Hrozí nám Kesslerův syndrom? Rostoucí množství odpadu na orbitě by mohlo spustit nebezpečnou řetězovou reakci

V úspěšném sci-fi thrilleru Gravitace (2013) podniká Sandra Bullocková v roli letové specialistky Ryan Stoneové na oběžné dráze strastiplnou cestu za záchranou, aby přežila první fázi Kesslerova syndromu, kdy je zničen americký raketoplán, ISS i čínská orbitální stanice.

Kesslerův syndrom představuje hypotetický, ale fyzikálně reálný scénář, při němž na orbitě přibude tolik kosmického smetí, že se začne samovolně exponenciálně množit. Jedna srážka vyprodukuje takové množství úlomků, že se tím zvýší pravděpodobnost dalších kolizí, při kterých vzniknou další úlomky – a tak dál. Výsledná řetězová reakce by přitom mohla dlouhodobě znemožnit bezpečné používání určitých oběžných drah a vážně ohrozit satelity, kosmické lodě, a dokonce i provoz na Mezinárodní vesmírné stanici.

Družice se na oběžné dráze pohybují rychlostí přinejmenším 8 km/s, jinak by zanikly v atmosféře, a vzájemně se tak „potkávají“ rychlostmi vyššími. I malý kamínek má tudíž pohybovou energii lokomotivy a srážka s kosmickým smetím by byla fatální.

S rostoucím počtem satelitů, zejména megakonstelací jako Starlink či OneWeb, se nebezpečí kolizí zvyšuje. Přitom už v roce 2009 se například srazily družice Iridium 33 a Kosmos 2251, takže riziko určitě není zanedbatelné. V současné době se proto vedou mezinárodní jednání o pravidlech, která by původce odpadu přiměla po sobě „uklízet“ a hrozbu tím omezit.