Otazníky kavkazských pivoněk: Trvalky, které moc „necestují“

26.11.2021 - Pavel Sekerka

Pivoňky jsou nápadné trvalky s velkými květy, které ve východní Asii rostou i ve formě keřů. Popsáno je kolem 35 až 50 druhů, které se roztroušeně vyskytují na severní polokouli. Proč je počet druhů pivoněk tak neurčitý?

<p>Pivoňka kavkazská <em>(Paeonia caucasica)</em> je u nás k vidění poměrně často.</p>

Pivoňka kavkazská (Paeonia caucasica) je u nás k vidění poměrně často.


Reklama

Zatímco některé druhy rostlin jsou velice málo variabilní a jedinci z celého areálu výskytu jsou morfologicky shodní, u pivoněk je situace jiná. Pivoňky totiž mají velká a těžká semena, která se jen obtížně šíří na větší vzdálenosti. Jejich jednotlivé populace jsou od sebe izolovány a procházejí samostatným vývojem, a proto není divu, že se vzájemně odlišují. A to i v rámci jednoho druhu.

Kavkazské otazníky

Pro botaniky je pak obtížné rozhodnout, které odchylky jsou podstatné a případně jak je klasifikovat. Jedná se o variety, poddruhy či dokonce samostatné druhy? Je velký rozdíl zkoumat rostliny v terénu, kde máte možnost posoudit barvu a strukturu listů i celkový habitus rostliny, nebo popisovat exempláře v herbářích, kde se taxonomové u pivoněk zaměřují na přítomnost chlupů jak na listech tak květních orgánech. 

Snad nejvíce se rozdílný přístup projevil právě u kavkazských pivoněk. Názory na klasifikaci se výrazně liší u západních, ruských, gruzínských i čínských botaniků. A rozdílný náhled mají také zahradníci, kteří rostliny znají z kultury, mohou je porovnat vedle sebe a mají možnost posoudit znaky, které v terénu nevidíme nebo nemůžeme posoudit. 

Taxonomické určení je přitom velice důležité v ochraně – mimo jiné při tvorbě seznamů ohrožených druhů. Je rozdíl, zda všechny žlutě a růžově kvetoucí pivoňky s širokými listy považujeme za jeden druh rozšířený v celém regionu, či za několik druhů vyskytujících se v relativně malých areálech.

Pivoňka majko (Paeonia majkoae)

Trochu záhadná pivoňka, která se vzácně vyskytuje na několika lokalitách v Gruzii. Je velice podobná ve střední Asii rostoucí pivoňce prostřední (P. hybrida), za kterou ji někteří autoři považují. Druhou možností je, že se jedná o hybridní rostliny vzniklé zkřížením pivoňky tenkolisté a kavkazské. Tomu by napovídala skutečnost, že vzhledem má něco z obou potenciálních rodičů, i to, že roste na lokalitách, kde se většinou oba „rodičovské“ druhy vyskytují. Jaký je její původ ve skutečnosti, to objasní až další výzkumy.

  • Výška: 50 cm
  • Barva květu: červená
  • Rozšíření: Gruzie
  • Ekologie: lesostepi

Pivoňka mlokosevičova (Paeonia mlokosewitschii)

V botanických zahradách byla popsána celá řada rostlin a to nejenom v odborných článcích a publikacích, ale také v Indexech Seminum, tedy seznamech semen nabízených k výměně mezi jednotlivými zahradami. Pivoňka Mlokosevičova byla popsána v botanické zahradě v Tbilisi, kde vyrostla ze semen zaslaných Ludvigem Mlokosevičem. Tento polský šlechtic trávil vyhnanství v údolí Lagodechi, kde se věnoval především lesnictví. Usiloval o vyhlášení chráněných přírodních území na Velkém Kavkaze, vytvoření rezervace v údolí Lagodechi navrhoval již v roce 1898.

