Reklama


Krásy jeskyně Balcarka: Galerie z vody a kamene

05.05.2018 - Petr Zajíček

Z 1100 evidovaných jeskyní Moravského krasu je pět zpřístupněných veřejnosti a každá má specifický půvab. Rozmanitostí a barevností krápníkové výzdoby je znám především jeskynní labyrint pod Balcarovou skálou

Podzemní galerie -<p>Nejkrásnější prostora Balcarky nazvaná Galerie</p>
Podzemní galerie -

Nejkrásnější prostora Balcarky nazvaná Galerie


Reklama

Nápadný skalní ostroh s nepřehlédnutelným portálem dlouho skrýval své podzemní tajemství. Lidé znali pouze nevelkou sluj za jeskynním portálem, kde podle rozšířených legend přebývaly divoženky. Výskyt jeskyněk není dosud vědecky podložen, ovšem archeologické nálezy svědčí o tom, že prostora sloužila jako sídliště pravěkým lidem.

Objev podzemní Popelky

První průzkumné výkopy zde v 19. století prováděl Dr. Jindřich Wankel a systematický výzkum pak v letech 1898–1904 řídil Jan Knies. Tomu se podařilo odkrýt významné stopy po činnosti člověka v mladším paleolitu (starší doba kamenná). Nalezl šest ohnišť a množství kamenných a kostěných nástrojů. Navíc se v sedimentech portálu ukrývaly desetitisíce koster převážně drobných obratlovců z konce poslední doby ledové.

Zásadní podíl na objevech, ale i zpřístupnění jeskynního systému Balcarky měl ostrovský občan a poslanec Josef Šamalík. S pomocí virgule hledal na povrchu cesty do podzemí a 16. června roku 1923 se mu podařilo odhalit první podzemní prostory pod Balcarovou skálou. Svůj objev popsal následovně:

„Jeskyně není veliká, ale krásná. Vpředu jsou dvě kaple, v jedné dokonce kamenný oltář. Jsou bíle dekorované, zdobené travestýny a krápníky různých tvarů. Po pravé straně jest okraj jeskyně zdobený velkým množstvím bílých krápníků, rostodivně vytvořených. Prostora, jež byla balvany a hlinou zanesena, byla uvolněna, prolámán jiný vchod a zároveň jeskyňka zpřístupněna i z horní části. Celý vnitřek jeskyňky, nejen vrch a boční stěny, ale i spodek jest bílý a velkým množstvím krápníků zdobený. Z krápníků vyniká velký, na způsob turecké šavle zakřivený krápník, zvaný Handžár. Proti němu stojí kuželovitý stalagmit. Dělníci pojmenovali jeskyni mým jménem. Já ji však pojmenoval Popeluškou...“

Co žádné oko nevidělo

Josef Šamalík v nově objevené nevelké jeskyni pokračoval v průkopových pracích. Za silných zimních mrazů si pak v jednom místě na hřebeni Balcarovy skály povšiml roztátého sněhu. V těchto místech dělníci postupně uvolnili ucpávku z hlíny a kamenů a 22. února 1924 se podařilo proniknout do volných prostor. Tak byla objevena podstatná část dnes známé Balcarky. Nejkrásnější prostory ovšem na své objevitele stále čekaly. Nové jeskyně začal Šamalík upravovat a zpřístupňovat. Ačkoli přípravy provázely finanční problémy, za pomoci Akciové společnosti Moravský kras, která Balcarku vzala do své správy, byla jeskyně na Velikonoční neděli roku 1925 slavnostně otevřena pro veřejnost.

Nadšený objevitel pokračoval v průzkumech jeskyně i po zpřístupnění. Na počátku roku 1935 se před ním otevřela další část labyrintu s překrásnou krápníkovou výzdobou. Prostory Josefa Šamalíka ohromily: „Právě ve dnech 11. a 12. ledna roku 1935 prorazili jsme do nových prostorů, které svými útvary a krásou předčí všecky naše jeskyně. Opakuji zde, co jsem dne 23. ledna 1935 po prvních dojmech napsal do Selských hlasů: Jsem starým žurnalistou. Dvaačtyřicet roků píši do novin. Ale dnes musím kapitulovat, neboť to, co jsem viděl při magnesiovém osvětlení, opravdu nedovedu popsati. Když jsem se vrátil v poledne z dopolední výpravy od nových objevů, tázala se mne žena: Tak co tam máte? Odpověděl jsem: Žádné oko nevidělo, musíš se tam jít podívat, to se nedá vyjádřit....“ Objevitel dal novým prostorám jméno „Jubilejní dómy Masarykovy.“ Čerstvě odkryté prostory navazovaly na prohlídkovou trasu, takže k ní mohly být již 15. června téhož roku připojeny.

