Madagaskarský had langaha: Jedovatý šupinatec ze světa fantazie

12.06.2021 - Matej Dolinay

Asi málokdo si uvědomoval, jaká vzácnost se před námi nachází, když jsme v rezervaci Kirindy Forest objevili tohoto zvláštního tvora. Já ale nemohl uvěřit svému štěstí, díky němuž jsem držel v ruce tuto nádhernou hadí samici rodu Langaha

<p>Výrůstek na nose má u samic více či méně šiškovitý tvar, samci jej mají dlouhý a špičatý. Samicím druhu <strong><em>Langaha alluaudi</em></strong> navíc vyrůstají nad očima jakási „tykadélka“.</p>

Výrůstek na nose má u samic více či méně šiškovitý tvar, samci jej mají dlouhý a špičatý. Samicím druhu Langaha alluaudi navíc vyrůstají nad očima jakási „tykadélka“.


Reklama

Madagaskar je plný vzácných a jedinečných živočichů. Žijí zde světoznámí lemuři, chameleoni, nebo fosa. Pak na ostrově najdeme plejádu dalších živočichů, o kterých laická veřejnost nikdy neslyšela. Do kategorie tvorů, kteří nejsou s Madagaskarem automaticky spojováni, určitě patří také langahy – poměrně malí hadi dorůstající délky něco přes jeden metr.

Hadi rodu Langaha jsou ovšem neméně pozoruhodní než jiné madagaskarské skvosty. Na první pohled zaujme jejich neobvyklý vzhled. Když se pozorně podíváte na tyto stromové obyvatele, všimnete si na jejich nose zvláštních útvarů, které s velikou pravděpodobností plní specifickou funkci. Zatím ale žádný zoolog neví jakou

Zaměřovače a rozlišovací znaky?

U samic má výrůstek na nose u všech tří druhů tohoto rodu více či méně šiškovitý tvar, samci jej mají dlouhý a špičatý. U samic druhu Langaha alluaudi a obou pohlaví druhu Langaha pseudoalluaudi navíc nad očima hada vyrůstají jakási „tykadélka“.

Někteří zoologové se domnívají, že zvláštní tvar hlavy pomáhá langahám žijícím ve větvích stromů splynout s prostředím a uniknout tak predátorům. Přitom je ale dostatečně maskovací už jejich zbarvení. U jiných stromových hadů z čeledi Colubridae (užovkovití) nalézáme často zvláštní útvary na nose, které hadům mohou pomáhat při odhadu vzdálenosti během útoku na kořist. Tyto formy mívají oči posazeny mírně dopředu pro lepší prostorové vidění, které život ve větvích nad zemí vyžaduje. To by tedy mohlo být pravděpodobné vysvětlení i u langah. 

Je ale záhadou, jaká je funkce šupin vystupujících nahoru nad očima. Madagaskarské langahy patří k velice vzácným případům pohlavní dvoutvárnosti u hadů. Možným vysvětlením by tedy mohla být sexuální selekce. Díky rozdílným znakům na hlavě se obě pohlaví můžou dobře rozeznávat a tyto znaky také můžou sloužit k posouzení zdraví a schopnosti daného protějšku.

Kuriozita, jaká se nevidí

Když jsme v lese Kirindy hada našli, vysvětloval jsem ostatním, že se nejedná o nejběžnějšího zástupce rodu – langahu listonosou (Langaha madagascariensis). Ani langaha listonosá nepatří mezi tvory, které byste v přírodě potkávali mnohokrát za život, ale my jsme narazili na ještě větší raritu. Podle konkrétních znaků a map rozšíření jsem usoudil, že máme před sebou samici druhu Langaha alluaudi. Tento had se vyskytuje v oblasti západního Madagaskaru a existuje o něm jen několik zdokumentovaných záznamů. Naše poznání ekologie a evoluce těchto tvorů je proto zatím velice mizivé. 

Společně s příbuzným druhem Langaha pseudoalluaudi se tyto langahy vyskytují v suchých opadavých lesích. Rozdíl mezi nimi je dán jinými tvary zvláštního útvaru na nose u samic, přítomnosti „tykadélek“ u samců a různým zbarvením obou pohlaví u druhu Langaha pseudoalluaudi. Druhy rovněž odděluje místo výskytu, protože Langaha alluaudi žije jižněji od řeky Tsiribihina.

