Amazonský deštný prales ukrývá největší světovou zásobárnu koronavirů. Intenzivní odlesňování tak představuje nebezpečnou časovanou bombu
Masivní odlesňování zahubí prales, viry ale zůstávají. Jen se dostanou mnohem blíž k lidem.
Zatímco takřka celý svět se stále ještě potýká s pandemií wuchanského koronaviru, odborníci upozorňují, že na obzoru se již rýsují možné budoucí pandemie. A to nejen v Číně, která stále zůstává ohniskem intenzivní evoluce nových typů koronavirů, ale i na jiných místech světa. V poslední době se mluví především o Amazonii, která čelí velmi intenzivnímu odlesňování.
Jak tvrdí například David Lapola z brazilské University of Campinas: „Amazonie je ohromným rezervoárem virů“. Podle něj se ve zvířatech, kteří žijí v zeleném příšeří amazonských deštných pralesů, ukrývá největší světová zásobárna koronavirů. Je to prý další důvod pro to, abychom s Amazonií nakládali rozumně a nesnažili se ji celou přeměnit na zemědělské a průmyslové plochy. Pokud jde o amazonské viry, neměli bychom podle Davida Lapoly raději pokoušet štěstí.
TIP: Neodvratný konec Amazonie: Původní reportáž Davida Těšínského
Většina nemocí, které se v posledních letech objevily, jsou takzvané zoonotické infekce, které na náš druh přeskočily z nějakého jiného druhu zvířete. Mezi lety 1960 až 2004 bylo nejméně 60 procent z 335 nových nemocí zoonotických. Podle nedávného výzkumu je přitom hlavním důvodem těchto přenosů těsný kontakt lidí se zvířaty v divočině. V Amazonii jsou přitom takové kontakty stále častější – především kvůli lovu, obchodu se zvířaty, osídlování, a hlavně právě kvůli odlesňování. Když zničíme prales, mnoho virů přežije. Jen se ocitnou mnohem blíž k nám.
V 90. letech 20. století patřily brazilské lesy k nejrychleji mizejícím. Situaci zvrátil zákon o chráněných přírodních oblastech z roku 1993, který výrazně omezil komerční využití porostů. Jeho vynucování silně kolísalo, ale celkově se podařilo trend zastavit. V roce 2008 mizelo průměrně 28 000 km² lesa, v roce 2018 už „jen“ 7 500 km². Administrativa prezidenta Jaira Bolsonara však pravidla ochrany značně uvolnila, a odlesněná plocha tak meziročně poskočila o třetinu, na 9 700 km².
ZajímavostiMamuti patří k dávným živočichům, u nichž existuje alespoň teoretická šance, že se nám je podaří naklonovat.
HistorieÚnosů mladých žen a dívek indiány se v historii odehrálo hned několik
VesmírSoustava evropských teleskopů
V provozu od roku: 1998–2001
Průměr: každý ze čtyř dalekohledů 8,2 mSoustava dalekohledů VLT (Very Large Telescope) představuje vlajkovou loď evropské astronomie pro pozorování vesmíru ze zemského povrchu. Jedná se o největší systém evropských teleskopů: Vyrostl na hoře Cerro Paranal na severu Chile, v centrální části pouště Atacama, která je nejsušším místem na světě. Dalekohledy spravuje Evropská jižní observatoř (European South Observatory, ESO), k jejímž členům se od roku 2007 řadí i Česká republika.
Základ observatoře tvoří čtyři dalekohledy, každý o průměru 8,2 m: Antu (v provozu od roku 1998), Kueyen (1999), Melipal (2000) a Yepun (2001). Kromě toho do soustavy patří i čtyři pomocné přístroje o průměru 1,8 m. Mohou pracovat všechny společně, a vytvořit tak obří interferometr VLTI, který astronomům umožní sledovat až 25× jemnější podrobnosti než v případě každého teleskopu zvlášť.
Do vybavení dalekohledů jsou zařazovány stále nové a dokonalejší detektory i kamery. Například zařízení GRAVITY pro interferometr VLTI provedlo první přímé pozorování exoplanety prostřednictvím optické interferometrie. Díky této metodě se podařilo odhalit komplexní atmosféru tělesa, v níž oblaka železných a křemičitých částic víří v bouři planetárních rozměrů. Použitý postup nabízí jedinečnou možnost průzkumu dnes známých planet mimo Sluneční soustavu.
Přístroj GRAVITY rovněž přinesl další důkaz dlouho předpokládané přítomnosti superhmotné černé díry ve středu naší Galaxie. Nová pozorování zachycují shluk plynu obíhající po kruhové dráze těsně nad horizontem událostí, a to rychlostí odpovídající až 30 % rychlosti světla.
VědaPožáry v Grónsku z roku 2017
Zajímavosti
VálkaKarikaturisté ukazovali bitvu jako klání generálů – v zákopech ale trpěly desetitisíce vojáků.
