Sám sobě chirurgem: Extrémní sebeoperace sovětského lékaře

22.01.2017 - Radomír Dohnal

Co byste dělali, kdyby se vám na expedici za polárním kruhem zanítilo slepé střevo, a jediným chirurgem široko daleko byste byli vy sami? V takové situaci existují v zásadě dvě možnosti: Buď zemřít, nebo se – jako Leonid Rogozov – operovat vlastní rukou. Zmíněný ruský lékař naštěstí riskantní zákrok přežil, a mohl tak o něm podat podrobnou zprávu

Extrémní sebe-operace -<p>Rogozov velice dobře věděl, že bez operace jsou jeho šance na přežití mizivé. Aby do rány lépe viděl, používal při operaci zrcadlo.</p>
Extrémní sebe-operace -

Rogozov velice dobře věděl, že bez operace jsou jeho šance na přežití mizivé. Aby do rány lépe viděl, používal při operaci zrcadlo.


Reklama

Bulletin Sovětské antarktické expedice nepatřil v 60. letech zrovna k té nejpopulárnější literatuře. Z četných zpráv o botanických objevech, ložiscích ropy pod ledem nebo o mikroorganismech žijících v mrazivých pustinách však na jeho stránkách v roce 1964 zcela vyčníval článek s lakonickým titulkem „Sebe-operace“ od Leonida Ivanoviče Rogozova.

O diagnóze není pochyb

Devětadvacátého dubna 1961 se chirurg Rogozov, účastník Sovětské antarktické expedice, neprobudil do právě příjemného dne. Vlastní zdravotní stav tehdy ve svém deníku popsal jako únavu a celkovou tělesnou slabost, doprovázenou mírnou teplotou. Nejhorší však byla bodavá bolest v podbřišku, která se navíc rychle stupňovala. Leonid Ivanovič strávil celý den na lůžku s pocitem, že mu každou chvíli praskne břicho. Ztuhlost břišních svalů, citlivost pokožky na dotek a agónie při každém nadechnutí ho nenechávaly na pochybách – jeho slepé střevo se dožadovalo pozornosti. 

Naneštěstí byl sedmadvacetiletý Rogozov v tu chvíli jediným kvalifikovaným lékařem v okruhu dvou tisíc kilometrů a všude kolem zuřila sněhová bouře. Proto se odhodlal k činu, v němž se mísilo absolutní zoufalství s obdivuhodnou chladnokrevností: Apendektomii neboli vyjmutí zaníceného orgánu z břišní dutiny si provede sám.

Příliš mnoho dobrodružství

Když se Rogozov na 6. sovětskou antarktickou expedici dobrovolně hlásil, věděl, že jde do určitého rizika a nebezpečí. A těšil se na něj. Po absolvování školy v Minusinsku totiž nastoupil na Leningradský pediatrický institut, což jeho představy o dobrodružství příliš nenaplňovalo. Prošel tam však semestrálním úvodem do specializované chirurgie, přičemž nabyté znalosti ihned využil a přihlásil se na místo terénního medika v týmu polárníků. 

Uspěl, a přesto jej čekalo zklamání. Až do posledních dubnových dní roku 1961 pro něj totiž mise probíhala nanejvýš fádně: V zásadě se staral jen o správné ukládání odebraných vzorků zmrzlé půdy a také o to, aby tucet jeho kolegů polárníků, s nimiž pobýval na nově založené stanici Novolazarevskaja, netrpěl omrzlinami či nedostatkem vitaminů. Žádné skutečné operace se v polárních pustinách neprováděly. 

Nad tím vším pravděpodobně Rogozov přemítal během těch několika hodin, kdy se bolesti zhoršovaly. Kdyby zůstal v civilizaci, představovalo by odstranění apendixu rutinní zákrok, s nímž by si poradili v každé nemocnici…

Jediný lékař v okolí

Od nejbližší „skutečné“ nemocnice však pacienta dělily tisíce kilometrů a k nejbližší terénní stanici na pobřeží to bylo šestnáct set kilometrů. Žádná z „okolních“ sovětských ani zahraničních základen za polárním kruhem v té době nedisponovala letadlem pro transport. A i kdyby – za okny zuřil mrazivý blizard. 

