Rudolf von Ribbentropp u Prochorovky 1943: Smělá akce obrněnců SS

05.03.2017 - Václav Flek

Ve známém tankovém střetu u Prochorovky, kde většinu útočících sovětských obrněnců zničila na dálku vedená německá palba, došlo v jedné chvíli ke kurióznímu promíchání tanků obou protivníků

Prochorovka - Proslulý záběr z bitvy u Prochorovky
Prochorovka - Proslulý záběr z bitvy u Prochorovky

Reklama

Jednou z legend druhé světové války s extrémně tuhým životem, která putuje od jedné publikace do druhé, je mytologizovaná představa, že tankovou bitvu u Prochorovky z 12. července 1943 tvořil čelný střet tankového sboru SS a sovětské 5. gardové tankové armády. Dle této legendy se v bitevní vřavě srážce obě nepřátelská uskupení promíchala a v nastalém boji zblízka ztratily německé tanky své výhody.

Ztráta dvou třetin tanků

Tak tomu však nebylo. Tanková divize SS Leibstandarte Adolf Hitler (dále jen LSAH), na kterou dopadl hlavní úder dvou sovětských tankových sborů, odrážela útočící obrněnce ze zakrytých postavení. Dělo se tak (pokud možno) na dálku, kde bránící se Němci plně využili výhody delšího dosahu svých děl a lepších zaměřovačů. O tom asi nejlépe svědčí poměr zasažených tanků na daném úseku, který v daném dni činil asi 11 : 1 v neprospěch Rudé armády.

Přesto i zde došlo k těsnému kontaktu německých obrněnců se sovětskými, k čemuž napomohlo osobní rozhodnutí velitele tankové roty. SS-Obersturmführer - nadporučík Rudolf von Ribbentrop (syn ministra zahraničí) velel 6. tankové rotě, patřící do sestavy divize LSAH. Po týdenním prolamování sovětské obrany na jižní straně kurského oblouku ztratila jeho rota dvě třetiny z původních 22 strojů PzKpfw IV, i když u většiny z nich šlo pouze o dočasné vyřazení.

Dne 12. července neměla dopředu vysunutá Leibstandarte útočit, což mělo umožnit divizím SS Totenkopf a Das Reich na jejích bocích srovnat linii postupu. Zatímco hlavní okraj obrany na svěřeném úseku držely další roty obrněného praporu, Ribbentropova rota se rozmístila v záloze. Vojáci věřili, že po týdnu bojů zažijí konečně klidný den a doženou tolik chybějící spánek.

Oddech se nekoná

V té době vyslal velitel divize Theodor Wisch granátnický prapor pod velením Sturmbannführera (majora) Joachima Peipera dopředu, aby se pokusil vyřadit několik protitankových postavení v pásmu předpokládaného dalšího útoku divize. Sotva granátníci zmizeli za terénní vlnou, začala se z předních linií ozývat překvapivě intenzivní střelba. Proto Ribbentrop obdržel rozkaz podpořit se zbylými šesti tanky útok granátníků.

Představa volného dne se rozplynula, záhy však mělo být ještě hůře. Poté, co Ribbentrop dojel se svými tanky k pozicím Peiperových mužů, kteří se na odvrácené straně svahu připravovali k útoku, vzneslo se z druhé strany svahu, kam neviděli, mnoho sloupů fialového dýmu. Německá předsunutá postavení tak hlásila útoky nepřátelských strojů. Ve snaze ochránit granátníky vyjely německé tanky až na hřeben a pohled do údolí jim vyrazil dech.

Proti nim postupovala v mračnech prachu železná lavina sovětských obrněnců, zabírající celé zorné pole. Ribbentrop jich napočítal šedesát, poté přestal a soustředil se na boj, i když tušil, že bude marný. Ocitl se v samém epicentru sovětské ofenzivy, před čely dvou tankových brigád 29. tankového sboru. V té chvíli zaslechl ve sluchátkách rozkaz velitele svého tankového praporu, který mu přikazoval okamžitý návrat. Mladý velitel roty se ocitl před dilematem. Jako příslušník SS chtěl za každou cenu splnit rozkaz a stáhnout se, zároveň odmítal opustit vysunuté granátníky, které musel varovat a získat pro ně čas na ústup. Rychle se rozhodl pro boj.

Uvnitř nepřátelské sestavy

Na vzdálenost 800 m zahájily německé tanky palbu, a hned prvními ranami vyřadily několik sovětských strojů. Naštěstí pro Ribbentropa a jeho muže většina sovětských tanků pokračovala v postupu. Pouze několik obrněnců odpovědělo palbou, ve které vyřadily dva německé pancéře, poté však musely pokračovat se svou sestavou. Za nimi však jely další a Ribbentrop pochopil, že pokud by zůstal stát či jel v protisměru, nepřítel by jej rychle odhalil a přesilou zničil.

