Minotaurus požírající panny: Proč malíř Picasso zničil život tolika ženám?

05.12.2022 - Simona Polanská

Malý snědý Španěl s hlubokýma očima, nepřirozenými pohyby a ženskýma rukama. Nedbale bohémsky oblečený. Přesto fascinující a svůdný. Proč Pablo Picasso zničil život tolika lidem, kteří jej milovali?

<p>Portrét Pabla Picassa z roku 1908. <em>(foto: Wikimedia Commons, CC0)</em></p>

Portrét Pabla Picassa z roku 1908. (foto: Wikimedia Commons, CC0)


Reklama

Mistr palety a štětce, jehož nespoutají konvence a předsudky. Věří jen sám v sebe a svého génia. Tvoří a inspiruje, překvapuje a oslňuje. Ale také ničí a týrá, boří a rozdává rány. Kdo se s ním setká, už nezůstane stejný.

„Tužka!“ To je údajně první slovo malého Pabla, který se narodil 25. října 1881 ve španělské Malaze. Prvorozený syn malíře a profesora umění projevuje výtvarný talent odmalička. Otec ho zasvěcuje do tajů umění a postupně se pod tlakem synkova talentu sám vzdá malířství. Nastoupí na akademii v Barceloně a přesvědčí vedení, aby pozvali třináctiletého Pabla k přijímacím zkouškám. Stane se a komise je ohromena. Pablo má obrovské nadání, ale ani špetku disciplíny. Školu brzy opustí, stejně jako nedokončí studia na prestižní akademii  v Madridu. Vrací se do Barcelony a stává se pravidelným návštěvníkem kabaretu „U čtyř koček“ a uznávaným vůdcem mladých bouřlivých intelektuálů a umělců.

Mekka umění

Paříž je na přelomu století tepajícím srdcem umělecké Evropy. Kam jinam by tedy mohly vést kroky nadaného mladíka? Pár dní před devatenáctými narozeninami zcela sám dorazí do Paříže. Nemá kam složit hlavu a nezná jediné francouzské  slovo. Ale má sebe a svůj talent. Opuštění a nostalgii přetavuje do takzvaného „modrého období“ plného obrazů ubohých žebráků a zoufalých matek. Už první výstava má fantastický úspěch. Jeho ateliér na Rue Ravignan 13 se záhy stává centrem nové estetické nauky: kubismu

V letním pařížském dešti roku 1904 potkává Pablo svou první ženskou múzu. Fernanda Olivier je sice stejně mladá jako on, ale životem neskonale protřelejší. Dvakrát se špatně provdala a v sedmnácti letech porodila dítě. Ráda si vymýšlí a svůj život obestírá tajemstvím. Fascinující kráska! O Picassovi říká: „Není nijak zvlášť atraktivní, ale má v sobě oheň, který zaujme každého. Magnetismus, kterému prostě nedokážu odolat!“ Malíř si svou modlu stěhuje ihned k sobě. Nemusí dělat zhola nic, jen mu být stále k dispozici. Žárlí na ni tak, že ji raději nepouští samotnou ani na nákupy. Fernandin optimismus a živelná ženská energie se v obrazech otisknou něžně růžovou barvou. Ani růžové období ale nebude trvat příliš dlouho. Další múzy už čekají!

Usadit se?!

Když Pablo poprvé spatří primitivní africké umění, zasáhne jej blesk inspirace. „Nebezpeční duchové! Černošské sochy a masky jsou jako zbraně.“ Z tohoto zdroje se zrodily Avignonské slečny: obraz znázorňující pět prostitutek, který ohlásil revoluci kubismu a způsobil skutečné pozdvižení. Když Georges Braque, další ze zakladatelů nového uměleckého směru, obraz uviděl, zvolal: „To je jako by ses napil benzinu a začal kolem sebe plivat oheň!“

Vyhlášení první světové války Picassa nezbrzdí. V Paříži má nový ateliér na Boulevard Raspail a také novou milenku. Polskému malíři Marcoussisovi přebere Marcelle Humbertovou a dá jí i nové jméno: Eva Gouel. Dívka brzy onemocní tuberkulózou, ale ještě před její smrtí si Picasso vyhazuje z kopýtka s dalšími a dalšími ženami.

