Lišaj smrtihlav: Motýl s pirátskou vlajkou na hrudi

06.06.2022 - Jaroslav Monte Kvasnica

Lidé obvykle znají lišaje smrtihlava jen díky charakteristické kresbě připomínající umrlčí lebku. Přitom si tento motýl zaslouží pozornost i svými neobyčejnými leteckými schopnostmi nebo kvůli nebezpečné zálibě ve včelím medu

<p>Na světlejším pokladu je lišaj dobře viditelný, ale na tmavší kůře stromů byste jej velmi snadno přehlédli. <em>(foto: Shutterstock)</em></p>

Na světlejším pokladu je lišaj dobře viditelný, ale na tmavší kůře stromů byste jej velmi snadno přehlédli. (foto: Shutterstock)


Reklama

Lišaj smrtihlav (Acherontia atropos) patří k největším evropským motýlům, rozpětí jeho křídel dosahuje až 13 centimetrů. Je vybaven vynikajícími mimikrami: kresba předních křídel napodobuje kůru stromů a díky tomu je motýl sedící na kmeni stromu takřka neviditelný. V případě ohrožení využívá momentu překvapení – roztáhne přední křídla, vystaví žlutočerná spodní křídla a především žlutočerně pruhovaný masívní zadeček, aby případného útočníka zastrašil.

Domovem lišaje smrtihlava je Afrika a jihozápadní Asie, postupem času se usadil i v jižní Evropě. Odtud každoročně podniká neuvěřitelně dlouhé lety, a tak zalétá i do Česka, kde se nepravidelně objevuje od konce května, zpravidla však až v červnu a v letních měsících. Smrtihlav je nevídaně zdatný letec, rychlost jeho pohybu vzduchem může dosáhnout až 54 km/h a dokáže prý překonat vzdálenost až 4 500 km!

Oplozené samičky migrují na sever ze severní Afriky a z jižní Evropy. Vzdálenost, jakou urazí, výrazně ovlivňuje počasí, ale bez problémů dokážou překonat Středozemní moře i Alpy. V horách lišajům nedělají problémy výšky kolem 2 000 m n. m., ale nejraději se vyskytují v chráněných údolích a na teplých svazích vysočin. V příznivých letech mohou samičky lišaje smrtihlava zalétnout až na Island.

Vetřelci včelích úlů

Smrtihlav má neobyčejně krátký sosák, takže oproti většině jiných lišajů nemůže sát nektar z květů za letu. V době největší aktivity – mezi soumrakem a půlnocí – vyhledává svou oblíbenou potravu v květech zimolezu, jasmínu, brambor a tabáku. Také miluje med, za nímž proniká do včelích úlů. Aby včely obelstil, vypouští feromony s podobnou vůní jakou mají ony. Přesto se včely občas nedají ošálit a usmrtí vetřelce svými žihadly. Z obřího motýla pak v úlu zbude pouhé torzo, mumie černožlutého těla. Neznalí včelaři se proto někdy domnívají, že jejich úl napadla nějaká obří zmutovaná sršeň.

Přátelští entomologové mi taky svěřili jedno tajemství: lišaje smrtihlavy lákají k pastvě kvetoucí nocenky (Mirabilis jalapa). Tyto oblíbené letničky z Jižní Ameriky se v Evropě pěstují už 400 let a smrtihlavové prý jejich lákavým květům nedokážou odolat.

Oběti bramborové sklizně

Lišaj smrtihlav prochází proměnou dokonalou. U nás samičky kladou vajíčka jednotlivě na rub listu či na stonek lilku bramborového. Vajíčka jsou poměrně velká, hladká a žlutozeleně zbarvená. Kromě brambor mohou samičky klást vajíčka i na durman, kustovnici, tabák, rulík zlomocný, potměchuť popínavou, ptačí zob, na konopí atd. Housenky, které se líhnou po 10–12 dnech, se živí v noci a dorůstají až impozantních 15 cm. Přes svoji obří velikost nepůsobí na živných rostlinách přílišné škody, i když mohou působit hrozivě a při vyrušení vydávají kusadly vrzavý zvuk.

Když přijde jejich čas, zavrtají se 20 až 40 cm hluboko do země, vytvoří si komůrku a zakuklí se. Kukla, která je 6–10 cm dlouhá, má leskle černohnědou nebo červenohnědou barvu. Přibližně po třech týdnech se za tmy líhne z kukly motýl. Po natažení křídel se ozývá charakteristickým pisklavým zvukem. Tímto zvukem, který vychází z jícnu, se lišaj smrtihlav ozývá i v případě ohrožení.

