Unikátní jeskynní ekosystém: Soužití více než sto tisíc pavouků v naprosté tmě
V hluboké sirné jeskyni na pomezí Albánie a Řecka objevili vědci obří pavučinu, která poskytuje domov více než 110 000 pavoukům.
Na pomezí Albánie a Řecka, hluboko pod zemí, objevili vědci ohromující pavoučí kolonii – gigantickou pavučinu, která se rozprostírá na více než 100 m² a poskytuje domov zhruba 110 000 pavoukům. Objev učinil mezinárodní tým evropských badatelů, jehož součástí byli i členové České speleologické společnosti.
Podle vědců gigantickou pavučinu obývají dva druhy pavouků – přibližně 69 000 pokoutníků domácích (Tegenaria domestica) a 42 000 menších a u nás kriticky ohrožených pavučenek trnohřbetých (Prinerigone vagans). Jde o první zaznamenaný případ, kdy tyto druhy kooperují, a zároveň o první zaznamenaný případ, kdy stovky pavouků budují a sdílejí jednu obří pavučinu v tzv. chemoautotrofní jeskyni – ekosystému, který je nezávislý na slunečním světle a fotosyntéze.
Pavoučí velkoměsto
Sirné jeskyně jsou jedinečným a drsným životním prostředím – není v nich k dispozici sluneční světlo a jsou v nich vysoké hladiny toxického sirovodíku. Pomocí analýzy stabilních izotopů tým zjistil, že pavouci nejedí hmyz přilétávající z vnějšího prostoru. Místo toho je celý potravní řetězec poháněn mikroby oxidujícími síru, kterým se daří v jeskynním systému a jejichž sekrety jsou konzumovány drobnými nebodavými pakomáry, kteří se líhnou v silně zapáchající vodě o stálé teplotě 26 °C. Tento malý hmyz pak končí v pavoučích sítích a poskytuje oběma druhům pavouků vydatný a prakticky nekonečný zdroj potravy.
Co je ale opravdu pozoruhodné, je chování pavouků. Pokoutníci domácí jsou považováni za samotářské lovce. V jeskyni ale žijí tisíce jedinců pospolu v propojených pavučinách bez známek kanibalismu. Klíčem k takovému soužití je podle odborníků obrovská dostupnost potravy. V jeskyni vědci objevili mimořádně hustý roj malých pakomárů druhu Tanytarsus albisutus, kteří zjevně slouží pavoukům jako hlavní zdroj potravy.
Genetické testy navíc ukázaly, že jeskynní pavouci mají unikátní DNA a jednodušší mikrobiom než jejich protějšky žijící na povrchu. Pokoutníci domácí zde také kladou méně vajec, než je u tohoto druhu obvyklé. I to je důsledek života ve zdejším specifickém prostředí. Kombinace vysokých energetických nároků temného prostředí chudého na kyslík a absence predátorů umožňuje pavoukům udržovat stabilní populaci i bez zvýšené reprodukce.
Objev podle odborníků opět ukazuje, jak flexibilní může život být v extrémních podmínkách. Díky tomu, že zdejší osminozí obyvatelé dokázali přizpůsobit své chování i biologii nejen přežívají, ale úspěšně prosperují ve zcela temném a do značné míry toxickém prostředí.