Když zmizel beton

Z čeho byl vlastně Josef Šamalík tak nadšený? Kromě běžných forem krápníkové výzdoby, které jsou vytvořeny v mnoha barevných odstínech a v nepřeberném množství, jsou v Balcarce rovněž krápníky méně obvyklé nebo vyloženě vzácné. Stěny jsou na mnoha místech pokryty tzv. hráškovými sintry – shluky kulovitých útvarů o velikosti několika milimetrů. Narůstají postupně kolem zrnek písku, který na stěnách ulpěl. V Galerii se na stalaktitech tvoří excentrické výrůstky. Utvářejí se na krápnících, ze kterých skapová voda vytryskuje boční stěnou. V Objevitelském dómu a Popelušce jsou stěny pokryty bílými a šedavými povlaky nickamínku. Tato neobvyklá měkká kašovitá forma sintru je tvořena směsí vodnatých minerálů vápníku a hořčíku a její vznik není zcela uspokojivě vysvětlen. Růst některých forem nickamínku pravděpodobně podporuje činnost mikroorganizmů.

V 50. letech minulého století prodělala prohlídková trasa Balcarky celkovou rekonstrukci. V roce 2001 byl vybudován nový moderní vstupní areál s provozní budovou a v období 2007–2009 proběhla opět generální rekonstrukce prohlídkové trasy. Během ní byla předělána elektroinstalace a osvětlení, zredukovány betonové chodníky, staré zábradlí bylo vyměněno za nerezové. Během tohoto posledního zásahu byly z jeskyně odstraněny také staré zídky a kamenné zakládky, které vznikly při prvních zpřístupňovacích pracích. Návštěvníkům se tak odkryly dlouho zatarasené prostory a odbočky. Když zmizel jednolitý beton, otevřela se ve vstupním portálu přirozená šikmo spadající propast, kterou dnes vede schodiště návštěvní trasy. Dnes je největší prostora osvětlena leddiodovými reflektory a ke staré prohlídkové trase byly připojeny další chodby a prostora zvaná Muzeum, kde byla vybudována archeologicko- paleontologická expozice.

Jak se rodila Balcarka

V blízkém okolí Balcarovy skály se nachází několik zajímavých povrchových krasových jevů. Přímo naproti v údolí nelze přehlédnout výrazný Blažkův závrt. Kruhová mísovitá propadlina má souvislost s dosud neznámým pokračováním rozsáhlého ponorového jeskynního systému Lopač. U silnice směrem k Macoše je výrazná skalka s několika jeskynními portály nazývaná „Vintoky“. Na druhé straně silnice se do podzemí propadá Krasovský potok.

TIP: Záhady propasti Macocha aneb Prozkoumejte podzemí Moravského krasu

Balcarka vznikala pravděpodobně ve starších třetihorách v období před bádenskou mořskou záplavou, která Moravský kras postihla před 15 miliony let. Jeskyně se nachází blízko hranice devonských vápenců a nekrasových kulmských hornin (droby, břidlice) a fungovala jako ponor ostrovských vod (dnes Krasovský potok a potok Lopač). Dlouhodobou výmolnou činností podzemních toků a částečným řícením stopů a stěn vznikl labyrint chodeb a prostor v několika patrech. Po bádenské záplavě došlo k výrazným změnám hydrologických poměrů a tím i ve vývoji jeskynních systémů na území celého Moravského krasu. Ostrovské vody si začaly prořezávat cestu v nižších úrovních Suchého žlebu a spolu s vilémovickými vodami tvoří rozsáhlý a dodnes z velké části neprozkoumaný jeskynní systém. Patří k němu i Balcarka.

Pověst o Balcarce

V Balcarce kdysi bývaly divé ženy. Nosily na hlavě bílý čepec, na těle zelenou kazajku a dlouhé bílé sukně. Jednou Balcar oral na svém poli před skalou. Divoženky za ním přišly a žádaly ho, aby jim spravil polámanou chlebovou lopatu. Pravily mu: „Balcařisko, spravíš nám to lopatisko?“ Balcar jim vyhověl, a když lopatu spravenou donesl, dostal od divých žen koláč. Jestliže ho nikdy nedojí, bude koláče vždy dost a zůstane čerstvý. Balcar přijal dar a uložil ho ve spižírně. Ujídali z velmi dobrého koláče podle pokynu, takže vždy nechali kousek ve spižírně a do rána byl koláč zase celý. Až jednou ze zvědavosti Balcar celý koláč snědl a ráno našel místo něj ve spižírně kravinec.


