Odchod tradice rodu habsburského: Poválečná léta posledního císaře Karla

24.03.2017 - Jiří Pernes

Málokoho by napadlo, že právě Karel Habsburský jednoho dne usedne na rakouský trůn. Byl to ale právě on, kdo musel sledovat konec monarchie s korunou na hlavě

Císařská rodina -<p>Zita a Karel měli osm dětí, nejmladší Alžběta se narodila až po otcově smrti</p>
Císařská rodina -

Zita a Karel měli osm dětí, nejmladší Alžběta se narodila až po otcově smrti


Reklama

Koncem října 1918 se válečná situace zhoršila do té míry, že ji císař se svými spolupracovníky přestával zvládat: 21. října 1918 vytvořili všeněmecky smýšlející poslanci Říšské rady prozatímní Národní shromáždění Německého Rakouska, o několik dní později se zhroutila italská fronta. Císař Karel vypověděl 26. října spojenectví s Německem a následujícího dne jmenoval novou vládu, která měla říši přivést k míru. A pak přišla další zdrcující zpráva: 28. října 1918 byl vyhlášen nezávislý československý stát

Konec monarchie

To však zdaleka ještě nebyl konec – 31. října 1918 vypukla revoluce v Budapešti. Říše již nemohla dál: 3. listopadu 1918 bylo v Padově podepsáno příměří mezi Rakousko-Uherskem a Dohodou. Válka pro císaře Karla a jeho říši skončila, ale situace se nezlepšila: ve Vídni i dalších částech Rakouska se objevovaly silné protihabsburské nálady.

TIP: Dost bylo Habsburků: Dny, které zbouraly starou monarchii

13. listopadu přijela delegace z Budapešti a žádala Karlovu abdikaci na uherský trůn. Panovník odmítl i jejich nátlak. Po dlouhém vyjednávání podepsal podobné prohlášení jako v Rakousku. Vyplývalo z něj, že se vzdává přímé účasti na řízení vládních záležitostí, uherským králem však zůstal a na této skutečnosti se pro něj nezměnilo nic ani poté, co se dozvěděl, že 16. listopadu 1918 byla v Budapešti vyhlášena republika. 

Cesta do exilu

Nová republikánská reprezentace, která se v Rakousku vytvořila, začala na císaře vyvíjet nátlak, aby opustil zemi. Karel tomu dlouho vzdoroval, nakonec však i pod tlakem mezinárodních intervencí s rodinou 23. března 1919 z vlasti odjel.

Zemí, která nyní už bývalému monarchovi nabídla azyl, se stalo Švýcarsko. Ani zde se však Karel politických aktivit nevzdal. Nejprve se snažil zabránit připojení Rakouska k Německu a využil všech prostředků a kontaktů, které mu zbyly, aby přesvědčil vítězné mocnosti, že není možné, aby Německo vyšlo z prohrané války větší, než do ní vstupovalo. Mírová smlouva, podepsaná 10. září 1919 v Saint Germaine, skutečně zakazovala novému státu užívat označení „Německé Rakousko“ a odmítla jeho připojení k Německu.

V následujících letech se Karel Habsburský dvakrát pokusil převzít moc v Maďarsku, v němž se koncem války rozhořela bolševická revoluce. Oba jeho pokusy, k nimž došlo v průběhu roku 1921, skončily neúspěchem. Západní velmoci, které v Karlových aktivitách právem viděly snahu o narušení nově nastoleného pořádku v Evropě, rozhodly o jeho internaci mimo kontinent, někde na periferii politického dění. Volba – jako v případě Napoleona – padla na ostrov Madeira v Atlantském oceánu, kam byl 19. listopadu 1921 i s rodinou převezen.

Přírodní podmínky, jimž zde byl vystaven, nesvědčily jeho křehkému zdraví: Karel Habsburský onemocněl zápalem plic a 1. dubna 1922 ve věku čtyřiatřiceti let zemřel. Zpráva o jeho skonu rychle obletěla svět a na různých místech vyvolala různé pocity a reakce.

Večerní vydání pražských Národních listů 3. dubna 1922 s jistým ulehčením napsalo: „S Karlem odešla tradice rodu habsburského. Není již osoby, která by mohla praviti k obyvatelům bývalého mocnářství: Jsem vaším vladařem a tohoto nároku se dovolávám. Zbyl jen náhrobní kámen u cesty, který kolemjdoucí pozdraví, aniž se dá na své cestě dále zdržeti.“

  • Zdroj textu:

    Živá historie 3/2013

  • Zdroj fotografií: Wikipedie

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Jenom přístav nestačí

Severní Amerika
kdy: 1803
cena: 5,95 miliardy korun

Obrovské území o rozloze 2 140 000 km², jemuž se v 18. století říkalo Louisiana, představovalo od kolonizace Severní Ameriky žhavou oblast evropské politiky a nadvládu nad ním si postupně předávala Francie se Španělskem. V roce 1800 jej sice získal zpět pod kontrolu Francouzů Napoleon Bonaparte, nicméně jeho zemí zmítaly nepokoje a válka s Brity, což vojevůdce přivedlo na myšlenku prodat Louisianu Američanům. Svým rozhodnutím nahrál do karet tehdejšímu prezidentovi Thomasi Jeffersonovi, který o koupi území již dlouho usiloval – jeho součást totiž tvořila strategicky významná řeka Mississippi a také přístav v New Orleans: Podle původního plánu měly Spojené státy koupit pouze zmíněné město, ale po poradě s delegáty Jamesem Monroem a Robertem Livingstonem se jejich zájem rozšířil na celou Louisianu

V roce 1803 skutečně došlo k prodeji v přepočtu za 5,95 miliardy korun a navrch USA odpustily Francii dluh ve výši 1,9 miliardy korun. Díky tomuto obchodu se přitom rozrostly takřka dvojnásobně: Na novém území vznikly státy Louisiana, Arkansas, Missouri, Iowa, Oklahoma, Kansas či Nebraska, ale zahrnuje rovněž části Severní i Jižní Dakoty, Montany, Wyomingu, Colorada, Minnesoty či Texasu. 

Zajímavosti
Věda

Arthur Schopenhauer (1788–1860 byl německý filosof 19. století. Byl hlasatelem pesimistické filosofie. Výrazně ovlivnil mnoho pozdějších myslitelů, mimo jiné například Friedricha Nietzscheho.

Historie

Srdcem vesnice se stala vždy masivní mešita, postavená spíš jako kasárna – včetně zbrojnice a zásob obilí.

Cestování

Vojáci trávili v zákopech dlouhé dny a nejvíce je deptaly nekonečné hodiny nudy.

Válka

Aguas Zarcas, páchnoucí kosmická hrouda hlíny.

Vesmír

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907