Při navrhování scény a kostýmů pro balet Sergeje Ďagileva zahoří pro mladou tanečnici Olgu Chochlovou. Přátelé ho varují: „Nezačínej si s Ruskou, ke všemu dcerou generála, bude se chtít vdávat!“ Pabla ale žene touha a nedívá se napravo nalevo. Olgu si vezme a udělá jí dítě. Ona ho uvede do světa vysoké společnosti a elegantních večírků. Nestálého bohéma ale začne snob­ská salónní konverzace brzy ubíjet. Manželé se neustále hádají a ani narození syna Paula neodradí malíře od ženských náručí a klínů. Předčasně zestárlá Olga zatrpkne a sužuje manžela žárlivými scénami. 

Kdo je Picasso?

Jednoho podzimního dne roku 1927 zahlédne Picasso v metru nádhernou blondýnku s jemným obličejem a velkými prsy. Drze ji chytí za ruku a řekne: „Slečno, máte zajímavou tvář. Jsem Picasso. Rád bych udělal váš portrét. A tuším, že my dva spolu dokážeme velké věci.“ Marie-Thérese Walterová neví o umění zhola nic. A navíc je nezletilá. O třicet let staršímu svůdci odolává půl roku. V den jejích osmnáctin ji konečně dostane. A ona pak vyhoví jakémukoli jeho rozmaru. 

Picasso si ji ubytuje v ateliéru na venkově a poměr tají i před přáteli. Začne tvořit „surrealistické“ umění, inspirované tělem mladé krasavice. Tvoří objekty spojující ženská prsa a mužský falus. Žena – samice a muž – samec se vzájemně chtějí téměř pozřít. Sám se často stylizuje do role mytického Minotaura, který se znovu a znovu zmocňuje plaché nevinné dívky. Jejich orgie nezůstanou bez následků. Marie-Thérese otěhotní a Picasso je nadšený. Tedy pouze do doby, než ho právníci upozorní, že v případě rozvodu dostane manželka polovinu majetku, včetně jeho obrazů. Olga křičí, žárlí, vyčítá a Pablo ji vláčí za vlasy a bije. Skončí jako zubožená psychicky nemocná žena. Zůstávají svoji až do její smrti v roce 1955. 

Sliby chyby!

Marie-Thérèse Walterová svému milenci říká rozpustile PIC. Trpělivě čeká, až se Pablo rozvede, jak jí slíbil. Ale v době, kdy se narodí dcerka Maia, si už malíř pořizuje novou milenku: temperamentní chorvatskou malířku a fotografku Doru Maarovou. Když ji poprvé spatří, dívka má dlaň položenou na hospodském stole a s neuvěřitelnou rychlostí se trefuje nožem mezi roztažené prsty. Žena, která se nebojí bolesti, Picassa uhrane. Tráví spolu veškerý čas, ale to nebrání Picassovi posílat horoucí milostné listy Marie-Thérèse. Obě ženy se o malíře urputně hádají a někdy i perou.

Dora má sklony k hysterii, ale nikoli bezdůvodně. Picasso je brutální umělec a ještě brutálnější partner. Často ji bije až do bezvědomí. Musí mu být kdykoli k ruce. Nesmí si domlouvat žádné schůzky, dokud jí nedá vědět, že on za ní nepřijde. Pablo tvrdí: „K Marii-Thérèse cítím mnohem větší náklonnost než k Doře. Je něžná a ušlechtilá, velmi ženská – samá radost, světlo a mír. Dávám přednost ženám, které nemají smysl pro humor,“ tvrdí. „Dora se nad vším trápí, je nervózní a úzkostlivá. Tolik mě nepřitahuje, ale zase je velmi inteligentní.“ Labilní Dora není schopna utrpení vydržet dlouho a zcela se zhroutí.