Co uvidí návštěvníci

Prohlídková trasa Balcarky začíná ve vstupním portálu, odtud návštěvníci sestupují asi 15 metrů hluboko do prostor objevených roku 1924. Z krápníkové výzdoby je jistě zaujmou kulovité útvary nazvané „Kokosové ořechy“. Hned za nimi je krásně zdobený, deset metrů vysoký kruhovitý prostor nazvaný „Rotundy“. V navazující chodbě byly během poslední rekonstrukce odstraněny kamenné zakládky, takže v těchto místech je možné spatřit chodbičky a prostory, které byly dlouhá desetiletí oku návštěvníka skryty.

Chodba ústí do největší prostory systému Balcarky – Fochova dómu, pojmenovaného podle hrdinného francouzského maršála 1. světové války. Moderní osvětlení leddiodovými reflektory navozuje v dómu neopakovatelnou atmosféru. Návštěvníky tu čeká malá světelná show za doprovodu hudby. Fochův dóm je dlouhý přes 60 metrů a má bohatou krápníkovou výzdobu. Průhledné a bílé krápníky střídají okrovou až hnědočervenou výzdobu. 

Z Fochova dómu vede schodiště do prostor objevených roku 1935. V chodbě lze opět spatřit odbočky, které byly ještě nedávno skryty za zídkami a kamením. Na konci schodiště čeká ta nejkrásnější prostora Balcarky nazývaná „Galerie“. Z jejího stropu rostou tisíce krápníků. Není divu, že objevitel Šamalík byl při pohledu na tuto prostoru ohromen tak, že její krásu nedokázal slovy popsat. Soustavou chodeb se návštěvníci dále dostanou na druhou stranu „Galerie“ do nižšího patra. To je tvořeno tzv. „Přírodní chodbou“ jejíž stěny jsou také krápníky a sintry mimořádně bohatě vyzdobeny.

Zajímavé jsou rovněž prostory se zcela rovným stropem, které vznikly odsedáním horizontálně uložených vápencových vrstev, tzv. lavicovitou odlučností. Kolem prostor „Divadélko“ a „Cukrová pohádka“ se návštěvní okruh vrací do částí objevených v roce 1924. Řícená prostora „Dóm Zkázy“ spojuje dvě jeskynní patra. Návštěvníci si mohou znovu prohlédnout „Rotundy“, tentokráte pohledem shora a po schodišti přicházejí do prostory s objevným komínem. Tudy sestoupili do hlavních prostor Balcarky první lidé. Následují části objevené o rok dříve, s hlavní prostorou „Popeluškou“ a závěr prohlídky vede úzkými chodbami do „Muzea“ s podzemní expozicí.
Informace o provozní době Balcarky a všech ostatních zpřístupněných jeskyních České republiky najdete na stránkách www.caves.cz

  • Zdroj textu:

    časopis Příroda

  • Zdroj fotografií: Petr Zajíček

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Avalon

Kde: Britské ostrovy
První zmínka: 12. století

Bájný ostrov, na němž měl král Artuš najít svůj poslední odpočinek, získal své jméno po jablku. Poprvé se o něm zmiňuje anglický kněz Geoffrey of Monmouth ve svých latinských Dějinách britských králů, které dopsal někdy kolem roku 1136. 

Koncem 12. století oznámili mniši ze starobylého kláštera v Glastonbury, že objevili ostatky krále Artuše i královny. To by znamenalo, že se bájný Avalon nacházel právě zde. Toto zjištění vůbec není přitažené za vlasy − Glastonbury se skutečně nacházelo na ostrově uprostřed bažin a ve staré velštině se mu skutečně říkalo Ynys Afallach, tedy Ostrov jablek.

Zbožní obyvatelé prý tehdy v hloubce 5 m našli rakev s latinským nápisem: „Zde leží slavný král Artuš na ostrově Avalon.“ Uvnitř měly ležet kostry muže a ženy.

Ostatky byly později s velkou slávou a za přítomnosti krále Edwarda I. znovu pohřbeny a až do dob reformace jim byla projevována mimořádná úcta.

Vše do sebe krásně zapadá, dnešní historici jsou ale skeptičtí. Tehdejší mniši podle nich mohli fascinující nález zinscenovat, aby ekonomicky pomohli svému klášteru, který krátce předtím vyhořel.

Zajímavosti
Revue

Nesmírně rozpálený plynný obr KELT-9b je velice blízko své hvězdě

Vesmír

Brněnští Němci vítají 15. března 1939 německou armádu. Také Jan Svoboda měl k okupantům velmi blízko

Válka

Blízko vstupu do parku se tyčí i 150 metrů vysoká Babylonská věž (foto: Shutterstock)

 

Příroda

Celý proces probíhal za přítomnosti kněze s hlavou Anubise, boha zemřelých, pohřebišť a mumifikace, který byl nejčastěji zpodobňován jako šakal

Historie

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907