Zahrada na jihu Ameriky: Chilský národní park Torres del Paine

17.09.2018 - Marek Telička

Chilský národní park Torres del Paine je mimořádným místem, kde můžete obdivovat neobyčejné přírodní scenérie a při určité dávce štěstí také zvířata, která zde žijí

<p>Zřejmě nejznámější část parku Torres del Paine, které se říká jednoduše „věže“ ve světle zapadajícího slunce</p>

Zřejmě nejznámější část parku Torres del Paine, které se říká jednoduše „věže“ ve světle zapadajícího slunce


Reklama

Chilský národní park Torres del Paine byl založen roku 1959 pod jménem Parque Nacional de Turismo Lago Grey. Teprve později (1970) dostal své současné jméno a roku 1977 byly stanoveny jeho definitivní hranice, když Guido Monzino daroval chilské vládě 12 000 hektarů půdy přiléhající k tehdejšímu parku. V roce 1978 byl park vyhlášen biosférickou rezervací v rámci UNESCO.

Torres del Paine má bohatou vegetaci, mezi niž patří stálezelené rostliny z čeledi Proteaceae nebo „pantoflíčky“ Calceolaria uniflora, které se vyskytují v široké paletě barev a tvarů. Roste zde i sedm druhů vstavačovitých, ale také 85 druhů nepůvodních rostlin. Z nich má 75 druhů evropský původ a 31 je považováno za invazivní druhy.

TIP: Chilský národní park Torres del Paine: Andy na konci světa

Rovně zástupci fauny, kteří v Torres del Paine žijí, určitě stojí za pozornost. Vedle pum a lišek je možné spatřit vzácného jelenovitého huemula jižního, nebo některého z celkem patnácti druhů dravých ptáků.

  • Zdroj textu:

    časopis Příroda

  • Zdroj fotografií: Shutterstock

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Mamuti patří k dávným živočichům, u nichž existuje alespoň teoretická šance, že se nám je podaří naklonovat.

Zajímavosti

Únosů mladých žen a dívek indiány se v historii odehrálo hned několik

Historie

Soustava evropských teleskopů

V provozu od roku: 1998–2001
Průměr: každý ze čtyř dalekohledů 8,2 m

Soustava dalekohledů VLT (Very Large Telescope) představuje vlajkovou loď evropské astronomie pro pozorování vesmíru ze zemského povrchu. Jedná se o největší systém evropských teleskopů: Vyrostl na hoře Cerro Paranal na severu Chile, v centrální části pouště Atacama, která je nejsušším místem na světě. Dalekohledy spravuje Evropská jižní observatoř (European South Observatory, ESO), k jejímž členům se od roku 2007 řadí i Česká republika. 

Základ observatoře tvoří čtyři dalekohledy, každý o průměru 8,2 m: Antu (v provozu od roku 1998), Kueyen (1999), Melipal (2000) a Yepun (2001). Kromě toho do soustavy patří i čtyři pomocné přístroje o průměru 1,8 m. Mohou pracovat všechny společně, a vytvořit tak obří interferometr VLTI, který astronomům umožní sledovat až 25× jemnější podrobnosti než v případě každého teleskopu zvlášť.

Do vybavení dalekohledů jsou zařazovány stále nové a dokonalejší detektory i kamery. Například zařízení GRAVITY pro interferometr VLTI provedlo první přímé pozorování exoplanety prostřednictvím optické interferometrie. Díky této metodě se podařilo odhalit komplexní atmosféru tělesa, v níž oblaka železných a křemičitých částic víří v bouři planetárních rozměrů. Použitý postup nabízí jedinečnou možnost průzkumu dnes známých planet mimo Sluneční soustavu.

Přístroj GRAVITY rovněž přinesl další důkaz dlouho předpokládané přítomnosti superhmotné černé díry ve středu naší Galaxie. Nová pozorování zachycují shluk plynu obíhající po kruhové dráze těsně nad horizontem událostí, a to rychlostí odpovídající až 30 % rychlosti světla. 

Vesmír

Požáry v Grónsku z roku 2017

Věda
Zajímavosti

Karikaturisté ukazovali bitvu jako klání generálů – v zákopech ale trpěly desetitisíce vojáků.

Válka

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907