Jack Rozparovač: Deset týdnů, které otřásly Londýnem

27.05.2017 - Jiří Ševčík

Asi bychom jenom těžko našli známější sérii vražd, než je ta, kterou historici připisují Jacku Rozparovači

Před 129 lety ochromil Londýnskou čtvrť Whitechapel strach -<p>Dobová kresba zachycující výsledek řádění Jacka Rozparovače.</p>
Před 129 lety ochromil Londýnskou čtvrť Whitechapel strach -

Dobová kresba zachycující výsledek řádění Jacka Rozparovače.


Reklama

Po deštivé noci se Thomas Bowyer šine mokrými uličkami londýnského Whitechapelu. Před jedenáctou dopoledne má jasný cíl. Jednolůžkový pokoj označený jako Miller’s Court 13. Právě tam, v ulici Dorset Street, bydlí pětadvacetiletá Mary Jane Kellyová, která už několik týdnů nezaplatila nájemné.

Spatřil jsem dílo ďábla

Mary Kellyová však na opakované klepání nereaguje. Příručí místního hokynáře vezme za kliku, ale dveře jsou zamčené. Poslední pokus. Nakoukne oknem dovnitř, aby zjistil, jestli je prostitutka s přezdívkou Ginger vůbec doma. Scénu, která se mu uvnitř pokoje zjeví, už nikdy nevymaže z paměti. „Spatřil jsem dílo ďábla. Něco takového nemohla udělat lidská ruka,“ vykoktá ze sebe o něco později Thomas Bowyer

Mary ležela nahá na posteli s roztaženýma nohama. Obličej měla rozřezaný k nepoznání. Nos, tváře, obočí a uši byly částečně odstraněny. Ze rtů visely cáry masa s kůží až k bradě. Krkem projel ostrý nůž, který jej prořízl na kost. Velký kus břicha a stehen byl odstraněn. V těle chyběla většina orgánů. Dělohu, ledviny a jedno ňadro našli policisté pod hlavou oběti, to druhé u její pravé ruky. Játra vrah vložil Mary mezi nohy, střeva napravo a slezinu nalevo od těla. A hlavně −  chybělo srdce, které se nikdy nenašlo. 

Deset týdnů strachu

Bylo 9. listopadu 1888 a Londýnem už více než dva měsíce obcházela panika. Mary Kellyová se zařadila jako oběť číslo pět na seznam brutálního vraha přezdívaného Jack Rozparovač. Muže, který na počátku třetího tisíciletí „vyhrál“ v anketě titul nejhoršího Brita v dějinách. 

Pokračování: Vraždy podle scénáře: Proč vraždil Jack Rozparovač?  

Mary Nicholsová, Annie Chapmanová, Elizabeth Strideová a Catherine Eddowesová. Tak zní jména čtyř kněžek lásky, jejichž život vyhasl podobně jako ten Mary Kellyové. Celých deset týdnů od 31. srpna do 9. listopadu byli obyvatelé Londýna vyděšeni k smrti. Zvlášť když policie jen marně pátrala po tajemné stvůře, která pod rouškou noci sadisticky vraždila prostitutky z East Endu. A strach byl rozhodně na místě. Způsob, jakým vrah z Whitechapelu nakládal se svými oběťmi, se stal i pro ty nejotrlejší těžko stravitelným soustem. Rukopis Jacka Rozparovače se navždy vryl do duše Londýna. 

Dopisy od Jacka

Policii, tisku a některým dalším lidem dorazilo přes 600 dopisů, ve kterých o sobě pisatelé tvrdili, že jsou vrahem z Whitechapelu. Také přezdívka Jack Rozparovač pochází z prvního z nich, který obdržela Centrální tisková agentura v Londýně. Ostatní dopisy přicházely z celé Evropy, dokonce i z Afriky nebo Austrálie. Dodnes jsou považovány za podvod. Až na jeden. 

Ke slavnému dopisu Z pekla byla přiložena i lidská ledvina naložená ve víně. V psaní adresovaném veliteli civilní stráže stálo: „Pane, posílám vám půl ledviny z jedný ženský. Schoval jsem vám ji. Druhou půlku jsem osmažil a snědl. Byla dobrá. Mohl bych vám poslat i zakrvavený nůž, kterým jsem to vyřízl, jen chvilku počkejte. Podepsán Chyťte mě, jestli to dokážete.“ O chybějící ledvině Catherine Eddowesové se policie veřejnosti před obdržením dopisu nezmínila... 

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

William James Sidis byl americký génius, disponoval mimořádnými matematickými a jazykovými schopnostmi. V dětství byl označován za zázračné dítě, v dospělosti za vyhořelého podivína žijícího v ústraní.

Zajímavosti

Sýkora krade srst spící lišce.

Věda

Václav II. byl mimo jiné i autorem tří básní, které jsou dodnes zachovány v písňovém rukopisu Codex Manesse.

Historie
Válka

Ganymed na snímku sondy Juno

Vesmír

Kritická údržba | Peking 2010

Rostoucí platy a klesající ceny dělají v Číně z osobních aut zboží, které je dostupné stále větší části populace. Dokonce ani nejširší dálnice tak často nezvládají nápor nových motoristů. Čtrnáctého srpna 2010 zkomplikovala provoz na národní dálnici 110 přítomnost těžkých vozidel, jež se podílela na rekonstrukci vozovky. Průjezdnost klesla na polovinu a následoval kolaps: Někteří řidiči ujeli zhruba jen kilometr za den, jiní zůstali v automobilech zcela uvězněni a neposouvali se vůbec. Dopravní katastrofa trvala 12 dní a její nedobrovolní účastníci přežili hlavně díky přizpůsobivým obchodníkům, kteří začali prodávat jídlo a občerstvení přímo v kolonách – ovšem za mnohonásobně nadsazené ceny. 

Revue

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907