Plazí sexmise: Rostoucí teploty ohrožují budoucnost plazích populací
Změny klimatu nepředstavují výzvu jen pro lidstvo. Vyšší teploty zásadním způsobem ohrožují rovnováhu pohlaví mořských želv, krokodýlů a dalších teplotně citlivých plazů.
Pod nočním hvězdným nebem severního Kypru se plazí mořská želva, aby zde do písku nakladla svá vejce. Ze snůšky čítající okolo stovky vajec se po 60 dnech vylíhnou její potomci. Želví matka se ale nejspíš nikdy nedozví, že většina jejích potomků budou samice.
Podobně jako u želv, i u krokodýlů, některých druhů ještěrek nebo třeba novozélandských hatérií neurčuje pohlaví vylíhnutých potomků genetika, nýbrž teplota. Pro mořské želvy platí, že při cca 29 °C panuje mezi počtem vylíhnutých samců a samic rovnováha. Při teplotách nad 33 °C se ale rodí převážně samice. U krokodýlů je tomu naopak – při vyšších teplotách se rodí více samců.
Plazi na pokraji pohlavní krize
Mechanismus, který ovlivňuje pohlaví vylíhnutého jedince je pro vědce do značné míry stále záhadou. Víme ale, že i malé rozdíly ve střední inkubační teplotě rozhodují, zda se z vejce vylíhne samec nebo samice. Želví embryo zaznamenává okolní teplotu speciálními čidly v mozku. Při různých teplotách jsou odlišně aktivovány geny zodpovědné za produkci samčích nebo samičích hormonů a odlišné hladiny hormonů pak „přehodí výhybku“ při vývoji pohlavních orgánů směrem ke vzniku samice nebo samce.
Biologové pozorují, že některé druhy se na rostoucí teploty a změny klimatu částečně adaptují – želvy začínají klást vejce dříve, aby inkubace probíhala v chladnějším písku. Některé druhy ještěrek mění kromě času snůšky i hloubku svých hnízd. Tyto adaptace ale mají své limity: nestabilní pláže, horký písek nebo omezený prostor na ostrovech přirozeně omezují možnosti plazů.
Příkladem je hatérie novozélandská (Sphenodon punctatus), relikt starý čtvrt miliardy let, přežívající pouze na malých novozélandských ostrovech. Vysoké teploty pro tento druh zásadně mění poměr narozených samců a samic a populace na North Brother Island se v posledních letech stává převážně samčí.
Důležitou roli u plazů hraje i dlouhá doba, než dosáhnou reprodukčního věku. Aligátoři dosahují reprodukčního věku v 16 letech a mořské želvy dokonce až kolem čtyřicítky. Jediný teplý rok tak může mít na plazí populaci extrémně dlouhodobé dopady. Globální oteplování podle biologů hrozí drastickým narušením rovnováhy pohlaví u plazů, což spolu s dalšími tlaky – ztrátou přirozeného prostředí a znečištěním – může ohrozit tyto miliony let staré linie plazů.
