Druhá světová válka nebyla pro USA jen triumfem, ale i tvrdou zkouškou. Jaká byla cena za vítězství pro strýčka Sama?

Údaje o ztrátách Američanů na životech se v pramenech značně liší. Lze se setkat kupříkladu s informací, že USA ztratily asi 300 000 vojáků a 5 000 civilistů, nicméně nejčastěji se objevuje poněkud vyšší číslo. Podle obecně přijímaných statistik přišlo během druhého celosvětového konfliktu o život 416 674–418 500 amerických občanů, přičemž šlo o 405 000–407 300 vojáků a 11 200–12 000 civilistů. 

Na plážích a v džungli

Padlé příslušníky ozbrojených sil Spojených států můžeme dělit podle několika kritérií. Co se týče geografického hlediska, ukázalo se jako nejvražednější evropské bojiště, kde zahynulo asi 250 000 mužů a žen. V Pacifiku naopak dosáhly děsivé výše ztráty válečných zajatců – z 34 648 Američanů, kteří padli do rukou Japonců, se konce konfliktu nedožilo plných 12 935 osob. Zahynula tedy víc jak třetina což mělo přímou souvislost s barbarským chováním císařských vojáků vůči polapeným nepřátelům a s otřesnými podmínkami v tichomořských zajateckých táborech. V Evropě donutili Němci a Italové ke kapitulaci 95 532 příslušníků armády „strýčka Sama“, ovšem v lágrech zemřelo pouhých 1 124 z nich.

Laika možná zaskočí, že z více než 400 000 mrtvých vojáků jich „jen“ 292 000 padlo přímo v boji – téměř 114 000 dalších totiž přišlo o život kvůli nemocem, nehodám nebo sebevraždám. Velmi zajímavý je pak podíl jednotlivých složek ozbrojených sil na celkových ztrátách, kdy zdaleka nejvíce krváceli příslušníci US Army. A přestože by se mohlo zdát, že kvůli jatkám na ostrovech, jako Iwodžima, Okinawa či Guadalcanal, se na druhém místě musejí objevit mariňáci, ve skutečnosti podstatně více „personálu“ odepsalo námořnictvo i letectvo.

Uvedená čísla se mohou jevit jako vysoká, ovšem ve skutečnosti USA v porovnání s ostatními zeměmi zapojenými do války zaplatily relativně mírnou cenu. Nejvíce obyvatel (součet mrtvých vojáků i civilistů) pozbyl Sovětský svaz, kde během konfliktu přišlo o život 27 917 000 osob. Někteří historici ale toto číslo zpochybňují zejména v případě počtu civilních obětí (15 500 000) a tvrdí, že ztráty SSSR byly mnohem vyšší.

Na druhém místě se pak nachází Čína (15 000 000) a na třetím Německo (8 666 500). Spojené státy v této smutné tabulce zaujímají až 18. příčku, když před nimi stojí země jako Polsko (6 540 000), Jugoslávie (1 032 000), Francie (523 000) nebo Řecko (507 000). To samozřejmě nijak nesnižuje odvahu a odhodlání vojáků „strýčka Sama“, kteří se vydali bojovat tisíce kilometrů daleko od svých domovů. Pro srovnání dodejme, že Československo se 355 000 mrtvými obsadilo 20. místo hned za Velkou Británií (363 000).

Trpící civilisté

V mnoha výše zmíněných státech tvořili značnou část obětí civilisté – ať už je zasáhlo bombardování, vražedné běsnění nepřítele, genocida, hladomor nebo holokaust. U Američanů zůstal oproti tomu podíl zahynuvších nevojáků na celkových ztrátách velmi nízký, zhruba na úrovni 0,41 %. A vztáhneme-li množství mrtvých civilistů vůči populaci Spojených států, šlo o mizivé 0,32 %. 

