Smrtící marináda: Pavouci bez jedu zabíjejí pomocí agresivních žaludečních šťáv
Pavouci z čeledi pakřižákovitých loví bez jedových žláz – svou kořist místo kousnutí zaživa „marinují“ v agresivních trávicích šťávách.
Drobní pavouci z čeledi pakřižákovitých (Uloboridae) vědce dlouho mátli. Na rozdíl od drtivé většiny pavouků totiž postrádají jedové žlázy – zbraň, která je u pavouků spojena s jejich evolučním úspěchem. Přesto pakřižákovití patří mezi úspěšné lovce. Výzkum vědců z univerzity ve švýcarském Lausanne nyní odhalil jejich velmi neobvyklou loveckou techniku.
Tým biologů se zaměřil na pakřižáky chluponohé (Uloborus plumipes). Ukázalo se, že tito pavouci skutečně nemají jedové žlázy a ani jinou možnost vpravit oběti jed klasickým kousnutím. V jejich trávicím ústrojí ale vědci objevili geny, které produkují bílkoviny podobné toxinům.
Smrtící marináda
Pakřižáci podle vědců svou oběť nejprve pevně zabalí do husté vrstvy pavučiny a poté ji doslova polijí dávkou velmi agresivních trávicích šťáv. Ty následně začnou rozkládat tkáně a kořist tak zaživa marinují.
Když vědci tyto trávicí tekutiny injekčně vpravili do octomilek, stačilo pouhých 230 nanogramů (miliardtiny gramu), aby během hodiny usmrtily více než polovinu hmyzu. To podporuje teorii, že pavouci kořist zabíjejí právě touto bílkovinou směsí.
Zajímavé je, že podobné toxiny se v trávicích šťávách objevují i u některých jiných druhů pavouků, kteří ale zabíjejí klasickým jedem. To vyvolává otázku, jaký mají tyto látky u těchto jedovatých druhů skutečný účel.
Podle odborníků tento objev řeší jednu z biologických záhad pavouků, přináší ale také nové otázky: mohou se podobné trávicí toxiny vyvinout i u jiných živočichů? Někteří vědci nevylučují, že by podobná strategie mohla existovat například u některých ještěrek. Ať už je ale toxická směs unikátní zbraní pakřižákovitých či nikoli, jedno je jisté – příroda dokáže být krutě kreativní.
