Smrtící spáry divoké kočky: Protiletadlový obrněnec Flakpanzer Gepard (1)

06.02.2018 - Josef Čurda

Protiletadlový kanonový obrněnec Gepard byl kdysi pro Bundeswehr nepostradatelný: vyzbrojen dvěma mocnými rychlopalnými zbraněmi měl chránit pozemní jednotky před útoky nepřátelských bitevních letounů a vrtulníků

Flakpanzer Gepard -<p>Protiletadlový systém Gepard během cvičných střeleb v Todendorfu, 1987</p>
Flakpanzer Gepard -

Protiletadlový systém Gepard během cvičných střeleb v Todendorfu, 1987


Reklama

Dva kanony, které po bocích věže hrozivě směřují k nebi, vpředu střelecký radiolokátor se zaobleným štítem, vzadu na věži přehledový radiolokátor – to vše dává protiletadlovému kanonovému obrněnci Gepard elegantní siluetu. Ovšem když jej v 70. letech 20. století Bundeswehr zařadil do výzbroje, nešlo přirozeně o estetiku. Úkolem obrněnce bylo chránit bojové uskupení před leteckou hrozbou.

Se svým výkonným zbraňovým systémem dokázal ničit nepřátelské vrtulníky a letouny až na vzdálenost pěti kilometrů. Od poloviny 70. let tvořil gepard jádro protiletadových jednotek divizí Bundeswehru. Spoléhalo se na něj několik desetiletí, původně se počítalo s tím, že po roce 2015 jich ještě 85 bude sloužit. Stalo se však něco jiného: vysoké provozní náklady a změna bezpečnostních hrozeb vedly k tomu, že německá armáda se v roce 2010 rozhodla je vyřadit. 

Nedostatečné protiletadlové prostředky

Kořeny FlakPz Gepard sahají až do prvních let Bundeswehru. Už v polovině 50. let se ukázalo, že dosavadní stroje americké provenience – M16 se čtyřmi kulomety ráže 12,7 mm a M42 Duster vyzbrojený 40mm kanonem – nedokáží sestřelovat rychlé sovětské proudové letouny. Tyto zastaralé stroje neposkytovaly dostatečnou ochranu své osádce, v manévrovém boji mohly jen stěží držet krok s tanky a dalšími pásovými vozidly, velmi je také v nasazení omezovalo špatné počasí či noční tma.

V polovině 60. let proto Spolkový úřad pro bojovou techniku a vyzbrojování formuloval požadavky na nový protiletadlový obrněnec postavený na moderním pásovém podvozku. Měl být zcela autonomní a díky velkému jízdnímu dosahu a rychlosti schopný doprovázet bojové jednotky. Dále měl disponovat systémem rozlišování vlastní–cizí a vysokým zdvihem kanonů, které by se současně daly použít proti pozemním cílům.

Velký důraz se kladl na schopnost bojové činnosti v jakémkoliv počasí i v noci, k čemuž by sloužil odpovídající zaměřovací systém (nezapomnělo se ani na ochranu před elektronickým rušením). Dále se požadovalo, aby byl stroj dostatečně chráněn proti projektilům lehkých pěchotních zbraní a střepinám, stejně jako proti účinkům chemických, bakteriologických a jaderných zbraní. 

Nový obrněnec 

Na vývoji se podílelo konsorcium několika německých společností: Rheinmetall-Borsig, AEG-Telefunken, Siemens, Krauss-Mafei a Porsche v roce 1970 představily dva prototypy Matador, vyzbrojený dvěma 30mm kanony. Ten sice splňoval zadané požadavky, ale ministerstvo se nakonec rozhodlo pro souběžně připravovaný projekt Gepard vyvíjený firmami Oerlikon, Contraves a Albis. Ty použily jako platformu podvozek tanku Leopard 1 a pohonnou jednotku stejně jako u tohoto tanku představoval vícepalivový MTU MB 838 CaM 500, kapalinou chlazený vidlicový desetiválec.

Planetová převodovka měla čtyři stupně pro jízdu vpřed a dva pro jízdu vzad. Obrněnec disponoval také záložní pohonnou jednotkou DB OMG-314. Základní zkušební fáze skončila roku 1972, načež byl schválen program výroby 432 vozidel. Na počátku 70. let velení NATO velmi znepokojil sovětský bitevní vrtulník Mi-24 s mohutnou výzbrojí. Jako létající ničitel tanků patřil k obávaným protivníkům pozemních jednotek.

Proti této hrozbě by zastaralé protiletadlové systémy Bundeswehru sotva něco zmohly. Nejvyšší čas zařadit do výzbroje gepardy! K tomu konečně došlo 16. prosince 1976, kdy státní tajemník spolkového ministerstva obrany Helmut Fingerhut převzal první protiletadlový kanonový obrněnec Gepard. Mezi lety 1976 a 1980 dodala firma Krauss-Maff ei Bundeswehru všech 432 objednaných vozidel. V protiletadlových jednotkách pozemního vojska už nový obrněnec toužebně očekávali, protože měl konečně nahradit beznadějně zastaralý M42 Duster. 

Obrovská palebná síla 

„Drápy“ gepardu představuje dvojice rychlopalných kanonů KDA L/R04 35/90 ráže 35 mm firmy Oerlikon-Bührle, které byly lafetovány po stranách věže otočné o 360 stupňů. S tímto dvojkanonem může flakpanzer slušně „nadělovat“. Během palby dopadne na cíl krupobití průbojně-zápalných a trhavě-zápalných nábojů kombinovaných ještě s náboji se zpožděnou roznětkou. Při rychlosti střelby 1 100 ran za minutu a vezenou zásobou jen 320 protiletadlových nábojů na každý kanon se ovšem osádky vyhýbaly déletrvající palbě na vzdušné cíle. Pokud se použily krátké a dobře mířené dávky, dostačovalo střelivo až na 25 vzdušných cílů. 

TIP: Ještěrka PLDvK: Protiletadlový komplex z Brna bojoval na Balkáně, v Libyi i v Kongu

Zaměřování cíle probíhalo převážně automaticky. Přehledový radar MPDR-12 (jehož anténa byla umístěna na zadní části věže a rotovala rychlostí 60 otáček za minutu) zachytil vzdušný cíl už na vzdálenost 15 km. Jakmile byl letoun identifikován jako nepřátelský, zaměřil jej střelecký radar (Siemens-Albis umístněný na čele věže s dosahem rovněž 15 km) sledující azimut, elevaci a vzdálenost cíle.

Pokračování: Protiletadlový obrněnec Flakpanzer Gepard (2) (vychází ve čtvrtek 8. února)

Ten pak dodal údaje o výšce a rychlosti letu cíle analogovému počítači Contraves, který pak během okamžiku vypočítal dráhu letu střel. Při přepravě byly oba radary sklopené, aby nedošlo k jejich poškození při nárazu na překážku. Z toho důvodu bylo vozidlo vybaveno sledovacími senzory, které lokalizovaly vzdušné či pozemní cíle. 

  • Zdroj textu:

    Válka REVUE

  • Zdroj fotografií: Wikipedia

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

To, že člověk využívá pouze 10 % kapacity svého mozku, je dávno vyvráceným mýtem. Smysly jsou však stále trochu záhadou…

Zajímavosti
Revue

Sametová revoluce

Historie

Přistávací modul mise Apollo 12

Vesmír

V okolí Arnhemu odpočívali vojáci II. tankového sboru SS, kteří postupně britské výsadkáře odrazili

 

Válka

Ptačí mumie byly nabízeny jako obětiny pro boha Thovta.

Věda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907