Lidstvo překročilo už sedm z devíti hranic, které udržují planetu bezpečnou pro život

Lidstvo stále více mění prostředí, v němž žijeme my i miliony dalších druhů. Podle každoročního hodnocení Planetary Health Check se sedm z devíti takzvaných planetárních hranic dostalo na nejhorší zaznamenané hodnoty od roku 2009, kdy vědci tento koncept poprvé představili.

Hodnocení zveřejňuje Planetary Boundaries Science Lab při německém Postupimském institutu pro výzkum dopadů klimatu (PIK). Podle hlavního autora nové zprávy Borise Sakschewského sílí tlak u všech hranic, které už se ocitly mimo bezpečný prostor. S tím se zvyšuje riziko rozsáhlých, dlouhodobých a potenciálně nevratných změn a zároveň se zmenšuje prostor pro chyby při jejich řešení.

Sedm překročených hranic

Planetární hranice představují jakýsi systém podmínek, jejichž dodržování je podle vědců zásadní pro zachování prostředí, kterému se lidé i další druhy během dlouhé evoluce přizpůsobily. První Planetary Health Check z roku 2023 ukázal, že lidská činnost, například spalování fosilních paliv nebo nadměrné používání hnojiv, už překročila šest z devíti hranic. V loňském roce přibyla sedmá – okyselování oceánů.

Překročení hranice přitom neznamená automatický kolaps. Vědkyně Katherine Richardsonová z Kodaňské univerzity přirovnala tento stav ke krevnímu tlaku: vysoká hodnota sama o sobě neznamená, že člověk dostane infarkt, zvyšuje však jeho riziko.

Každá z hranic se porovnává s předindustriálním stavem, tedy s obdobím předtím, než lidé začali ve velkém spalovat fosilní paliva – přibližně s polovinou 19. století. Za hranicí začíná „zóna rostoucího rizika“, v níž se zvyšuje pravděpodobnost odchýlení od tehdejších podmínek.

Jedním z nejvýraznějších problémů je koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře. Letos dosáhla rekordních 426 ppm, protože spalování fosilních paliv neklesalo ani zdaleka tak rychle, jak by bylo potřeba. Před průmyslovou revolucí činila koncentrace CO₂ přibližně 280 ppm a za bezpečnou hranici považuje řada vědců hodnotu 350 ppm, která byla překročena už v roce 1987.

Rostoucí koncentrace CO₂ rychle mění klima a přispívá k extrémním projevům počasí, včetně bezprecedentních vln veder v Evropě a dalších částech světa. Výzkumy ukázaly, že k mnoha z nich by bez vlivu klimatické změny nedošlo. OSN navíc začátkem září uznala, že globální teploty překročí cíl Pařížské dohody, tedy udržení růstu teploty do 1,5 °C.

Oceány, hnojiva i chemikálie

Spalování fosilních paliv zároveň přispívá k překročení hranice okyselování oceánů. Oceány totiž pohlcují část přebytečného CO₂ z atmosféry, čímž klesá pH vody. Vyšší kyselost může organismům ztěžovat tvorbu schránek a dokonce způsobovat jejich rozpouštění, stejně jako rozpouštění korálů. Ohrožena tak není jen biodiverzita, ale také ekonomicky významné ekosystémy.

Další tlak představuje nadměrné používání hnojiv. Fosfor a dusík se dostávají do řek a moří, kde mohou vyvolávat toxické přemnožení řas. Umělé chemické látky, mezi něž patří plasty, DDT nebo takzvané věčné chemikálie PFAS, se zase hromadí v potravních řetězcích.

Dvě hranice zatím drží

Z devíti planetárních hranic zůstávají v bezpečném prostoru už jen dvě: úbytek ozonu a aerosolové znečištění atmosféry. Jasný pokrok je přitom patrný u ozonu, a to díky úspěchu Montrealského protokolu, který nastartoval postupné vyřazování látek poškozujících ochrannou ozonovou vrstvu.

Také emise aerosolů celosvětově klesají, mimo jiné díky snaze omezit znečištění z mezinárodní lodní dopravy. I tak ale v některých regionech zůstává jejich úroveň vysoká.

Autoři nové zprávy proto zdůrazňují nutnost pokračovat v úsilí tam, kde se daří situaci zlepšovat, a současně zvrátit nepříznivý vývoj v ostatních oblastech. Podle ředitele PIK Johana Rockströma nemá lidstvo času nazbyt. Stále však disponuje znalostmi, schopnostmi i řešeními, která mu umožňují změnit směr.