Reklama


Puštíci přebarvení globálním oteplením: Ofenziva „rezavých“ sov

31.05.2017 - Jaroslav Petr

Mírné zimy zvýhodňují hnědě zbarvenou formu puštíka obecného. Jde o první důkaz změny přírodního výběru pod vlivem globálního oteplení

Hnědá je v kurzu -<p>Barva peří puštíka obecného se pohybuje ve škále od šedé až po hnědou. V posledních desítkách let začíná hnědé zabarvení získávat v důsledku globálního oteplování mezi puštíky převahu</p>
Hnědá je v kurzu -

Barva peří puštíka obecného se pohybuje ve škále od šedé až po hnědou. V posledních desítkách let začíná hnědé zabarvení získávat v důsledku globálního oteplování mezi puštíky převahu


Reklama

Puštík obecný je zavalitá sova s peřím, jejíž odstín se pohybuje ve škále od šedé až po hnědou. Jejich hnědá pera jsou zabarvena rudohnědým pigmentem feomelaninem, který je například u člověka zodpovědný za rezavé zbarvení vlasů. Hnědé puštíky tedy můžeme považovat za soví „zrzouny“. Z dosud ne zcela objasněných důvodů začíná toto hnědé zabarvení získávat mezi puštíky převahu.

Růst „zrzavé“ populace

Zbarvení per není u puštíků závislé na věku ani pohlaví. Dispozici k šedému či hnědému zbarvení sovy získávají podle Mendelových zákonů dědičnosti a v zásadě existují dvě základní barevné formy těchto ptáků – ryšavá a šedá. Různě zbarvení puštíci vůči sobě netrpí žádnými předsudky a párují se bez ohledu na odstín per. Vlohy pro hnědé zbarvení mají v dědičné informaci větší sílu než vlohy pro barvu šedou. Navzdory „malé síle“ vlohy pro šedou barvu si ale její nositelé nevedou špatně a jejich počty jsou poměrně vysoké.

TIP: Záludnost plných krmítek aneb Více jídla znamená méně mláďat

Finští zoologové vedení Patrikem Karellem z university v Helsinkách sledovali puštíky obecné po několik desetiletí v jižním Finsku. Původně byli „zrzouni“ mezi sovami vzácní a počátkem šedesátých let minulého století tvořili asi jednu osminu populace. V průběhu sledování však hnědých puštíků výrazně přibývalo. V roce 2010 se jejich podíl vyšplhal na plných 40 %. Jak to, že „zrzouni“ doslova válcují své konkurenty se šedivým peřím?

Slabiny hnědých puštíků

Vloha pro hnědou barva peří sice u puštíků obecných geneticky dominuje vloze pro šedou, ale její nositelé neměli dlouho na růžích ustláno. Vědci dobře věděli, že hnědě zbarvené sovy jsou méně odolné a za život vyvedou méně mláďat než jejich šedivé protějšky. Jako rozhodující faktor se ukazuje sněhová pokrývka během zimy.
Během tuhých zim se spoustou sněhu se dostávají šedě zbarvení ptáci do výhody.

Proč? To není tak úplně jasné.  Mohli by být méně nápadní pro přirozené nepřátele, ke kterým patří hlavně velcí draví ptáci a ze sov především výr velký. Výr se ale při lovu řídí spíše sluchem než zrakem a hnědý puštík pro něj proto není nápadnější než šedý. „Zrzouni“ byli dokonce považováni za nenápadnější formu, i když to platí především pro roční období bez sněhu. Vědci se proto kloní k názoru, že hnědé zbarvení s sebou nese určitou genetickou zátěž v podobě odlišného metabolismu či slabší imunitní obrany. Vlastním handicapem hnědých puštíků tak nemusí být přímo barva jejich peří, ale větší choulostivost. Možná potřebují více potravy, při jejím shánění se více vyčerpají a pak snáze podlehnou chorobám a dalším životním nástrahám.

Přebarvení teplem

Jisté je jedno, čím více sněhu na začátku zimy napadlo, tím hůře si „zrzouni“ mezi finskými puštíky obecnými vedli. V mírných zimách však hnědé sovy „vystrkovaly růžky“. Například v první polovině sedmdesátých let, kdy napadlo na jihu Finska méně sněhu, stoupl podíl „zrzounů“ v populaci bezmála na třetinu. V posledních letech jsou mírné zimy i ve Finsku stále častější a průměrná zimní sněhová pokrývka slábne.

