Pracant pro podporu tanků: Vývoj a vznik ruského obrněného vozidla BMPT Terminator

Teoreticky by mělo motostřelecké vojsko, samohybné dělostřelectvo a tanky působit ve vzájemné podpoře: dělostřelectvo potlačuje protivníka a připravuje cestu, BVP a jejich osádky kryjí tanky před nepřátelskou pěchotou a obsluhami protitankových (PT) prostředků. V praxi se však často stávalo, že BVP nestačila rychle postupujícím tankům a jejich slabý pancíř jim nedokázal zajistit, aby přežily v prvním sledu.

Lekce z Grozného

Široké rozšíření RPG-7 a dalších typů pancéřovek, natož pak moderních protitankových řízených střel (PTŘS) zkomplikovalo spolupráci obrněnců a mechanizované pěchoty. Jako významný příklad může sloužit novoroční útok na Groznyj 31. prosince 1994: ruské jednotky bez větších problémů vstoupily do města a obsadily železniční nádraží, ale brzy čelily protiútoku Čečenců s pancéřovkami. Ti zničili přední i zadní vozidla kolony, čímž ji zablokovali. Tanky nemohly střílet nízko do sklepů a do vyšších pater budov a „bévépéčka“ je nedokázala podpořit. Povstalci proto dál koloně způsobovaly těžké ztráty shora i zdola.

Třetího ledna 1995 se zbytky rozprášené 131. majkopské brigády probojovaly z obklíčení. Její ztráty činily přibližně 186 osob, 20 z 26 tanků, 102 ze 120 obrněných vozidel a všech šest PL raketo-kanonových systémů 9K22 Tunguska.

Neúspěch při dobývání Grozného v lednu 1995 urychlil vytvoření konceptu bojového vozidla podpory tanků (BVPT, v ruštině BMPT), jehož prototypy vznikly ještě před začátkem první čečenské kampaně. Šlo o první pokus na světě zkonstruovat specializovaný prostředek schopný převzít část úkolů pěchoty v přímém boji – především detekci a likvidaci cílů ohrožujících tanky, jako zamaskované obsluhy pancéřovek a PTŘS.

Podvozky z T-90 a T-72

Během projektování BVPT se vedly četné debaty o sestavě výzbroje a celkové koncepci. Vzniklo několik prototypů s různými komplexy, následovaly všestranné zkoušky. Finální vzhled vozidla se ustálil až v roce 2002. Terminator dostal spřažené 30mm kanony 2A42, dva dálkově ovládané granátomety AG-17D, 7,62mm kulomet PKTM a PTŘS Ataka-T. Vozidlo tak dokáže současně zasáhnout tři odlišné cíle. 

V knize Уральский вагоностроительный завод. 80 лет (Uralský vagónový závod. 80 let) napsal její autor Sergej Ustjancev: „Při testech, kdy BVPT vedl současně palbu ze všech zbraní na cíle v různé vzdálenosti a pod odlišnými úhly, dosáhl silného ničivého efektu… v celé šířce pásma. To vysvětluje neoficiální označení Terminator, které prakticky odpovídá funkci stroje.“

Navzdory impozantní hmotnosti (47 tun, o půl tuny více než u T-90S) si BVPT uchovává vysokou mobilitu, a to díky vícepalivovému čtyřdobému, dvanáctiválcovému dieselovému motoru s kapalinovým chlazením V-92S2 o výkonu 735 kW.

První vozidla BVPT typu Terminator byla postavena na podvozku tanku T-90S, avšak kvůli omezenému počtu sériově vyráběných strojů a jejich vysoké ceně se základem pro Terminator-2 stal modernizovaný podvozek tanku T-72. Tento krok zvýšil unifikaci s existujícím parkem obrněné techniky, zjednodušil logistiku při provozu a snížil náklady o 15–20 %. Zároveň snížení počtu členů osádky z pěti na tři vedlo k vyřazení dvojice automatických granátometů AG-17D.

Jak odhalit cíle

Pokud jde o navigační a topogracký systém BVPT, je integrovaný s globálním satelitním komplexem GPS a jeho ruským protějškem GLONASS. Patří k němu multifunkční panel, anténa a výpočetní jednotka. Umožňuje určit aktuální souřadnice, zobrazit obrněnce na elektronické mapě, zaznamenávat trasu a řídit podřízená vozidla. Díky automatizovanému systému řízení palby Ramka dokáže BVPT rychle a spolehlivě detekovat cíle.