  • Výška: 70 cm
  • Barva květu: žlutá 
  • Rozšíření: Vysoký Kavkaz, Gruzie (Lagodechi), Arménie, Ázerbájdžán. Podobné rostliny rostou i v Íránu. 
  • Ekologie: křovinaté horské svahy, ve světlinách listnatých lesů

Pivoňka velkolistá (Paeonia macrophylla)

Největší botanická pivoňka, která má široké světle zelené listy. Také tento druh se v literatuře vyskytuje pod mnoha synonymy, i když mohutným vzrůstem i celkovým habitem patří k nezaměnitelným rostlinám. 

V západní Evropě se pěstuje od konce devatenáctého století a byla použita při šlechtění moderních hybridních pivoněk. I hybridi si zachovávají některé znaky rodičovské rostliny – především velké oválné světle zelené listy.

  • Výška: až 1,5 metru
  • Barva květu: krémová
  • Rozšíření: Malý Kavkaz v Gruzii a severovýchodní Turecko
  • Ekologie: listnaté lesy do výšky 1 000 metrů n. m.

Pivoňka kavkazská (Paeonia caucasica)

Pivoňka kavkazská má okrouhlé lístky, řepovité kořeny a většinou růžové květy. Jedná se o snadno poznatelný druh, což ví skoro každý český skalničkář. Byla k nám totiž často dovážena jak z Turecka tak z Kavkazu a patří u nás k nejčastěji pěstovaným pivoňkám. Někteří autoři tento druh neuznávají a spojují ho s pivoňkou dahurskou. Ta má ale sivé listy, které jsou na okrajích zvlněné. Pivoňka dahurská v rozporu se svým jménem roste také na Kavkaze, na Krymu a na Balkáně. Své jméno získala omylem, záměnou slov taurica (rostoucí na Krymu) za daurica (rostoucí v Zabajkalí).

  • Výška: 1 metr
  • Barva květu: růžová
  • Rozšíření: Kavkaz, JZ Asie, Turecko
  • Ekologie: okraje lesů, křoviny
  • Status: červený seznam Ruské federace

Pivoňka kartlinská (Paeonia carthalinica)

Pivoňka tenkolistá je na první pohled nezaměnitelná. Má lístky jemně dělené v tenké úkrojky, vzdáleně připomínající kopr nebo spíše hlaváček jarní. Roste v izolovaných ostrůvcích od Rumunska po Kavkaz. Jednotlivé populace se od sebe liší především výškou rostlin a šířkou listových úkrojků. Na základě těchto znaků bylo popsáno několik samostatných druhů, dnešní botanici je však považují jen za variabilitu pivoňky tenkolisté.

Podobná pivoňka kartlinská je poněkud vyšší než běžná pivoňka tenkolistá a má lístky široké i více než půl centimetru.

  • Výška: kolem 70 cm
  • Barva květu: červená
  • Rozšíření: kraj Kartli, Gruzie
  • Ekologie: stepi a lesostepi

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Ladislav Hojer byl neobyčejně brutální. Části těl si nosil domů, kde se nad nimi ukájel. 7. prosince 1986 byl popraven v pankrácké věznici.

Zajímavosti
Věda

Observatoř ESO na vrcholu hory Cerro Paranal má ke hvězdám opravdu blízko. Výjimečně jasné a temné obloze severního Chile právě dominuje Jupiter.

Vesmír

Na snímku ze 4. srpna 2019 je Jevgenij Kočeškov během cvičení ruského námořnictva v Baltském moři. 

Válka
Zajímavosti

Mláďata v kapse  

Vačice bývají březí pouhých dvanáct či třináct dní, načež porodí i dvacet mláďat. Podobně jako u klokanů jsou však potomci nedovyvinutí, takže zalézají k matce do kapsy, kde jejich vývoj pokračuje. Z bezpečí se nehnou zhruba sto dní, a když už jsou na vak příliš velcí, vyšplhají se rodičce na záda a nechají se nosit. Samice pak mohou mít vlastní mladé zhruba v šesti až osmi měsících.

Revue

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907