Příběh se šťastným koncem: Bizon prérijní, obr, který se málem vytratil

22.10.2018 - Zuzana Teličková

Obrovští, až tunu vážící bizoni prérijní, kdysi obývali celé území Velkých planin, v jejichž ekosystému představovali nenahraditelný článek. Stačilo jen málo a lidstvo by o pohled na obrovská stáda pokojně se pasoucí na travnatých planinách severoamerického kontinentu přišlo

<p>Dnes se bizoni opět spokojeně popásají v národních parcích i na soukromých rančích. Jejich celkový počet se odhaduje na 200 000.</p>

Dnes se bizoni opět spokojeně popásají v národních parcích i na soukromých rančích. Jejich celkový počet se odhaduje na 200 000.


Reklama

Domorodí indiáni měli bizony (Bison bison) v úctě a lovili jich jen tolik, kolik potřebovali k životu. Ulovený kus posloužil nejen k nasycení, ale poskytl také množství kůže na výrobu mokasínů, sedel či plachet. Z chlupů se vyráběla silná lana a vycpávky do polštářů, z rohů různé nástroje, drsný jazyk se dal použít jako hřeben, žluč jako barvivo a obsah žaludku měl léčivé účinky.

Kvůli jazykům a „zábavě“

Rovnováhu nastolenou soužitím indiánů a bizonů narušil až příchod bílých přistěhovalců. Od té chvíle začal počet bizonů klesat a přivedl je až na pokraj vyhynutí.

V době své největší slávy čítala bizoní stáda 30 až 200 milionů kusů. Když začali běloši v osmnáctém století osidlovat indiánská území, stala se z lovu těchto zvířat oblíbená kratochvíle představující to pravé dobrodružství Divokého západu. Bizoní jazyk se navíc brzy stal žádanou delikatesou, a tak začalo na prériích přibývat mrtvých těl, o která neměl – po vyříznutí jazyka – nikdo zájem.

Nátlak a železnice

Běloši navíc brzy zjistili, že indiáni jsou na bizonech zcela závislí. Jelikož je chtěli přimět k přesídlení do rezervací, vybíjeli bizony po stovkách, aby původní obyvatele vyhladověli. Dílo zkázy dokončila stavba železnice – dělníci, kteří sem přijeli za prací, dostávali k jídlu převážně bizoní maso, jež obstarávali profesionální lovci jako William F. Cody známý pod přezdívkou Buffalo Bill.

A jakmile se po kolejích rozjely první vlaky, začaly železniční společnosti nabízet cestujícím možnost ukrácení dlouhé chvíle střílením bizonů z oken souprav. Mimo to se pořádaly soutěže ve střílení bizonů, při kterých za jedinou hodinu padlo přes sto kusů. Za těchto okolností není divu, že na konci 19. století žilo v Americe už jen 800 posledních jedinců.

Záchrana na poslední chvíli

Naštěstí se objevili milovníci přírody, kterým nebyl osud zdejších zvířat lhostejný. Přírodopisec a spisovatel George Bird Grinnell publikoval články vyzývající k záchraně bizonů a šířil tak nezbytnou osvětu, která nakonec vedla k přijetí zákona o ochraně zvířat na území parku Yellowstone, kam byli poslední žijící bizoni prérijní umístěni. V roce 1905 založil prezident Stálé asociace pro ochranu života v přírodě William Hornaday Společnost na záchranu bizona, která zpečetila šťastnou budoucnost ohroženého druhu.

TIP: Návrat populace vlků: Drsní zachránci Yellowstonského národního parku

Dnes se bizoni opět spokojeně popásají v národních parcích i na soukromých rančích. Jejich celkový počet se odhaduje na 200 000. Přestože musí do jisté míry stále čelit zabíjení, a to především kvůli vysoce nakažlivé brucelóze, kterou přenášejí na domácí dobytek, považuje se jejich populace za stabilizovanou. Bizon prérijní momentálně nepatří k ohroženým druhům – v Červené knize spadá do kategorie „téměř ohrožený“ a ochránci zvířat doufají, že se v budoucnu na stupnici neposune výš.

  • Zdroj textu:

    časopis Příroda

  • Zdroj fotografií: Shutterstock

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Podle islámského práva musí muž mezi své ženy zcela spravedlivě rozdělit peníze, čas, sex, pozornost a mnoho dalšího. 

Revue

Ruch a nelidské skřeky přilákaly paní mistrovou do dílny tiskařské manufaktury. Když vejde, rázem na ni jdou mrákoty. Nad knihtiskem visí pověšených čtyřiadvacet koček...

Historie

Nové bionické oko s perovskitovými nanosenzory.

Věda

Snímky systému ATLAS s objevenou planetkou 2019 LD2.

Vesmír

Mořský plž Cratena peregrina běžně žije na mořském dně ve Středozemním moři a Atlantiku u pobřeží Iberského poloostrova, Senegalu a u Kanárských ostrovů.

Příroda

Dvojice ostrůvků Gardner Pinnacles je jedinou viditelnou částí sopky Pūhāhonu. Podle nových měření má vulkán téměř dvojnásobný objem horniny než doposud největší sopka světa Mauna Loa.

Věda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907