Ramka zahrnuje kombinovaný zaměřovač střelce s optickým, termovizním a laserovým dálkoměrným kanálem. Stabilizované zorné pole umožňuje spolehlivě sledovat cíle i za pohybu, popsaný celek funguje v mlze, dýmu i za tmy a lze s ním odhalit cíle do vzdálenosti 3 500 metrů.

Velitel disponuje panoramatickým stabilizovaným zaměřovačem s optickým, televizním a laserovým kanálem. Pohled v rozsahu 360° umožňuje sledování cílů a ovládá se lehkým pohybem prstu, což neodvádí pozornost od velení. V případě potřeby může velitel přepnout zobrazení termovizoru na displej a samostatně vést palbu jak z hlavní, tak z doplňkové výzbroje. Systém disponuje digitálním balistickým počítačem a automatickým sledováním cílů, což usnadňuje jejich eliminaci rovněž během pohybu vozidla.

Přesné dávky i za jízdy

Modernizovaný kulomet PKTM zavedla ruská armáda v roce 1998 (původní PK pochází z roku 1961). Na terminatoru disponuje vysokým náměrem, což umožňuje v městském a členitém terénním prostředí palbu na cíle vysoko nad vozidlem. Zásoba munice činí 2 000 ran v jednom souvislém pásu, takže osádka se během boje nemusí zdržovat nabíjením. Ve srovnání s PK a PKT získala modernizovaná verze prodlouženou hlaveň se zesílenými stěnami, což zvýšilo odolnost proti přehřívání, počáteční rychlost střely na 850 m/s a účinný dostřel na 1 500 m. Munice 7,62 × 54 mm R zůstala stejná, stejně tak kadence 800 ran/min.

Základ výzbroje tvoří dvojice 30mm kanonů 2A42 pro náboje 30 × 165 mm na nízkoprofilové věži chráněné kombinovaným modulem s reaktivním pancířem. Odměr činí 360°, náměr –5° až +45°, což umožňuje střelbu proti cílům na střechách, v patrech, na vyvýšeninách, v korunách stromů i na nízko (pomaleji) letící objekty. Stabilizace zajišťuje přesnost palby i během jízdy.

Délka hlavně činí 2,4 metru, kromě jednotlivých ran se nabízí kadence 300 ran/min nebo 800 ran/min. Zásoba munice činí celkem 900 nábojů – průbojných se stopovkou, tříštivých se stopovkou, tříštivotrhavých a průbojných podkaliberních. Dvoupásový podavač umožňuje přepínání mezi různými druhy munice podle typu cíle.

„Ostré“ nasazení ukázalo, že kanon 2A42 vyřazuje vnější vybavení tanků – zaměřovače, senzory, pozorovací přístroje, prvky reaktivního pancéřování, komunikační systémy a některou výzbroj. Zůstávají tedy bojeschopné, ale jejich schopnosti se snižují.

U první verze slouží dva dálkově ovládané granátometoty AG-17D proti živé síle a neobrněným cílům. Díky strmější balistické křivce mohou zasahovat prostor za přírodními nebo ženijními překážkami, maximální dostřel činí 1 700 metrů. Každé „ágéčko“ disponovalo 300 náboji v souvislém pásu, díky kombinovanému dennímu/nočnímu zaměřovači Agat-MP a stabilizaci lze přesně střílet i za jízdy.

V Sýrii a na Ukrajině

Na rozdíl od mnoha západních zemí Ruská federace od počátku neomezovala perspektivu budoucích válek jen na boj s povstalci, terorismem a na obranu území. Naopak, její vojenská doktrína vždy počítala s konflikty vysoké intenzity zahrnující manévrové akce – což prokázala i takzvaná „speciální vojenská operace“ na Ukrajině.

Zatímco jiné státy omezily nebo dokonce úplně upustily od rozvoje a nasazení těžké obrněné techniky ve prospěch misí v asymetrických konfliktech, Moskva pokračovala ve vývoji a nákupu nových typů hlavních bojových tanků a obrněných vozidel. Zároveň hromadně vrací do služby tanky a bojová vozidla pěchoty (BVP) z období Sovětského svazu – a to v mimořádném rozsahu.

K červnu 2025 zůstává údajně jediným ruským provozovatelem obrněného vozidla Terminator 90. gardová tanková divize. Přesný počet modernizované a především k exportu určené verze Terminator-2 (na podvozku T-72) ve výzbroji ruské armády není zveřejněn. Kromě toho BVPT Terminator-1 provozuje Kazachstán a obě verze 1 a 2 dostalo Alžírsko.

