Islandský vodopád Gullfoss: Zlato propadlé do země

07.07.2018 - Marek Telička

Island je zemí mnoha neobyčejných přírodních útvarů, z nichž by jen s velkými obtížemi bylo možné vybrat ten nejpůsobivější. S velkou mírou jistoty se však dá říct, že vodopád Gullfoss ležící v jihozápadní části Islandu na řece Hvítá, by byl jedním z kandidátů minimálně do první pětice. Gullfoss v překladu znamená „Zlaté vodopády“

<p>Svou ohromující podobu odhaluje Gullfoss přicházejícím návštěvníkům krok za krokem</p>

Svou ohromující podobu odhaluje Gullfoss přicházejícím návštěvníkům krok za krokem


Reklama

Jméno vzniklo pravděpodobně díky zbarvení, které padající voda získává v paprscích slunce klonícího se k západu. Předtím, než vody řeky Hvítá vytvoří mohutný nařasený závoj, se řeka chová, jakoby sama očekávala, že přijde něco mimořádného. Zhruba kilometr nad vodopády se její tok prudce stáčí doleva a poté se vřítí do širokého třístupňové „schodiště“. Ve dvou skocích padá nejprve o 11 a 21 metrů dolů a pak se vrhne do 32 metrů hluboké rozsedliny, která je asi 20 metrů široká a 2,5 kilometru dlouhá. V létě tudy v průměru protéká 140 m³/s, v zimním období 80 m³/s. Nejmohutnější zaznamenaný průtok dosáhl 2 000 m³/s. Když člověk k vodopádu přichází, je závěrečná rozsedlina skryta za travnatým břehem, což působí dojmem, že obrovská masa vody prostě mizí v zemi.

TIP: Barvy islandské přírody: Horko a chlad pod polárním kruhem

Během 20. století bylo velmi zvažováno možné využití toku řeky Hvítá pro výrobu elektrické energie. Naštěstí pro vodopády, které by projekt změnil k nepoznání, zůstalo jen u záměru. Mezi lidmi se dodnes traduje, že Gullfoss zachránila Sigrídur Tómasdóttirová, dcera někdejšího majitele pozemku, na němž se vodopády nacházejí. Sigrídur hrozila, že pokud se s vodopády bude nešetrně zacházet, skočí do jejich toku. Ačkoli jí nekompromisní postoj získal četné sympatie a respekt, pravdou je, že projekt vodní elektrárny ztroskotal spíše na nedostatku financí než na její tvrdohlavosti.

Reklama

  • Zdroj textu:

    časopis Příroda

  • Zdroj fotografií: Shutterstock

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Smrt Julia Caesara, těsně před vznikem císařství

Věda

Záběr výbuchu z 16. července 1945 v Novém Mexiku – nechybělo ale zas tak moc, aby atomovou bombu sestrojilo i nacistické Německo. Ve výřezu první atomová bomba odpálená během testu Trinity. (foto: Shutterstock + Wikimedia Commons, Federální vláda Spojených států amerických, CC0)

Zajímavosti

Vytrženo z kontextu

The Furniture Lift | Leandro Erlich

Argentinský umělec Leandro Erlich si pro svou neotřelou instalaci zvolil náměstí ve francouzském Nantes. Přímo nad jeho střed do výšky zhruba deseti metrů umístil kus rohové budovy, k jejímuž oknu vede nábytkový výtah. Erlich si zakládá na realističnosti svých projektů, a výsek stavby se proto jeví velmi uvěřitelně: Nechybějí ani takové detaily jako cihly ve stěnách či prostory pod podlahou. Kus konstrukce vyrobený z ultralehkých materiálů přitom nedrží ve vzduchu žádná pomocná lana – jeho jedinou oporu představuje právě žebřík. (foto: Profimedia)

Revue

Sebereplikující se von Neumannovy sondy by mohly vydávat rádiové záření, které je schopen do veliké vzdálenosti detekovat radioteleskop FAST.

Vesmír

Plamének plotní běžně kvete od června do září, často se však s jeho květy potěšíme i v říjnu a výjimečně dokonce i počátkem listopadu. Plamének dokáže dokonale skrýt dřeviny i ploty, po nichž se pne.

Příroda

Portrét Perchty z Rožmberka, detail obrazu z 19. století, který se nachází na hradě Rožmberk.

Historie

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907