Reklama


Originální adaptace na horko: Dlouhá cesta klokaního mláděte

14.05.2018 - Marej Telička

Prostředí, v němž žijí klokani, je velmi teplé a náročné na hospodaření s tekutinami. Z toho důvodu mají tato typická australská zvířata množství adaptací, jak se se suchým a proměnlivým klimatem neúrodných pouští vyrovnat

Bezpečný úkryt -<p>Klokaní mládě bezmála rok neopustí bezpečí mámina vaku. V nebezpečných okamžicích se ale do něj vrací i později</p>
Bezpečný úkryt -

Klokaní mládě bezmála rok neopustí bezpečí mámina vaku. V nebezpečných okamžicích se ale do něj vrací i později


Reklama

Hlavní přizpůsobení na teplo spočívá ve faktu, že klokani se rodí už po 31–36 dnech březosti matky. Pro srovnání – lidské embryo by v této fázi vývoje bylo asi sedm týdnů staré. U tak starého plodu jsou jen trochu vyvinuty přední končetiny a budoucí důstojný skokan australských pouští vypadá jako malý růžový červík. I tak se ale mládě velikosti fazole dokáže po cestičce, kterou mu samice slinami vyznačila ve své srsti, dostat do vaku, kde se přisaje k prsní bradavce. Produkce mléka je totiž méně energeticky náročná než dlouhodobé poskytování výživy stále rostoucímu plodu prostřednictvím placenty, jak to typicky probíhá u savců. Malý klokan poté zůstává ve vaku šest až jedenáct měsíců a matka jej krmí až do věku jeden a půl roku.

TIP: Mimořádné výkony světové fauny – Nejlepší atleti zvířecí říše

Stojí za zmínku, že klokaní samice má často dvě mláďata, která krmí z bradavek – již samostatně poskakujícího klokánka z předchozího „vrhu“ a malý zárodek. Jestliže ale přírodní podmínky nejsou zrovna příznivé, je klokaní matka schopna „zmrazit“ vývoj plodu až do doby, kdy je starší klokánek schopen opustit vak. Jde o další přizpůsobení se suchému podnebí.

  • Zdroj textu:

    časopis Příroda

  • Zdroj fotografií: Shutterstock

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Avalon

Kde: Britské ostrovy
První zmínka: 12. století

Bájný ostrov, na němž měl král Artuš najít svůj poslední odpočinek, získal své jméno po jablku. Poprvé se o něm zmiňuje anglický kněz Geoffrey of Monmouth ve svých latinských Dějinách britských králů, které dopsal někdy kolem roku 1136. 

Koncem 12. století oznámili mniši ze starobylého kláštera v Glastonbury, že objevili ostatky krále Artuše i královny. To by znamenalo, že se bájný Avalon nacházel právě zde. Toto zjištění vůbec není přitažené za vlasy − Glastonbury se skutečně nacházelo na ostrově uprostřed bažin a ve staré velštině se mu skutečně říkalo Ynys Afallach, tedy Ostrov jablek.

Zbožní obyvatelé prý tehdy v hloubce 5 m našli rakev s latinským nápisem: „Zde leží slavný král Artuš na ostrově Avalon.“ Uvnitř měly ležet kostry muže a ženy.

Ostatky byly později s velkou slávou a za přítomnosti krále Edwarda I. znovu pohřbeny a až do dob reformace jim byla projevována mimořádná úcta.

Vše do sebe krásně zapadá, dnešní historici jsou ale skeptičtí. Tehdejší mniši podle nich mohli fascinující nález zinscenovat, aby ekonomicky pomohli svému klášteru, který krátce předtím vyhořel.

Zajímavosti
Revue

Nesmírně rozpálený plynný obr KELT-9b je velice blízko své hvězdě

Vesmír

Brněnští Němci vítají 15. března 1939 německou armádu. Také Jan Svoboda měl k okupantům velmi blízko

Válka

Blízko vstupu do parku se tyčí i 150 metrů vysoká Babylonská věž (foto: Shutterstock)

 

Příroda

Celý proces probíhal za přítomnosti kněze s hlavou Anubise, boha zemřelých, pohřebišť a mumifikace, který byl nejčastěji zpodobňován jako šakal

Historie

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907