Na stanici Novolazarevskaja se sice spolu s Rogozovem nacházelo dalších dvanáct lidí, ale nikdo z nich neměl o chirurgických zákrocích sebemenší ponětí. Mladému lékaři přitom zněla v hlavě poučka ze skript: „Pokud se v akutním případě apendicitidy nezakročí včas, dochází k perforaci apendixu, k zánětu dutiny břišní a zpravidla ke smrti.“ Rogozov tudíž dobře věděl, že jeho šance na přežití jsou mizivé. „Transport pacienta není možný, přistání záchranného letadla je vyloučeno a já jsem jediným lékařem na základně,“ zapsal si 1. května do deníku – načež ve dvě hodiny ráno zahájil „sebe-operaci“.

Skalpel, prosím!

K ruce mu byli místní řidič a meteorolog, kteří mu podávali připravené nástroje a nastavovali zrcátko podle instrukcí. Rogozov byl v polosedu, natočený na levý bok a nepracoval v rukavicích. Nejprve si injekčně aplikoval lokální umrtvení, načež vedl břišní stěnou dvanácticentimetrový řez a začal operovat v oblasti pobřišnice. Přitom si lehce poranil přisedající část střeva a musel jej sešít. Poznamenal si také, že ho překvapilo množství vlastní krve. Apendix měl u kořene nepřirozeně tmavou barvu a Rogozov viděl, že prasknutí bylo otázkou hodin. Orgán proto odstranil a přímo do rány si aplikoval antibiotika.

Po první půlhodině práce si musel na chvilku vydechnout, protože hrozilo, že omdlí. Jak později popsal: „Nejhorší okamžik nastal, když jsem si vyjmul apendix. Citelně se mi zpomalil srdeční tep, prsty jsem měl jako gumové. Tehdy jsem si myslel, že to skončí špatně.“ S několika přestávkami nakonec vydržel až k posledním stehům. Ve čtyři hodiny ráno bylo hotovo. Další záznam v deníku zněl: „Úleva nastala téměř okamžitě. Teplota pacienta se vrátila do normálu po pěti dnech, po sedmi dnech byly vytaženy stehy.“ A po dvou týdnech rekonvalescence se Rogozov znovu zapojil do práce. 

Nezlomný sovětský člověk

Vydání zprávy o zmíněné operaci v bulletinu Sovětské antarktické expedice a její pozdější otištění na stránkách British Medical Journal využili Sověti spíš jako nástroj politické propagandy o nezlomnosti ducha sovětského člověka než coby praktický souhrn medicínských doporučení. Hrdina výjimečné události obdržel dokonce Řád rudého praporu práce. 

Po skončení polární mise se Rogozov vrátil na univerzitu a dokončil studia. Na fakultě také potkal životní lásku, českou lékařku Marcelu. Extrémní zákrok nezanechal na jeho zdraví vážnější následky a Leonid Ivanovič se dožil 66 let. Petrohradské Muzeum Arktidy a Antarktidy dodnes vystavuje chirurgické nástroje, jimiž operaci provedl. 

Článek vznikl ve spolupráci s magazínem Zázraky medicíny. Nového časopisu z redakce magazínu 100+1 věnovanému medicíně, biologii, fyziologii a zázracích nejen lidského těla.

 

Reklama

  • Zdroj textu:

    Zázraky medicíny

  • Zdroj fotografií: Wikipedie, Shutterstock

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Název dugong pochází z malajštiny, kde „duyung“ znamená „mořská dáma“. Vzhledově tato paralela dost vázne, ale je pravda, že v přítomnosti potápěčů se tito tvorové chovají velmi povzneseně.

Příroda

Rekonstrukce vikingské osady v L'Anse aux Meadows.

Věda

Inspektor Izraelského památkového úřadu s objeveným mečem.

Věda

Tropické cyklóny dostávaly jména už před několika staletími. Bouře byly tehdy pojmenovávány podle míst, kde působily velké škody nebo podle svatých.

Zajímavosti

Koncept lunární motorky Tardigrade.

Vesmír

Všemi barvami hrající kopce Aktau v NP Altyn-Emel jsou tvořeny měkkými sedimenty

Příroda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907