Panna a Netvor

Picasso žije v přepychovém bytě a cítí se jako bůh. Ženy mu leží u nohou. Kurátoři žebrají o jeho obrazy. Ani Němci si na něj za druhé světové války nedovolí vztáhnout ruku, přestože vstoupí do komunistické strany a říká se o něm, že v ateliéru ukrývá židovské přátele. A má novou múzu: Fran­çoise Gilotovou, malířku ještě mladší než je jeho syn Paul. 

Dvaadvacetiletá panna podlehne svodům o čtyřicet let staršího Picassa, ke kterému obdivně vzhlíží jako k muži i jako k umělci. Dora sice o jejich avantýrách ví, ale nemůže uvěřit, že by ji mohla nahradit taková školačka. A Marie-Théresa? S ní a s dcerou Maiou tráví každý čtvrtek a neděli. Pak se ale Françoise stěhuje s Picassem na venkov, kde porodí v květnu 1947 syna Clauda. A začínají galeje: malíř jí nedává vůbec žádné peníze, prý aby utužil její charakter. Musí se starat o novorozeně, ateliér i domácnost, průběžně maluje a znovu otěhotní. Aby udržela krok s Pablovým hektickým životním stylem, skoro vůbec nespí a před porodem je fyzicky i psychicky zcela zubožená. 

Po narození dcerky Palomy nemůže s Picassem kvůli zdravotním komplikacím spát a on si zcela veřejně začne aférku s novinářkou Genevieve Laportovou, která s ním přijde dělat interview. Na sklonku roku 1953 dojde Françoise trpělivost. Dovolí si to, co ještě nikdy žádná: opustit Picassa! Odvede od něj i děti a podaří se jí natolik od něj odpoutat, že se vdá za mladého malíře Luca Simona.

TIP: Egon Schiele: Kvůli nahým modelkám musel opustit milovaný Krumlov

Pro Picassa je to nezhojitelná rána. Začne si sice s keramičkou Jacqueline Roquovou, ale vymýšlí krutou pomstu. Využije veškerý svůj vliv, aby své bývalé a jejímu muži zcela zničil kariéru. Nechce vídat děti, pronásleduje Françoise svou zlobou a výčitkami, nechá jí zabavit veškerý majetek a dárky, které jí dal. Přesto se mu nepodaří přesvědčit ji k návratu. Proto se natruc ožení s Jacqueline. 

Po mě potopa

Osmdesátiletý Picasso ztrácí roku 1963 své dva nejlepší přátele: malíře Braqua a básníka Jeana Cocteaua. Je zcela závislý na Jacquelině péči. Tajně podstoupí operaci žlučníku a prostaty, což znamená absolutní konec jeho sexuálního života. Posedlost sexem dál otiskuje do grafik a kreseb. Objevuje se v nich ale i stále tíživější hrozba přicházející smrti a strach z nemohoucnosti. Velký umělec Pablo Picasso umírá 8. dubna 1973 při večírku s přáteli, po boku své manželky. Umírá nejoriginálnější a nejtvořivější génius své doby. Jeho poslední slova zní: „Připijte si na mě, na mé zdraví, já už pít nemohu.“

Reklama




Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Dobrou zprávou pro masožravce je, že pokud už se u vás alergie na červené maso rozvine, postupem času zase odezní; jestliže vás ovšem klíště nebude kousat příliš často. (foto: Shutterstock)

Zajímavosti

Vizualizace kosmické lodi DRACO poháněné jaderným pohonem. (zdroj: DARPACC0)

Vesmír

Pohled na soptící tonžský vulkán, který v roce 2015 vytvořil dnes již neexistující ostrov Hunga Tonga–Hunga Haʻapai. (foto: Profimedia)

Věda

Jen kousek od Café Museum je slavný Naschmarkt – právě tady se každou sobotu dopoledne koná velký bleší trh. (ilustrace: Wikimedia Commons, Carl Moll, CC0)

Historie
Zajímavosti

Německý tank Panther (na snímku stroj z památníku v Belgii) představoval koncem roku 1944 nejčastějšího protivníka amerických shermanů. (foto: Shutterstock)

Válka

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907