Přestože terminator prošel ozbrojenými střety již v roce 2017 v Sýrii, tedy rok před oficiálním zavedením do ruské výzbroje, skutečnou premiéru prodělal až na Ukrajině. V květnu 2022 rota BVPT poprvé bojovala u Severodoněcku–Lysyčansku na severu Luhanské oblasti. Během útoků terminatory umlčely řadu ukrajinských palpostů včetně dělostřeleckých srubů a zemljanek. Zároveň zničily několik skupin ukrajinských vojáků, kteří přišli do předních linií s PTŘS Javelin a NLAW odrazit tankové útoky.

Přestože toto nasazení ruští analytici a provládní média hodnotili jako úspěšné, k dalšímu využití BVPT na frontě docházelo jen výjimečně. Podle Defense Express operovalo k říjnu 2024 na ukrajinském bojišti nejvýše deset terminatorů.

Do první linie potlučený

S masovým nasazením dronů oběma stranami konfliktu do léta 2023 se architektura vedení boje proměnila. Průzkumné a útočné bezpilotníky učinily bojiště zcela průhledným, což umožnilo přesné údery na velkou vzdálenost a znemožnilo skrytí jakékoli techniky či záloh – dokonce i hluboko v týlu obrany. Na linii dotyku se vytvořila souvislá zóna ničení o šířce 10–15 km, která se stále zvětšuje – stejně jako roste pravděpodobnost likvidace všeho, co se v ní ocitne. Na operační úrovni se válka ocitla ve slepé uličce…

Klasické útočné operace ztratily účinnost a staly se prakticky sebevražednými. Dokonce i akce malých, technologicky vyspělých a vysoce mobilních taktických skupin, úzce sehraných se systémy situačního povědomí, radioelektronického boje (REB) a protivzdušné obrany, se ukázaly jako málo účinné – což se jasně projevilo během letní ukrajinské protiofenzivy v roce 2023. Obrněná technika se stala zranitelná levnými drony, zatímco obranné technologie překonaly svými schopnostmi ty útočné.

Na rozdíl od tanku se veškerá výzbroj terminatoru nachází mimo obývaný bojový prostor, což ji činí zranitelnou vůči většině zbraní. Praxe ukázala, že za podmínek moderního, vysoce technologického boje lze zbraňové systémy BVPT vyřadit z provozu dávno předtím, než vozidlo dosáhne potřebné linie pro své palebného nasazení. Použití dodatečných ochranných sítí a klecových pancířů, obdobných těm instalovaným na tanky, přitom problém neřeší, neboť výrazně omezují bojové schopnosti terminatoru při vyhledávání a ničení pěchoty – což je jeho hlavní účel. Ke květnu 2025 Ukrajina oficiálně oznámila zničení nejméně čtyř BVPT.

Proti povstalcům v domech

Polemika ohledně smysluplnosti terminatoru začala už před 20 lety. První kritické materiály se objevily v tisku v roce 2005, kdy experti vyjádřili pochybnosti o potřebnosti drahého stroje, jehož cena tehdy převyšovala náklady na tank T-90S. Navíc nebylo jasné, jaké místo náleží BVPT v rámci organizační struktury obrněných jednotek, zejména za situace, kdy velitel tankové roty měl určovat úkoly osádkám terminatorů.

Kontroverze vyvolalo také rozhodnutí o pětičlenné osádce zahrnující dva střelce z granátometů, kteří podle kritiků „pálí v úzkých sektorech a jinak nemají co dělat“ (Michail Barabanov, redaktor časopisu Export vooruženij).

Diskuse se rychle rozrostla v rozsáhlou emotivní polemiku ve specializovaných publikacích. Praktické nasazení terminatoru na Ukrajině do značné míry potvrdilo obavy skeptiků. Moderní pěchota chráněná neprůstřelnými vestami 5.–6. třídy, kevlarovými přilbami a vybavená PT prostředky se ukázala méně zranitelná. V těchto podmínkách BVPT spíše potlačovalo aktivitu protivníka a znemožňovalo mu působit z úkrytů, než že by přímo likvidovalo živou sílu. Tento fakt se stále častěji odrážel v titulcích, například BVPT Terminator – slepý výstřel speciální operace. 

Podceňovat terminator by však byla chyba. Zvýšená ochrana osádky a rozmanitá škála výzbroje ho činí efektivním prostředkem protiteroristického boje proti skupinám, které obsadily budovy, či při řešení specifických úkolů. Přestože se změnily způsoby boje, při správném přístupu může BVPT zaujmout určitou pozici jako specializovaný druh zbraně.