Marie Antoinetta a Axel Fersen: Pravda o vztahu královny a hraběte

18.03.2018 - Dušan Uhlíř

Byl švédský hrabě Axel Fersen milencem královny Marie Antoinetty, nebo šlo jen o duševní spřízněnost?

Utajovaný vztah -<p>Psala Fersenovi během svého zajetí v pařížském Templu pomocí šifrovací tabulky, kterou jí dal</p>
Utajovaný vztah -

Psala Fersenovi během svého zajetí v pařížském Templu pomocí šifrovací tabulky, kterou jí dal


Reklama

Hrabě Hans Axel von Fersen (1755–1810) pocházel z velmi urozené švédské rodiny a patřil tedy ve své zemi k nejvyšším kruhům. Žil dlouhou dobu ve Francii a působil zde také jako diplomat. S Marií Antoinettou (1755–1793), tehdy ještě ne královnou, se setkal poprvé roku 1773 na dvoře ve Versailles. Oběma bylo osmnáct let. Už tehdy patrně vznikly jejich vzájemné sympatie a oni se setkávali v rámci dvorní společnosti. 

Hrdina z Ameriky

Po smrti krále Ludvíka XV. roku 1774 nastoupil manžel Marie Antoinetty na trůn jako Ludvík XVI. a ona se stala královnou. Axel Fersen se dále pohyboval v její blízkosti. V roce 1779 vstoupil do francouzské armády a odcestoval spolu s francouzským vojenským sborem do Severní Ameriky, aby zde bojoval po boku generála George Washingtona ve válce za americkou nezávislost. Působil ve funkci pobočníka francouzského velitele generála Rochambeaua a do Francie se vrátil jako hrdina. Přivítala jej i královna a pozvala ho do svého sídla v Malém Trianonu. 

Marii Antoinettu provdali za následníka francouzského trůnu – dauphina – v patnácti letech. Naivní a nezkušená dívka byla náhle přesazena do světa francouzské vysoké aristokracie a stala se brzy hříčkou v rukou dvorských klik. Při své veselé a bezstarostné povaze se zaplétala do dvorských intrik, žila v přepychu a nádheře a utrácela spoustu peněz za výstřelky módy, za nákladné stavby a také při hazardních hrách. Stala se předmětem klevet a posměšků ze strany odpůrců a lidovým vrstvám se brzy znelíbila. Při celkové chudobě, v níž žila většina Francouzů, vyvolával její luxusní život nelibost poddaných, která přerostla v nenávist k „Rakušance“.  

Útěk královské rodiny

Axel Fersen se mezitím roku 1785 stal plukovníkem a majitelem francouzského královského pluku Švédů takzvaného Royal-Suédois. Pro svůj šarm a vtip byl miláčkem královského dvora. Brzy ho však povolal švédský král Gustav III. do Stockholmu. Fersen se zúčastnil švédsko-ruské války, která vypukla roku 1788, a zapojil se v ní do bojů s Rusy ve Finsku. Ale ještě koncem téhož roku ho nacházíme opět ve Francii. Měl plnou důvěru francouzské královské rodiny i svého panovníka a roku 1790 byl jmenován švédským vyslancem ve Francii. Mezitím vypukla revoluce a královská rodina byla nucena přesídlit z Versailles do Paříže. Stala se v paláci Tuilerie prakticky zajatcem vzbouřených poddaných.

Axelův životní okamžik nastal v červnu 1791. „Krásný Švéd“ se rozhodl připravit útěk královské rodiny z Paříže do Německa. Vše bylo zdánlivě dobře připraveno. Před půlnocí 20. června vyšla královská rodina v přestrojení zadním vchodem před palác, když předtím oklamala stráže, které ji hlídaly. Král v převlečení za komorníka, královna jako guvernantka. Nedaleko čekal v nájemním kočáru sám Fersen převlečený za kočího. Kočár se pak vydal k bráně svatého Martina. Ztratil však dobré dvě hodiny blouděním po Paříži, než našel správnou cestu k severovýchodu. Za městem byl připraven velký kočár pro šest osob, do kterého rodina přesedla.

Fersen zprvu předpokládal, že se rozdělí a poputují v lehkých rychlých kočárech, aby dospěli co nejdříve na hranici, kde je očekávaly rakouské jednotky s oddílem francouzských roajalistů. Královna ale trvala na tom, že rodina musí cestovat pohromadě. Tak se stalo a velká berlina spolu se dvěma dalšími kočáry nastoupily cestu. Kus za Paříží se Fersen s královskou rodinou rozloučil. Netušil, že se s královnou viděl naposledy.

