balistickou kuklu, kumulativní náplň z flegmatizovaného hexogenu a dnový zapalovač.

Když se zablýskne

Před použitím musí střelec převést „pětasedmdesátku“ do bojové polohy těmito úkony: otevře ústí odpalovacího pouzdra, utrhne plombu, vztyčí mířidla, vysune dozadu spalovací komoru a odjistí spušťadlo. Poté si do uší vloží plastické chrániče sluchu. Pak nastaví na mířidlech  korekce podle teploty vzduchu, která mírně ovlivňuje hoření výmetné náplně a tím pádem i přesnost, a zvolí polohu buď vleže, v kleku či vstoje. 

Střelec nesmí zapomenout, že ze zadní části RPG-75 vyšlehnou spaliny, proto se do vzdálenosti 15 metrů nesmí nacházet snadno zápalné látky a do délky 30 metrů žádné osoby. Obsluha za sebou rovněž nesmí mít stěnu, a pokud už se nelze takové situaci vyhnout, bariéra by měla být vzdálená minimálně dva metry. V žádném případě však nelze střílet z místností.

Po odpálení a dosažení tlaku ve spalovací komoře střela vyrazí vpřed. Veškeré zplodiny hoření expandují dozadu, při opuštění trubice není nijak ohrožen zrak střelce. Na rozdíl od RPG-7 a řady dalších pancéřovek směřuje projektil k cíli jen díky té energii, již získal v „hlavni“. Za letu se už nezažehuje žádný raketový motor, který by ho udržel déle na dráze. V případě, že mine cíl, dochází po krátké chvíli k autodestrukci – tu zajišťuje dnový nárazový zapalovač. 

K výcviku slouží 68mm Reaktivní protitankový granát školní, vzor 75 (RPG Šk-75) nebo Reaktivní protitankový granát náhradní, vzor 75 (RPG Nh-75) té samé ráže. Pokud jde o instruktáž přímo ve střelbě, slouží k ní z úsporných důvodů modifikace nazvaná RPG-75 Cv, do níž se vkládá hlaveň pro pistolový 7,62mm zaměřovací náboj vz. 75.

Termobarická aktualizace

Kromě hlavní bojové a již zmíněných cvičných variant stojí za zmínku ještě poslední RPG-75TB z roku 2009. Vyznačuje se destruktivnějším působením, přesněji řečeno kombinací kumulativního a termobarického i zápalného účinku. Explozivní paprsek tedy propaluje pancíř, vedle toho exploze ničí živou sílu a spaluje hořlavé materiály v okolí. Od roku 2010 se „pětasedmdesátka“ verze TB nachází ve výzbroji polských speciálních jednotek GROM. Roku 2012 vznikla další varianta s kombinovaným kumulativnětermobarickým efektem RPG-75MP, u níž se však průbojnost hlavice snížila z 300mm na polovinu.

V současnosti RPG-75 provozuje česká, slovenská, polská, slovinská, v menších počtech pak ukrajinská, alžírská, gruzínská a mexická armáda, dříve i syrská. Z povstaleckých sil ji dostávala například namibijská SWAPO a pravděpodobně řada dalších skupin.

---

Čtěte také:

Srovnání protitankových zbraní: Americká bazooka a britský PIAT

V letech 1942–1943 přestávaly protitankové pušky pěchoty stačit na čím dál mohutnější pancíře nových tanků. Většina armád proto reagovala zaváděním přelomového typu reaktivních, vesměs...