MiG-15: Sovětská hvězda korejské války, která létá dodnes

18.04.2016 - Miroslav Mašek

Sovětský MiG-15 představoval jeden z prvních úspěšných proudových letounů s šípovitými křídly a létal na něm mimo jiné i Ivan Kožedub – stíhací eso druhé světové války


Reklama

Druhá světová válka ukázala velení sovětského vojenského letectva, jak nebezpečné mohou být těžké bombardéry. A vzdušné síly SSSR nedisponovaly žádným stíhacím letounem, který by se takové hrozbě v případném konfliktu dokázal postavit. Sbor lidových komisařů proto v dubnu 1947 vydal urgentní dekret, který nařizoval konstrukční kanceláři Mikojan-Gurevič urychleně zahájit vývoj výkonné proudové stíhačky se silnou výzbrojí.

Inspirace v Německu i Británii

Konstruktéři pojali přelomový stroj jako samonosný středoplošník s křídlem o šípovitosti 35 stupňů, s kruhovým průřezem trupu, šípovými ocasními plochami, stabilizátorem umístěným na konci kýlovky a příďovým podvozkem. K úspěchu zvoleného aerodynamického řešení přispěly výsledky německých výzkumů šípového křídla, které měli Sověti k dispozici. Existují názory, že se inspirovali konkrétním projektem Luftwaffe – stíhacím Focke-Wulfem Ta 183.

Důkazy pro toto tvrzení však neexistují a přes podobný tvar oba letouny vykazovaly i mnoho odlišností. Hlavním problémem zůstával motor, neboť v SSSR neexistovala proudová pohonná jednotka o dostatečném výkonu. Sovětští inženýři se proto obrátili na britskou vládu se žádostí o prodej několika motorů Rolls-Royce Nene.

Sám Stalin považoval tento krok za nesmyslný a neočekával, že by delegace vedená Arťomem Mikojanem uspěla. Britové jí však kupodivu vyšli vstříc. Konstruktéři dovezený motor důkladně prozkoumali a vytvořili jeho nelegální kopii nazvanou Klimov RD-45. Výzbroj rodící se stíhačky zohledňovala válečné zkušenosti německých pilotů, kteří v boji zjistili, že k sestřelu čtyřmotorového bombardéru jsou vhodné kanóny větších ráží.

Nový letoun tak měl disponovat vedle dvojice kanónů ráže 23 mm i mohutnou 37mm zbraní. Prototyp označený I-310 poprvé vzlétl v prosinci 1947. V následujícím roce se rozběhla sériová výroba a od začátku roku 1949 letoun pod označením MiG-15 přicházel k jednotkám. Ještě v témže roce začal výrobce pracovat na zdokonalené verzi MiG-15bis. Disponovala vylepšeným motorem Klimov VK-1 s nižší spotřebou paliva a vyšším tahem a k útvarům se dostávala od začátku roku 1950. Aby pilotům usnadnili přechod na koncepčně nový letoun, připravili v konstrukční kanceláři také dvoumístnou cvičnou verzi MiG-15UTI.

Tvrdý protivník v Koreji

Západu se MiG-15 poprvé představil v korejské válce. O jeho existenci neměli v USA tušení až do listopadu 1950, kdy piloti P-51 Mustang nahlásili, že je napadla formace proudových stíhaček se šípovým křídlem. MiG-15 tak vstoupil na scénu a rychle ukázal, že i americké proudové F-80 či F-84 jsou výkonnostně mnohem slabší. USAF muselo na hrozbu co nejdříve reagovat a učinilo tak nasazením své nejlepší stíhačky F-86 Sabre.

Ačkoliv MiG-15 a F-86 byly srovnatelně výkonné a v soubojích záleželo především na kvalitě pilotů a taktice, v některých ohledech mig svého amerického soupeře převyšoval. Lépe stoupal, měl menší poloměr zatáčky i větší dostup. Disponoval také silnější výzbrojí, i když jeho kanóny byly pro nízkou kadenci a rozdílné balistické vlastnosti vhodné spíše k ničení bombardérů než stíhaček. 

K prvnímu střetu obou protivníků došlo v prosinci 1950, kdy podplukovník Bruce Hinton sestřelil jeden mig. Sovětský stroj ale prokázal svou odolnost – zřítil se až poté, co na něj F-86 vystřílel přes 1 500 nábojů z kulometů. V korejském konfl iktu v kokpitu MiG-15 bojovali Sověti, Číňané i Severokorejci.

Zejména piloti ze SSSR představovali až do konce války pro spojenecké letouny velké nebezpečí. Legendou za kniplem migu se v Koreji stal plukovník Jevgenij Pepeljajev, velitel 196. stíhacího leteckého pluku. Dosáhl celkem asi 19 sestřelů (údaje se v pramenech liší). O dvě či tři vítězství více s MiG-15 vybojoval nejúspěšnější sovětský pilot korejské války Nikolaj Sutjagin.

Jak ukořistit mig

Výcvikem na novém proudovém letounu prošlo i nejlepší spojenecké eso druhé světové války – Ivan Kožedub (62 vítězství nad stroji Luftwaffe). V Koreji velel 324. stíhacímu leteckému pluku, avšak sám proti F-86 startovat nemohl. Velení se totiž tolik obávalo případné ztráty trojnásobného Hrdiny SSSR, že Kožedubovi zakázalo účastnit se bojových letů. I tak jemu podřízení piloti údajně zničili přes 200 letadel. Ještě během konfliktu se nepoškozený MiG-15 dostal do rukou Američanů.