V literatuře jsem dohledal jeden případ z roku 2001, kdy byla na zemi objevena samice druhu Langaha pseudoalluaudi. Stejně tak naši samici z Kirindy Forest jsme našli na cestičce uprostřed lesa. Je otázkou, jak často langahy lezou ze stromů dolů. Není vyloučeno, že v našem i ve zmiňovaném případě šlo o samice hledajicí vhodné místo pro kladení vajec.

Život v utajení

Langahy patří mezi jedovaté hady, ale jed jim neusnadňuje lov tolik, jako například zmijím. Jedový aparát langah je totiž opistoglyfní, což znamená, že nemají přední, ale zadní jedové zuby. To znamená, že musí svou kořist dost dlouho žvýkat, aby jed vpravily do jejího těla. Langahy ovšem vynahrazují tento handicap trpělivostí. Jsou mistry v čekání a dokážou vydržet hodiny nehybně ve větvích stromů, kde je ostatní živočichové díky jejich maskování přehlédnou. Nejvíce na lovecké umění těchto stromových hadů doplácejí ještěři, kteří tvoří základ jejich jídelníčku. Krycí zbarvení se ale hodí také jako ochrana před predátory. V Kirindy Forest je dost zvířat, která by byla schopna drobného hada usmrtit. 

TIP: Odrodilci z Afriky: Předci lemurů se na Madagaskar dostali před miliony let

Vzhledem k tomu, že příležitost pozorovat langahu druhu Langaha alluaudi se v životě jen sotva zopakuje, nijak jsem od objevu nepospíchal. Po zhruba hodině strávené pozorováním jsem se rozhodl, že je čas nechat hada odplazit „po svých“. Při tom mě překvapilo, jak neohebné tělo tento tenký had má a také jeho kýlnaté šupiny připomínají spíše zmijovité hady, pro něž je tento znak typický. Samice nebyla vůbec agresivní a manipulovalo se s ní velice dobře. Nakonec jsem ji nechal na suché větvi ve výšce asi jeden a půl metru a vydal se zpátky do nedalekého kempu. Doufejme, že ničení vzácného madagaskarského ekosystému nebude dál pokračovat tak zběsilým tempem. Jinak by se tito beznozí duchové ze suchého opadavého lesa stali už jen vzpomínkou. 

Langaha alluaudi

  • Řád: Šupinatí (Squamata)
  • Čeleď: Užovkovití (Colubridae)
  • Výskyt: Existuje jenom několik záznamů ze západního a jihovýchodního Madagaskaru. Výskyt byl potvrzen ze suchých opadavých lesů, kde se střídá dlouhé období sucha s kratším obdobím dešťů. 
  • Dospělec: Dospělý had může být přes metr dlouhý. Specifickým znakem jsou výrůstky na hlavě, jejichž funkce nebyla dosud objasněna. Samci se od samic výrazně liší, což je u hadů vzácnost. Zbarvení hadů slouží jako dokonalá kamufláž.
  • Potrava: Především ještěři. Chrup je vybaven zadními jedovými zuby (opistoglyfní typ) a jed je vpraven do těla oběti postupným žvýkáním.
  • Způsob života: Pohybuje se především v korunách stromů a aktivní je podle dostupných informací spíše přes den. O způsobu života se téměř nic neví a předpokládá se, že tento druh patří k nejohroženějším hadům světa.

Reklama

  • Zdroj textu:

    časopis Příroda

  • Zdroj fotografií:

    Matej Dolinay (se souhlasem k publikování)

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Věda
Historie
Reklama

Magnetické pole Jupiteru. Vlevo měsíc Io.

Vesmír

Mexické tučnice většinou tvoří dva typy růžic – letní masožravé a zimní s kratšími, sukulentními listy, díky nimž rostlina přečkává suché období. Listy zimních růžic jsou křehké, snadno se odlomí a jednotlivé listy jsou pak schopné zakořenit. Některé druhy mají báze listů zapuštěné v zemi, a tak se chrání před vyschnutím či v suchém ročním období vytvářejí pod povrchem země šupinaté cibulky.

Květy tučnic jsou opylovány hmyzem. Semena těchto rostlin jsou jemná, mají strukturovaný povrch. Ve vodě se díky tomu na jejich povrchu drží bubliny, které semena nadnášejí a umožňují jejich šíření pomocí menších i větších vodních toků. Na snímku Tučnice ocasatá (Pinguicula moranensis). Snad nejznámější, často pěstovaný druh tropické tučnice

Příroda
Zajímavosti

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907