Jeho jedinou šancí bylo postupovat spolu s útočícími sovětskými tanky, maskován zvířeným prachem a hlukem motorů. Rozhodl se hrát vabank a zařadil se svými zbylými pancéři do volné protivníkovy sestavy, se kterou postupovali k německým liniím. Snažil se stáhnout velkou vlajku se svastikou, roztaženou na zádi, která sloužila pro rozpoznání jednotek ze vzduchu, ale prapor se zasekl a jeho část stále plápolala za věží.

Po cestě posádky všech čtyř tanků střílely na vedle jedoucí sovětské tanky, které z bezprostřední blízkosti nemohly minout. Zasažené stroje se zastavily a část z nich vzplála. V té době ale již začínaly do sestavy dopadat německé granáty a ostatní sovětští tankisté přičítali tato zasažení palbě z německých postavení před nimi. Přesto jeden sovětský tank nepřítele ve vlastní sestavě odhalil a jeho hlaveň se ze vzdálenosti několika metrů otočila směrem k Ribbentropovu obrněnci.

Německý kanón nebyl v té chvíli nabitý a esesman si uvědomil, že se dívá do tváře smrti. Pohyb sovětské hlavně se však zastavil, pravděpodobně se zasekl otáčecí mechanismus věže. Těch pár vteřin prodlení však stačilo, aby mezitím nabitý projektil výstřelem z těsné blízkosti srazil sovětskému tanku věž, která odlétla několik metrů daleko.

Na svou stranu fronty

Němečtí tankisté již vystříleli všechny protipancéřové náboje a zůstaly jim pouze tříštivé, určené k ničení živé síly, avšak proti obrněncům neúčinné. Přerušili boj a soustředili se na přesun k vlastním jednotkám, kde je čekala osudová zkouška – projet německou linií, aniž by je při tom zasáhli vlastní vojáci, kteří v zápalu bitvy a mračnech dýmu a prachu příliš nevnímali rozdíly v siluetách tanků. Přitom na sovětské straně kromě tanků T-34 bojovaly i stroje jiných typů, včetně britských churchillů. Ribbentrop horečně hledal úsek bez protitankového kanónu nebo tanku. Ačkoli tušil, že mnoho z těchto zbraní je zamaskováno, a on je nevidí, nakonec riskoval a německou linií projel. Podařilo se, po něm se tudy vrátily i zbývající tanky jeho roty.

Vojáci divize SS Leibstandarte dokázali odrazit odhodlaný útok dvou čerstvých sovětských tankových sborů. Na jejím pravém křídle odrazila část divize SS Das Reich podobně vedený útok dalších dvou tankových sborů, ty však již byly vyčerpané předchozími boji a měly poloviční počty tanků. Na levém křídle zastavila divize SS Totenkopf nápor sovětského gardového mechanizovaného sboru. Tím byl u Prochorovky útok 5. gardové armády generálporučíka Pavla Rotmistrova s velkými ztrátami odražen, jeho svazky ztratily bojeschopnost a musely být staženy k doplnění a obnově. Rotmistrov neobdržel za tuto operaci žádné vyznamenání, naopak v té době vnímal jako úspěch, že vyvázl bez trestu za rozbití celé armády.

Ovšem po válce již vylíčil Rotmistrov bitvu u Prochorovky jako grandiózní sovětské vítězství, dosažené díky rychlému průniku do německé sestavy. To po něm opakovalo mnoho autorů prací o bitvě u Kurska, kteří používali právě Ribbentropův příběh za důkaz promíchání tanků obou stran. Při tom se opomíjelo, že šlo o ojedinělou událost, která se u Prochorovky již nezopakovala. V této dramatické akci vyřadil Ribbentrop 14 sovětských tanků, a za svou iniciativu při vedení mužů získal Rytířský kříž. Peiperovi vysunutí granátníci se stihli stáhnout a jeho pozdější slova „Tebe bych chtěl mít ve svém praporu“ vnímal Ribbentrop jako poctu. 

Reklama

  • Zdroj textu:

    Válka REVUE SPECIÁL Waffen-SS

  • Zdroj fotografií: Wikipedia, scout.com



Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Nejdražší kartička Pokémon TCG se loni prodala v přepočtu za neuvěřitelných 8,2 milionu korun. (ilustrační foto: Shutterstock)

Zajímavosti

Dostupnost kyslíku bude pro pilotované vesmírné mise klíčová. (foto: NASACC0)

Vesmír

Vydáte-li se do národního parku Inthanon v severním Thajsku, zastavte se ve vesnici Ban Khun Klang. U ní najdete botanickou zahradu věnovanou stromovým kapradinám. (foto: © Topi Pigula - se souhlasem k publikování)

Příroda

(ilustrační foto: Wikimedia Commons, Satyamon1993CC BY-SA 4.0)

Věda
Zajímavosti

Evropští lídři 50. let - Richard hrabě von Coudenhove-Kalergi (zcela vlevo) býval označován jako prorok či velvyslanec Evropy. (foto: Wikimedia Commons, van Duinen (Anefo), CC0 1.0)

Historie

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907