Ve snaze získat moderní letoun nepřítele k prozkoumání zahájily USA operaci Moolah. Prostřednictvím letáků a rádiového vysílání nabídli nepřátelským pilotům, kteří se svým migem dezertují a přelétnou na americké letiště, odměnu 50 000 dolarů. První přeběhlík měl navíc jako prémii dostat dvojnásobek.

V září 1953 skutečně na základně Kimpo poblíž Soulu přistál MiG-15bis, v jehož kabině seděl severokorejský poručík No Kum-sok. Při výslechu prohlásil, že o nabízené odměně nevěděl, přesto 100 000 dolarů obdržel. Nakonec se stal americkým občanem a pracoval jako letecký inženýr pro Grumman, Boeing, General Dynamics a další společnosti v USA.

Globální rozšíření i výroba

Díky svým kvalitám se MiG-15 (v kódu NATO Fagot) stal standardním stíhacím letounem zemí Varšavské smlouvy. Uplatnil se i v dalších státech, např. v Alžírsku, Angole, Indonésii, Kambodži, Maroku, Mosambiku, Pákistánu nebo Tanzanii. Do produkce se v menších počtech dostaly také další verze „patnáctky“: P vybavená radarem pro stíhání za každého počasí a T určená pro vlečení cvičných cílů.

Výroba v SSSR dala vzniknout asi 12 000 exemplářů všech verzí, dalších zhruba 6 000 bylo vyrobeno v Československu (pod označením S-102 a S-103) a Polsku (Lim-1 a Lim-2). Produkce některých dílů probíhala i v Číně, kde dostal MiG-15 označení J-2. Zatímco jednomístné verze jako celky Číňané nikdy nestavěli, začali za pomoci sovětských inženýrů vyrábět dvoumístné JJ-2 a nabízet je i na export pod označením Šen-jang FT-2.

MiG-15 bis

  • Rozpětí: 10,86 m
  • Délka: 10,08 m
  • Vzletová hmotnost: 5,069 t
  • Dolet: 1 860 km
  • Dostup: 15 500 m
  • Max. rychlost: 1 075 km/h (0,877 Ma)
  • Pohonná jednotka: 1× Klimov VK-1
  • Výzbroj: 2× 23mm kanón NS-23, 1× 37mm kanón NS-37
  • Osádka: 1 muž

V první linii stroj vydržel do 60. let, kdy se začal používat spíše pro výcvik. Tuto roli MiG-15UTI (v kódu NATO Midget) zvládal až do nahrazení československým typem L-29 Delfín v 70. letech. Dlouhou službu v roli standardního cvičného proudového typu Varšavské smlouvy zajistil letounu i fakt, že dvoumístné verze jeho nástupců se nikdy nezačaly vyrábět. MiG-17 letectvo pokládalo za tak podobný „patnáctce“, že stavbu cvičné verze považovalo za naprosto zbytečný počin.

A nadzvukový MiG-19 se zase považoval za přechodový typ mezi „sedmnáctkou“ a „jednadvacítkou“, takže vývoj dvoumístné varianty také nebyl nutný. V některých zemích, jako například v Severní Koreji, je MiG-15 v malých počtech v aktivní službě dodnes. Nástupcem typu se stal MiG-17, který měl eliminovat hlavní nevýhodu stroje zjištěnou piloty už v Koreji – přechod do výkrutu a neřízené vývrtky při utažených zatáčkách za vyšší rychlosti. Za tímto účelem dostal následovník „patnáctky“ nové křídlo o šípu 45 stupňů, delší trup a upravené ocasní plochy. 

  • Zdroj textu:

    Válka REVUE SPECIÁL Proudová letadla

  • Zdroj fotografií: Wikipedia /Greg Goebel/

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Útok na Pearl Harbor byl překvapivý úder japonského císařského námořnictva proti námořní základně Spojených států amerických v Pearl Harboru na Havajských ostrovech v neděli ráno 7. prosince 1941 (8. prosince v Japonsku).

Válka

Planeta obíhá kolem žhavého odhaleného jádra hvězdy podobné Slunci v malé vzdálenosti a její atmosféra je neustále rozrušována silným ultrafialovým zářením. Uvolněný plyn se formuje do disku kolem hvězdy a nakonec dopadá na povrch bílého trpaslíka.

Vesmír

Král ptáků přilétá 

Kategorie: Chování – ptáci
Autor: Audun Rikardsen, Norsko
Název: Přistání orla

Snímek z bezprostřední blízkosti mohl Nor Audun Rikardsen pořídit jen díky tomu, že nedaleko svého domu umístil na starou větev fotopast a naučil tam dravce sedat s využitím nastražené mršiny. Trvalo tři roky, než se mu podařilo zachytit dokonalý obraz. 

Zajímavosti

BolaWrap sváže člověka do vzdálenosti až 7,6 metru

Věda

Hadice na mořské houbě

Hadice (Ophiuroidea) patří mezi ostnokožce (Echinodermata). Tito mořští živočichové se živí detritem a nejčastěji mají velikost kolem tří centimetrů. Existují ovšem i druhy dorůstající až 60 cm. Sexuálně dospívají ve dvou letech života a dožívají se pěti let. Můžete na ně narazit ve všech mořích světa až do hloubek šesti kilometrů. Některé druhy dokáží tolerovat i brakickou vodu. Stejně jako příbuzné hvězdice mají úžasnou schopnost regenerace.

Příroda

Vilém II. Pruský (vpravo) měl k hraběti Eulenburgovi velmi blízký vztah.

Historie

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907