Důvod je prozaický: zatímco na britské ostrovy dopadaly pumy Luftwaffe či odvetné zbraně V-1 a V-2, a řadu evropských států Němci po několik let okupovali, Severní Amerika ležela daleko od válečné vřavy a nad její území nedolétly ani bombardéry s největšími nádržemi. Oněch zhruba 12 000 zemřelých civilistů tak zahrnovalo kupříkladu 1 700 osob, které zahynuly v japonském či německém zajetí, 68 obětí z Pearl Harboru a šest mrtvých, jež si vyžádaly útoky císařských balonových bomb na Oregon.

Opět stručné srovnání: v Polsku – rychle poražené a dlouho obsazené zemi – činil podíl civilistů na celkovém počtu obětí hrozivých 96,33 % a do května 1945 země přišla o 18,77 % předválečného obyvatelstva. V Japonsku pak téměř 1 000 000 nevojáků zahynul v důsledku amerického bombardování měst zápalnými – a v samém závěru války i jadernými – pumami. 

Při bilancování lidských ztrát se většinou opomíná psychický dopad konfliktu. Z hlediska mentality, mezilidských vztahů a sociálních zvyklostí způsobila válka (nejen) u občanů Spojených států výrazné změny. Některé lze hodnotit pozitivně – například fakt, že globální konflikt navzájem spojil různé národy a zvýraznil roli mladých lidí. Rovněž přiměl miliony osob uvědomit si svou odpovědnost za osud světa a výsledky střetu.

Zároveň ale válka donutila dosud mírumilovné občany k extrémním rozhodnutím a dlouhé odloučení podkopalo stabilitu některých rodin – v roce 1945 stoupl v USA počet rozvodů na dvojnásobek. 

Na pevnině i oceánech

Vrátíme-li se na frontu, zjistíme, že obrněné svazky Spojených států přišly zhruba o 11 000 tanků, samohybných děl a stíhačů tanků s bílou hvězdou na pancíři. Největší ztráty v této oblasti opět Američané utrpěli na západní frontě, kde od 6. června 1944 do 15. května 1945 pozbyli asi 7 000 kusů techniky. Podstatně menší škody utrpěla 5. armáda na Sicílii a v Itálii – konkrétně šlo o 3 377 obrněnců všech kategorií včetně 1 171 shermanů.

O několik set vozidel připravili „strýčka Sama“ též Japonci, byť císařská armáda disponovala jen minimem (navíc převážně lehkých) tanků – většinou je tak vyřadila artilerie, miny a bombardéry. 

Letecké továrny na území USA se nadechly k obrovskému výkonu a během války vyprodukovaly okolo 300 000 vojenských strojů. Zhruba sedm procent z nich (21 000 kusů) bylo ztraceno ještě ve Spojených státech během různých nehod a dalších 14 % odepsali Američané v boji nad Evropou a Tichomořím. Údaje se v pramenech i literatuře výrazně liší, nejčastěji se však objevuje tvrzení, že USAAF přišly během druhého celosvětového konfliktu celkem o 65 164 vojenských letadel všech kategorií. 

Námořnictvo logicky utrpělo drtivou většinu ztrát v Tichomoří. Skladba potopených plavidel sloužících pod americkou vlajkou výmluvně odráží charakter bojů. Bitevní lodě ztratil „strýček Sam“ pouze dvě (Arizona a Oklahoma), a to hned první den války v Pearl Harboru (ostatní plavidla této kategorie zasažená Japonci 7. prosince 1941 se podařilo později vyzvednout a po opravách se vrátila zpět do služby).

V následujících bitvách význam „plovoucího dělostřelectva“ klesal ve prospěch rozvoje palubních nosičů, přičemž Američané přišli během bojů o 11 letadlových lodí. Celkem USA během konfliktu nasadily 110 nosičů (24 těžkých, 9 lehkých a 77 eskortních), čímž výrazně přečíslily 25 císařských „letadlovek“.

Trend nadvlády letadlových lodí potvrzují též ztráty křižníků, jelikož drtivou většinu z desítky zničených plavidel této kategorie pozbyly USA v první polovině konfliktu. Extrémní počty potopených torpédoborců (včetně eskortních) pak potvrzují jak univerzální použitelnost těchto všudypřítomných dříčů, tak jejich zranitelnost pumami, minami, granáty i torpédy.