Odhalení ve Varennes

Uprchlíkům se od počátku lepila na paty smůla. Pomalý kočár se zdržel pro poruchu a cestovní plán se nedařilo dodržet. Královna, která se nehodlala odříct svých šperků, vzácného porcelánového nádobí a spousty dalších zbytečností, jež vezla zčásti s sebou, zčásti je poslala napřed ve vozech s komornými, tím celou situaci komplikovala. Jejich cesta nemohla uniknout pozornosti v místech, kudy projížděli. Mezitím byl v Paříži králův útěk prozrazen a krajem se hnaly jezdecké hlídky, které pátraly po uprchlících

Královská rodina cestovala přes Châlons nad Marnou, Saint Menehould až do pohraničního města Varennes. A tady 21. června v pozdních večerních hodinách cesta skončila. Uprchlíci se minuli s hlídkami roajalistů, které jim byly vyslány naproti a měly zajistit bezpečný průjezd krále a jeho doprovodu. Ve Varennes byla odhalena králova pravá identita a došlo k velkému pozdvižení obyvatel. Hlas zvonu vzbouřil celé okolí. 

Cesta pod gilotinu

Následoval neslavný návrat do Paříže. Nikdo před kočárem krále nesmekal, nikdo mu nevzdával poctu. Provázely ho projevy nepřátelství a pohrdání. Královská autorita ztratila všechen lesk. Jen strana umírněných revolucionářů v čele s generálem Lafayettem se snažila uklidnit veřejné mínění tvrzením, že král neprchal, ale že byl unesen roajalistickými spiklenci. Nikdo této verzi nevěřil a strana umírněných si tím připravila vlastní pád. Do popředí se prodrala strana girondistů, kteří volali po svržení monarchie a nastolení republiky. Varennes odstartovalo králův konec. V srpnu 1792 padla monarchie, v lednu následujícího roku hlava krále a 16. října 1793 hlava královny.

Zklamaný Fersen se po zmařeném útěku odebral do Vídně, aby přiměl císaře Leopolda II. k záchraně jeho sestry. Avšak nesetkal se s pochopením. V následujících letech pak působil jako švédský diplomat v různých misích. V roce 1801 se stal maršálem královské švédské koruny, což byla jedna z nejvyšších funkcí švédského království. V letech 1809–1810 Švédsku prožívalo politickou krizi. Po prohrané válce s Ruskem byl sesazen dosavadní král Gustav IV. a zvolen jeho strýc Karel XIII. Protože už byl starý a bezdětný, vzniklo kolem jeho nástupnictví napětí, jež provázely davové scény spojené s násilím. Obětí jedné z nich se stal i hrabě Axel Fersen. Bylo to opět 20. června, tentokrát roku 1810, kdy byl ve Stockholmu zlynčován davem

Co prozradily dopisy

V roce 2013 vyšla v Londýně kniha britské historičky Evelyn Farr s titulem Marie-Antoinette and Count Fersen, jež zvedla závoj zakrývající až dosud tajemství vztahu francouzské královny k švédskému hraběti. Navázala na odhalení francouzského Badatelského centra pro konzervaci sbírek a objev dvou matematiků zabývajících se šifrováním, Valérie Nachefové a Jacquesa Patarina

Výchozím materiálem byly šifrované dopisy, které Marie Antoinetta psala Fersenovi během svého zajetí v pařížském Templu. Psala je s pomocí tabulky, kterou jí dal švédský hrabě, expert v šifrování diplomatické korespondence. Klíčem pro zakódování textu byly určité stránky tehdy populárního románu Pavel a Virginie spisovatele Bernardina de Saint-Pierre.

Dopisy vynášela a expedovala královnina první komorná Madame de Jarjayas. Stejnou cestou přicházely dopisy od Fersena, který se tou dobou zdržoval v Düsseldorfu.  Zachovalo se jich přes šedesát, v originále i v kopiích, a to z obou stran. Národnímu archivu v Paříži je v roce 1982 prodali Fersenovi dědicové. 

Náročný výzkum umožnil odkrýt přeškrtaná a dosud nečitelná místa v listech a korespondenci dešifrovat. Na světlo se tak poprvé dostaly skutečné city Marie Antoinetty, které chovala k Axelovi. Dopisy ukazují, že královna hrála dvojí hru nejen ve vztahu ke svým věznitelům, ale i vůči svému manželovi. A Evelyn Farr jde ve svých závěrech ještě dál, než prozrazují zmíněná psaní. Na základě důkladné znalosti písemností Fersenových přátel a studia ve švédských archivech došla k závěru, že otcem posledních dvou dětí ze čtyř, které Marie Antoinetta porodila, totiž následníka trůnu Ludvíka a Sofie, která se narodila znetvořená a zemřela po jedenácti měsících, byl Axel Fersen.    

  • Zdroj textu:

    Živá historie

  • Zdroj fotografií: Wikipedie

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Pařížskou katedrálu Notre-Dame zachvátil v polovině dubna mohutný požár. Střecha svatostánku se následně propadla a oheň se rozšířil i do jedné z hlavních věží.

Zajímavosti

Nejnebezpečnější nepřítel - japonské Micubiši A6M Zero bylo rychlé a obratné.

 

Válka
Věda
Vesmír
Revue

Karel Ludvík (vlevo) s bratry

Historie

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907