Příliš těžký protitankový kanon: Zapomenutý americký 105 mm Gun T8

První nasazení US Army v severní Africe v roce 1942 přineslo řadu cenných zkušeností, mezi něž se řadilo mimo jiné zjištění, že nové německé tanky odolávají americkým 57mm kanonům. Také se podařilo ukořistit slavné německé „osmaosmdesátky“, tedy původně protiletadlové kanony, jež se úspěšně uplatňovaly i v roli ničitelů tanků. Následně Američané získali i protitankové kanony 8,8-cm PaK 43. Experti ve zbrojním odboru americké armády (Ordnance Department) se tedy v roce 1943 pustili do návrhu obdobného typu zbraně.

Lehčí, ale složitý

Jako ideální ráže se jevila hodnota 90 mm, jelikož odpovídala kalibru protiletadlového kanonu M1, jenž svými vlastnostmi patřil do podobné kategorie jako „osmaosmdesátka“. Ještě během roku 1943 tedy vznikly pokusné vzorky protitankových děl, které se zjevně inspirovaly německým designem, neboť spojovaly hlavně a závěry 90mm kanonů M1 a novou konstrukci lafety. Ta obdržela označení T5, zatímco samotný kanon nesl formální název T8. 

Jeho výkony během testů v roce 1944 působily slibně, ovšem lafeta se ukázala jako příliš rozměrná a těžká, takže inženýři dostali příkaz ji odlehčit. Armáda hodlala objednat 600 sériových kusů,  avšak ani nové iterace lafety nazvané T5E1 a T5E2 nevyhověly hmotnostním požadavkům. 

Mezitím vznikl alternativní návrh 90mm kanonu T13 se zvláštní lafetou T9, u níž základní konstrukční prvek tvořil štít, k němuž byla připojena dvě ramena lafety. Výsledek nabízel menší váhu, byť za cenu složitosti nezvyklé konstrukce. Posléze vznikaly i další experimentální 90mm kanony, ovšem čas běžel a americká armáda žádala výsledky.

S kanonem na šelmu

Jeden T8 na lafetě T5 se tedy v únoru 1945 vypravil na evropské bojiště, aby se prověřila jeho reálná účinnost proti panzerům, avšak do boje patrně nezasáhl. Každopádně sílily obavy, že na obávané „tygry“ nebude ráže 90 mm stačit, takže v říjnu 1944 začal vývoj 105mm kanonu T8 na lafetě T19. Ta měla nejprve obvyklá ocelová kola s klasickými pneumatikami, ale v zájmu snížení hmotnosti nakonec konstruktéři použili kola z hořčíkové slitiny s pneumatikami ze syntetické pryže. Samotný kanon vznikl jako derivát 105mm tankového děla T5, které bylo navrženo pro novou generaci amerických těžkých tanků. Díky velké úsťové rychlosti nabízel výtečnou průbojnost, neboť jeho střela dokázala na dálku 1 000 m probít 210 mm oceli, ale stále šlo o velice těžkou konstrukci. 

Kapitulace třetí říše odstranila nutnost bojovat s „tygry“, kdežto proti japonským tankům dosavadní zbraně zcela stačily. Americká armáda tudíž v roce 1946 zastavila vývoj všech typů tažených protitankových kanonů včetně 105mm T8, jelikož pro moderní bojiště se tyto zbraně jevily jako příliš neohrabané a těžkopádné. Ze dvou zhotovených kusů se dochoval jeden, jenž se dnes nalézá v muzejní sekci základny Aberdeen.

---

Čtěte také:

Zrození legendy dvou světových válek: Protiletadlové kanony K-Zugflak (1)

Německý protiletadlový kanon ráže 88 mm patří mezi nejznámější zbraně druhé světové války, ale jeho kořeny sahají až do prvního globálního konfliktu. Samotný kalibr 88 mm se užíval však již koncem...