Obří chobotnice z doby dinosaurů mohly být vrcholovými predátory a konkurovat největším lovcům oceánů

V období pozdní křídy, zhruba před 100 až 72 miliony let, se v oceánech mohly pohybovat obří chobotnice dorůstající délky až 19 metrů. To je velikost srovnatelná s největšími mořskými predátory té doby – včetně mosasaurů nebo pozdějšího megalodona.

Krakeni z pozdní křídy

Tyto dávné druhy, pojmenované Nanaimoteuthis jeletzkyi a Nanaimoteuthis haggarti, patřily mezi hlubinné chobotnice s ploutvemi na hlavě (připomínají ušní boltce) a blanitou výplní mezi rameny, díky níž působily téměř jako podvodní „létající“ tvorové. Zejména druh Nanaimoteuthis haggarti mohl dosahovat skutečně kolosálních rozměrů – přes 18 metrů, tedy více než dnešní krakatice obrovské.

Na rozdíl od většiny obratlovců chobotnice špatně fosilizují – jejich měkká těla rychle podléhají rozkladu. Paleontologům se ale dochovaly jejich zobáky (čelisti), které jsou dostatečně tvrdé, a právě ty umožnily vědcům odhalit, jak velcí tito tvorové skutečně byli.

Výzkumníci analyzovali 15 dobře zachovaných fosilií z Japonska a Kanady a dalších 12 objevili pomocí takzvané „digitální fosilní těžby“ – kdy vrstvy horniny procházeli pomocí rentgenů a umělé inteligence, která dokázala odhalit i skryté struktury. Velikost těla pak odhadli podobně jako u megalodona – porovnáním poměru velikosti zobáku k tělu u dnešních chobotnic.

Zajímavé je i jejich evoluční zařazení. Zatímco dříve byli tito tvorové považováni za příbuzné vampýrovek (Vampyromorpha), nová analýza je řadí mezi zástupce skupiny hlubinných chobotnic Cirrata. Fosilie druhu N. jeletzkyi navíc posouvají výskyt chobotnic o zhruba 5 milionů let a ploutvových forem dokonce o 15 milionů let hlouběji do minulosti.

Drtivý skus vrcholových predátorů

Opotřebení zobáků ukázalo, že tyto dávné chobotnice drtily tvrdé části kořisti – například schránky nebo jiné pevné struktury. Některé zobáky byly natolik obroušené, že přišly až o desetinu své délky. To naznačuje dlouhodobé a intenzivní používání při lovu.

Podle paleontologů to znamená, že nešlo o druhořadé lovce, ale mohlo jít o vrcholové predátory, kteří stáli na špičce tehdejšího potravního řetězce – možná jako rovnocenní soupeři velkých mořských plazů a žraloků.

Ještě zajímavější je jiný detail: některé fosilie byly více opotřebované jen na jedné straně. To podle vědců naznačuje tzv. lateralitu – „praváctví“ či „leváctví“, která souvisí s vyspělým mozkem a komplexním chováním. Jinými slovy, už tehdejší chobotnice mohly být překvapivě inteligentní.

Evoluční závody

Neméně zajímavý je širší evoluční kontext. Mořští obratlovci postupně ztratili těžké brnění a hlavonožci omezili nebo úplně přišli o své pevné schránky. Obě skupiny tím získaly na rychlosti, velikosti i lovecké efektivitě.

Jde o příklad tzv. konvergentní evoluce – různé organismy dospěly ke stejnému „řešení“: stát se velkým, rychlým a inteligentním predátorem. Chobotnice si tak vyvinuly tělesnou stavbu, která jim umožnila konkurovat i velkým obratlovcům.

Přesto zůstává řada otázek. Odhady velikosti vycházejí pouze ze zobáků, a někteří vědci proto považují hodnoty kolem 18 metrů za spíše extrémní. Není také jasné, jak přesně vypadal jejich jídelníček – zda lovily velké amonity, ryby, nebo dokonce menší mořské plazy.

Představa souboje těchto obřích chobotnic s tvory jako megalodon je sice časově nemožná, ale dobře ilustruje jejich schopnosti. Je dokonce možné, že představovaly krátkou éru, kdy se mezi vrcholové predátory oceánů prosadili bezobratlí. Objev tak do značné míry mění pohled na evoluci mořských ekosystémů a ukazuje, že bezobratlí mohli konkurovat obratlovcům a že inteligence i obří rozměry se v historii života vyvinuly nezávisle vícekrát.