Australští mravenci překvapili vědce schopností orientovat se v noci pomocí vrozeného „lunárnho kompasu“

Když zapadne slunce a nastane tma, pro miliony mravenců začíná nejaktivnější část dne. Mnohé noční druhy opouštějí svá hnízda a vyrážejí za potravou, přičemž některé z nich dokážou během jediné noci urazit překvapivě dlouhé vzdálenosti.

Většina mravenců se při orientaci spoléhá především na pachové stopy, které zanechávají na trase mezi hnízdem a zdrojem potravy. Existují však i druhy, které používají mnohem složitější strategie.

Patří mezi ně i australští mravenci Myrmecia midas. Entomologové dlouho předpokládali, že tito mravenci potřebují k orientaci v krajině alespoň zbytky denního světla. Nový výzkum publikovaný v časopisu Current Biology ale ukázal, že jsou schopni pomocí vrozeného „měsíčního kompasu“ udržovat směr i hluboko po setmění.

Lunární navigace

Denní živočichové často využívají slunce jako stabilní orientační bod. U nočních mravenců Myrmecia midas je však situace mnohem složitější. Měsíc se po obloze pohybuje jinak než slunce a jeho poloha se navíc během měsíčního cyklu výrazně mění. Přesto si s tím mravenci dokážou poradit.

Podle studie Codyho Frease a Kena Chenga využívají takzvanou časovou kompenzaci, kdy si průběžně „hlídají“, kolik času uplynulo od chvíle, kdy opustili hnízdo, a na základě toho odhadují, kde by se měl Měsíc právě nacházet. Připomíná to způsob, jakým se kdysi orientovali lidští mořeplavci pomocí hvězdné oblohy.

Experiment v temných krabičkách

Aby badatelé zjistili, zda mravenci skutečně používají Měsíc jako hlavní orientační bod, připravili poměrně neobvyklý experiment. Hmyz odchytili během cesty za potravou a část jedinců umístili do temných schránek, v nichž neměli žádné informace o plynutí času ani o okolním prostředí. Jiní mravenci skončili v průhledných krabičkách a sloužili jako kontrolní skupina. Po několika hodinách vědci mravence vypustili na novém místě a sledovali, jak si poradí s návratem k obvyklé trase.

Ukázalo se, že jedinci držení dlouho ve tmě začali výrazně chybovat ve směru pohybu – zejména tehdy, když se mezitím poloha Měsíce na obloze výrazně změnila. Výsledek experimentu podle vědců naznačuje, že právě poloha Měsíce představovala jejich hlavní navigační vodítko.

Podle entomologa Rodolfa da Silvy Probsta z Kalifornské univerzity v Davisu, který se studie neúčastnil, jde o mimořádně překvapivý objev. Mravenci totiž nejen sledují Měsíc, ale zároveň musí průběžně zohledňovat jeho pohyb po obloze. Takový systém navigace působí na tak drobný mozek téměř neuvěřitelně. Jde navíc o první známý případ mravenců, kteří používají takto složitý systém navigace navázaný na pohyb Měsíce a vnímání času.

Kombinace orientačních bodů

Měsíc přitom není jediným nástrojem, který mravenci využívají. Výzkumníci zjistili, že svou „lunární navigaci“ kombinují také s dalšími vodítky z okolního prostředí. Za úsvitu a soumraku mohou využívat i polohu slunce nebo charakteristické body v krajině.

To je důležité zejména proto, že viditelnost Měsíce se během lunárního měsíce neustále mění. Někdy je vysoko na obloze, jindy téměř neviditelný. Mravenci si proto vytvořili mimořádně flexibilní systém, který jim umožňuje spolehlivě se orientovat i v proměnlivých podmínkách.

Na světě existuje více než 12 tisíc známých druhů mravenců a každý z nich se přizpůsobil svému prostředí trochu jinak. Objev měsíční navigace u australských mravenců Myrmecia midas proto ukazuje, že hmyzí smysly a orientační schopnosti mohou být mnohem rozmanitější, než si vědci dosud mysleli.