Většina kukel se však nestihne vylíhnout, a to nejen kvůli sychravému počasí, ale i proto, že jsou vyorány při podzimní sklizni brambor. Nalezené nepoškozené kukly si entomologové berou domů a pokouší se lišaje zachránit. Žel v podzimním počasí motýl nenabere dost sil, aby se mohl vydat domů na jih.

Kruté pověry a velké štěstí

Lidé se odjakživa velkého, tajemného motýla se zlověstnou kresbou na hrudi obávali. Domnívali se, že přináší smrt, a že jeho přítomnost je spojena s nekalými a nebezpečnými kouzly. Lidské pověry se mnohdy stávají ostatním živým tvorům osudnými, což se dělo i v tomto případě. Lidé totiž byli přesvědčeni, že kouzlo zruší tím, když smrtihlava chytí a přibijí na dveře a pokud se jim naskytla možnost, neváhali tak učinit.

Lišaj smrtihlav ještě donedávna nepatřil k nočním motýlům, kteří trvale žili na našem území, vždyť ani nepatří k typickým motýlům Evropy. Přestože zde samičky kladly vajíčka, z nichž během léta dorostly a zakuklily se housenky, kukly v zemi kvůli chladu hynuly. Tento fakt však v posledních letech pozvolna přestává platit. V suchých a teplých letech už vědci zaznamenali úspěšné líhnutí letní generace na nejjižnějším území naší republiky, zejména v okolí národního parku Podyjí. Nelze vyloučit, že se kvůli globálnímu oteplování areál stálého výskytu lišaje smrtihlava postupně rozšíří. Jeho spatření je však stále vzácné.

TIP: Pouť za batolci červenými: Setkání s potrhlými anděly

Pokud budete mít to obrovské štěstí, že neobyčejného jižního hosta spatříte, nesahejte prosím po kladivu a hřebíku, ani po papuči, která v tomto případě není o nic vhodnějším nástrojem. Vychutnávejte si okamžik, jenž můžete později bez uzardění líčit jako zcela mimořádnou chvíli.

Co o smrtihlavech ještě nevíte

Lišajové mohou být v letním období všude a nikde. Zpravidla větší naději na střetnutí s nimi budete mít v jižnějších částech naší republiky. Motýl s noční aktivitou je přitahován světelnými zdroji. Jestliže se vám podaří smrtihlava spatřit, informace o jeho výskytu (i výskytu housenek) uvítají organizátoři mapování motýlů v Česku na www.lepidoptera.cz.

  • Housenky smrtihlavů byly pozorovány na 36 druzích rostlin.
  • Stadium housenky trvá v našich poměrech 40–60 dní.
  • Početnost těchto vzácných motýlů u nás je značně kolísavá. Poněvadž jsou aktivní v noci, je evidence počtu přilétajících jedinců značně problematická. Odborníci odhadují početnost lišajů podle počtu nalezených housenek a kukel nebo podle registrace motýlů ulovených do světelných lapačů.
  • Motýly z letní generace je u nás někdy možné zahlédnout i v prosinci. Pokud se však lišaj nevydá urychleně na jih, nevyhnutelně zahyne.
  • Kukly smrtihlavů pouze ve velmi mírných zimách mohou v zemi přežít a vykuklit se na jaře.
  • Patří do řádu motýlů (Lepidoptera) a čeledi lišajovitých (Sphingidae).

Reklama




Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Až stanice doslouží, nové moduly se od ní odpojí a zůstanou na oběžné dráze pro soukromé účely. (foto: NASA, CC0)

Vesmír
Revue

Kočrka, kohout nebo třeba kozel - tato zvířata byla ve středověku považována za pomocníky čarodějnic. (foto: Pexels, Lucas PezetaCC0)

Historie

Kareta obrovská (Chelonia mydas) je coby ohrožený druh chráněna. V dospělosti jsou jejími jedinými nepřáteli větší druhy žraloků (zejména žralok tygří) a člověk. (foto: Wikimedia Commons, National Marine Sanctuaries, CC0)

Věda

Hideki Tódžó již jako japonský premiér na manilském letišti před inspekcí posádky Filipín. Japonští vojáci na souostroví povraždili statisíce civilistů. (foto: Wikimedia Commons, Reader's Digest, TT News AgencyCC0)

Válka

Po měsíci „UPF diety“ přibral Chris van Tulleken sedm kilogramů (tři kilogramy tvořil jen tělesný tuk, zbytek sacharidy uložené v játrech a svalech), z průměrné hmotnosti podle BMI poskočil k nadváze. (ilustrační foto: Shutterstock) 

Zajímavosti

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907