Nástup hnědé formy puštíka obecného jde zcela jednoznačně ruku v ruce s úbytkem sněhu v zimních měsících. Zrzavé sovy už se nepotýkají s tak velkými problémy, životaschopností se vyrovnávají šedým puštíkům a díky síle vlohy pro rezavé zbarvení jich v populaci rychle přibývá. Přírodní výběr, který nepřál hnědým puštíkům, s postupujícím oteplováním slábne a soví populace se nám před očima mění.

První opravdová změna

Vědci pozorovali jasné reakce na postupující globální oteplení u mnoha rostlinných a živočišných druhů. Mění se například načasování tahů ptáků ze zimovišť na hnízdiště. Posouvá se vegetační doba. Rostliny i živočichové pronikají do nových, pro ně příhodnějších lokalit. Všechny tyto změny lze ale připsat na vrub reakcím, jež jsou zcela v možnostech stávajících organismů. Živočichové ani rostliny se kvůli nim nemusí nijak měnit. Není třeba, aby v populaci převládly jiné varianty genů. Změna ve zbarvení finských puštíků však prozrazuje, že v tomto případě přírodní výběr pod tlakem globálního oteplení zvýhodnil nositele jedné varianty dědičné informace nad nositeli jiné varianty genu.


Posunuté ručičky komářích hodin

Příkladů, kdy organismy reagují na globální oteplení změnou dědičné informace, není zatím známo mnoho. Jedním z nich je severoamerický komár Wyeomyia smithii, který klade vajíčka do vody zadržené v trubicovitých listech masožravých rostlin špirlic (Sarracenia). Larvy komárů upadají v nepříznivých zimních obdobích do stavu metabolického klidu. Načasování tohoto „zimního spánku“ se řídí délkou dne a je určeno geneticky. V posledních letech je u komářích larev patrné, že si posunuly ručičky svých vnitřních hodin a upadají do zimního klidu při stále kratších dnech. Zřejmě se tak snaží využít příhodných podmínek, jež jim nabízí pozdější a mírnější nástup zimy.


Puštík obecný (Strix aluco)

Patří k našim nejhojnějším sovám a totéž platí i v evropském měřítku. Vyhýbá se jen velkým nadmořským výškám a krajům za polárním kruhem. Odhaduje se, že v Česku hnízdí kolem 18 000 párů puštíků obecných a v Evropě se jejich stavy odhadují na půl milionu kusů.

Tento obyvatel lesů, ale i zahrad, alejí nebo městských parků, je dlouhý asi 40 centimetrů a jeho rozpětí křídel se blíží jednomu metru. Největší dospělí ptáci mohou vážit i přes 700 gramů, ale výjimkou nejsou ani mnohem lehčí kusy s hmotností stěží poloviční.

Puštík obecný hnízdí v dutinách starých stromů, ale spokojí se i půdními prostorami a různými výklenky. V některých případech zahnízdí i na zemi. Hnízdo si nestaví. Samice klade vejce na holý podklad a už od prvního dne na nich sedí. Mláďata se líhnou postupně zhruba ve dvoudenních intervalech po inkubaci, která trvá asi 30 dní. Matka se o mláďata stará bez přestání po první dva týdny života. Po celou dobu sezení na vejcích a péče o mladé samička puštíka neloví a potravu jí přináší sameček. Nejčastěji se puštíci obecní živí malými hlodavci, ale nepohrdnou ani hmyzem nebo drobnými ptáky. Dokážou zdolat kořist až do velikosti menšího zajíce.

  • Zdroj textu:

    Příroda 4/2011

  • Zdroj fotografií: Shutterstock

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Vikingové pobřeží Severní Ameriky nikdy neosídlili trvale. Země byla příliš vzdálená a nepřátelská.

Zajímavosti

Prvním Čechem, který se umístil na stupních vítězů na olympijských hrách, byl v roce 1900 František Janda Suk.

Historie

I když se nemusíme obávat nedostatku kyslíku, lidstvo by se mělo velmi zamyslet nad znečišťováním atmosféry; jedy, které se už dnes na mnoha místech nacházejí, totiž člověka zahubí snáz než pokles koncentrace životodárného plynu.

Věda

Včely si při sběru nektaru musí zapamatovat charakteristické rysy jednotlivých květin. U květů některých citrusů jim tento úkol usnadňuje obsažený kofein

Příroda
Vesmír
Zajímavosti

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907