Pulzary pod lupou: Kolik druhů známe a čím se liší?
Pulzary fascinují astronomy svými extrémními projevy a nabízejí jedinečné možnosti pro zkoumání fyzikálních zákonů vesmíru. Existuje více druhů pulzarů? A jak se liší?
Pulzary představují rychle rotující neutronové hvězdy se silným magnetickým polem, které vysílají paprsky elektromagnetického záření. Dle rychlosti rotace, charakteru rádiových emisí a prostředí, v němž se nacházejí, rozlišujeme několik zajímavých typů.
Podle oboru elektromagnetického spektra, v němž pulzy registrujeme, rozeznáváme pulzary rádiové, rentgenové a gama. Rádiové záření souvisí s rozpadem magnetického pole zmíněné neutronové hvězdy, kdežto rentgenové či gama záření se pojí s urychlováním nebo naopak brzděním částic, jež se k ní mohou dostávat z bezprostředního okolí.
Co se týká rotační periody, u běžných pulzarů se jedná řádově o zlomky sekund až sekundy. Speciální kategorii však tvoří milisekundové pulzary, jež se otáčejí jednou za několik milisekund, tedy tisíckrát rychleji. Dají se přitom dobře použít jako „kosmické hodiny“ a slouží například k testování obecné teorie relativity.
Extrémně silným magnetickým polem potom disponují tzv. magnetary. Změny v daném poli vedou až k přestavbě kůry neutronové hvězdy, kterou obvykle doprovází náhlý výron rentgenového či gama záření. Magnetary se zřejmě staly rovněž původci jevů zvaných Soft Gamma Repeater, SGR.
Zmínit musíme ještě binární pulzary s vázaným souputníkem, jejichž orbitální pohyb umožňuje testovat gravitační fyziku, včetně obecné relativity. U binárních pulzarů se také podařilo poprvé přesvědčivě registrovat projevy gravitačních vln.
