Traskasaura sandrae: Záhadný mořský predátor má konečně jméno

Fosilie záhadného mořského plaza, nalezená před desítkami let na ostrově Vancouver, byla po letech výzkumu konečně pojmenována jako nový druh.

31.05.2025 - Stanislav Mihulka


V listopadu 1988 objevili Michael Trask a jeho dcera Heather na břehu řeky Puntledge na ostrově Vancouver v Britské Kolumbii pozoruhodnou fosilii. Časem vyšlo najevo, že je to téměř kompletní kostra dospělého, plně vzrostlého plesiosaura ze skupiny elasmosauridů, který původně dosahoval délky kolem 12 metrů. Fosilie je ale poměrně špatně zachovalá a pro paleontology bylo velmi obtížné ji zařadit k nějakému konkrétnímu druhu. Dlouhou dobu proto zůstávala bezejmenná.

Navzdory tomu si elasmosaurid z Vancouveru získal značnou popularitu. Lidé ho v roce 2018 pod přezdívkou Courtenay elasmosaur přesvědčivě zvolili za oblíbenou provinční fosilii, přičemž získal 48 procent hlasů. V roce 2023 se tento stále oficiálně nepojmenovaný elasmosaurid stal oficiální Fosilií provincie Britská Kolumbie.

Lovec amonitů

V roce 2020 byl rovněž na ostrově Vancouver objevený druhý exemplář tohoto elasmosaurida. Tentokrát šlo o podstatně menší, ale poměrně dobře zachovalou fosilii, nejspíš mládě. Paleontologové dokonce nedaleko této druhé fosilie nalezli i pravou pažní kost tohoto druhu, která ale podle velikosti patřila dalšímu, tedy třetímu jedinci.

Traskasaura sandrae v kanadském muzeu. (foto: Courtenay and District Museum and Paleontology Center, CC BY 4.0)

Paleontolog Robin O'Keefe z americké Marshallovy univerzity a jeho spolupracovníci nedávno courtenayského elasmosaurida, který žil v pozdní křídě, asi před 85 miliony let, konečně formálně popsali jako nový druh Traskasaura sandrae. Podrobnosti paleontologové popisují v odborném časopisu Journal of Systematic Palaeontology.

Ukázalo se, že jde o výjimečného elasmosaurida, který v sobě spojuje primitivní a odvozené znaky. Traskasaura měla velmi dlouhý krk, zakončený hlavou plnou mohutných a ostrých zubů, které očividně sloužily k drtivému stisku. Paleontologové se domnívají, že traskasaura byla dobře přizpůsobená k útokům pod mořskou hladinou směrem dolů, přičemž její kořistí mohli být například amoniti, jejichž tvrdé schránky by traskasaura snadno rozdrtila.


Další články v sekci