Otazníky nad bitvou: Zradil Milota na Moravském poli svého krále?

14.04.2020 - Redakce Kauzy (extra Historie)

Prohraná bitva na Moravském poli znamenala pro České království pohromu, takže bylo třeba nalézt viníka. Ten se našel v osobě Miloty z Dědic, který prý zradil, utekl z bitvy a způsobil paniku i ve zbytku vojska. Nebo to bylo jinak?

<p>Milota z Dědic se údajně chtěl pomstít Přemyslovi za smrt svého bratra. Ale nebyl to spíš hrdina, který chtěl překvapit Kapellena?</p>

Milota z Dědic se údajně chtěl pomstít Přemyslovi za smrt svého bratra. Ale nebyl to spíš hrdina, který chtěl překvapit Kapellena?


Reklama

Údajnou zradu Miloty z Dědic můžeme hned na počátku odmítnout jako výmysl pozdějších generací, které nedokázaly pochopit, jak mohl slavný bojovník Přemysl Otakar II. tak ostudně prohrát vyrovnanou bitvu. Jeho rytířské schopnosti v boji, neuvěřitelnou mobilitu, politickou aktivitu a zarputilost při dosahování všech osobních cílů prostě nedokázali oddělit od strategické i taktické nevyzrálosti v bitvách a neschopnosti uvážlivého úsudku v krizových situacích. To byly totiž pravé příčiny porážky na Moravském poli, nikoliv zrada Miloty z Dědic.

Pomsta za upálení

Podle kronikáře Otakara Štýrského si prý Milota na bojišti vzpomněl, že král dal kdysi upálit na hradě Veveří jeho bratra Beneše (nesprávně zvaného ze Cvilína), Milota se chtěl pomstít, a tak se rozhodl zradit. Příhoda s bratrem je pravdivá a datuje se k roku 1265. Přemysl dal opravdu Beneše potrestat a není přesně jasné za co. I takzvaný Dalimil o tom píše: „Beneše upálil v temné věži. Tím oblibu získat mohl stěží. Všude lkali sirotkové malí, vdovy na něj Bohu žalovaly.“

Že by jeden z králových obvyklých záchvatů hněvu, kdy potřeboval z relativně malicherných důvodů dát najevo svoji nadřazenost, a proto rozdával přísné tresty? A Milota z Dědic čekal na Veveří ve vězení spolu s ním na smrt, ale jemu král udělil milost a vzápětí ho zahrnul přízní, funkcemi i bohatstvím. A opět není jasné proč. 

V každém případě se Milota stal Otakarovým důvěrníkem, který stál věrně při králi, i když velká část šlechty se proti němu bouřila. V těžkých časech svědomitě zastával funkci štýrského hejtmana, tedy vlastně správce země, který zde hájil české zájmy, či přesněji Otakarovy zájmy. Byl to on, kdo vedl české posádky proti tamním vzbouřencům a kdo se s nimi připojil roku 1276 ke královu vojsku před Vídní, když poznal, že je Štýrsko ztraceno. I proto mu dal Otakar takovou důvěru a svěřil mu velení prvního šiku. A je zřejmé, že to může být i důvod, proč ho právě štýrský kronikář nemá rád a přisuzuje mu zrádné úmysly. 

Zrada nebo manévr?

Nicméně v českých zemích pána z Dědic po celý zbytek jeho života (zemřel roku 1307) nikdo z ničeho takového nepodezíral. Naopak ho čekala ještě dlouhá a bohatá kariéra nejdříve v nejbližším okruhu královny vdovy Kunhuty a později i za vlády Václava II. Jeho bratr Tobiáš se stal roku 1279 pražským biskupem a sám Milota byl o dva roky později uváděn jako moravský podkomoří. Tak se opravdu nejedná se zrádcem. A určitě není možné, že by mnozí očití svědkové z bitvy Milotovu zradu přehlédli, kdyby nějaká byla.

To až téměř o století později na dvoře Karla IV. kronikář Přibík Pulkava z Radenína překroutil údaje z cizích kronik a označil Milotu za úmyslného zrádce. Od něj to pak převzali čeští obrozenci v 19. století, kteří potřebovali mít svého hrdinného krále a proti němu úkladného zrádce.

TIP: Zrádný Kressenbrunn: Dopustil se lsti Přemysl Otakar II., nebo uherský princ?

Co se tedy doopravdy stalo? Je možné, že se pod Milotou splašil kůň při nečekaném útoku zálohy, kterou pro Rudolfa Habsburského vedl Ulrich von Kapellen, a on opravdu nedobrovolně opustil bojiště, čímž způsobil paniku. Pro to ovšem nejsou žádné doklady, stejně jako pro tezi, že jediný Milota si zachoval duchapřítomnost, chtěl provést se svou družinou obchvatný manévr a vpadnout Kapellenovi do boku. Manévr však byl jeho spolubojovníky špatně pochopen jako útěk. To by dělalo ze zrádce hrdinu, ale není o tom jediná zmínka v pramenech – jsou to jen pozdější konstrukce některých historiků

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Mamuti patří k dávným živočichům, u nichž existuje alespoň teoretická šance, že se nám je podaří naklonovat.

Zajímavosti

Únosů mladých žen a dívek indiány se v historii odehrálo hned několik

Historie

Soustava evropských teleskopů

V provozu od roku: 1998–2001
Průměr: každý ze čtyř dalekohledů 8,2 m

Soustava dalekohledů VLT (Very Large Telescope) představuje vlajkovou loď evropské astronomie pro pozorování vesmíru ze zemského povrchu. Jedná se o největší systém evropských teleskopů: Vyrostl na hoře Cerro Paranal na severu Chile, v centrální části pouště Atacama, která je nejsušším místem na světě. Dalekohledy spravuje Evropská jižní observatoř (European South Observatory, ESO), k jejímž členům se od roku 2007 řadí i Česká republika. 

Základ observatoře tvoří čtyři dalekohledy, každý o průměru 8,2 m: Antu (v provozu od roku 1998), Kueyen (1999), Melipal (2000) a Yepun (2001). Kromě toho do soustavy patří i čtyři pomocné přístroje o průměru 1,8 m. Mohou pracovat všechny společně, a vytvořit tak obří interferometr VLTI, který astronomům umožní sledovat až 25× jemnější podrobnosti než v případě každého teleskopu zvlášť.

Do vybavení dalekohledů jsou zařazovány stále nové a dokonalejší detektory i kamery. Například zařízení GRAVITY pro interferometr VLTI provedlo první přímé pozorování exoplanety prostřednictvím optické interferometrie. Díky této metodě se podařilo odhalit komplexní atmosféru tělesa, v níž oblaka železných a křemičitých částic víří v bouři planetárních rozměrů. Použitý postup nabízí jedinečnou možnost průzkumu dnes známých planet mimo Sluneční soustavu.

Přístroj GRAVITY rovněž přinesl další důkaz dlouho předpokládané přítomnosti superhmotné černé díry ve středu naší Galaxie. Nová pozorování zachycují shluk plynu obíhající po kruhové dráze těsně nad horizontem událostí, a to rychlostí odpovídající až 30 % rychlosti světla. 

Vesmír

Požáry v Grónsku z roku 2017

Věda
Zajímavosti

Karikaturisté ukazovali bitvu jako klání generálů – v zákopech ale trpěly desetitisíce vojáků.

Válka

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907