Jak po letech vrátit jiskru do vztahu? Zkuste jednoduchý trik, na který páry často zapomínají

Zvědavost může být jedním z tajemství spokojeného partnerského vztahu. A nenechat ji ze vztahu vyprchat je přitom překvapivě snadné.

Nikdo vás nezná tak dobře jako váš partner. Právě v to ostatně většina párů doufá: že po letech společného života a nespočtu dlouhých rozhovorů budou mít po svém boku člověka, který si pamatuje, jakou kávu máte rádi a pozná, že jste ve stresu ještě než stačíte cokoli říct. Tak důvěrná znalost druhého člověka bývá považována za jeden z hlavních znaků pevného vztahu.

Nejspokojenější páry přitom na zájem o druhého nebo chcete-li zvědavost nenahlížejí jako na něco, čeho lze dosáhnout jednou provždy. Berou to spíš jako nikdy nekončící proces, během něhož se navzájem poznávají znovu a znovu.

Člověk vedle vás se stále mění

Jak upozorňuje rodinná a manželská terapeutka Elizabeth Earnshawová, za roky se totiž mění naše názory, priority, zájmy i každodenní návyky. I po mnoha letech společného života proto stojí za to zůstávat vůči partnerovi pozorný a dál objevovat, kým právě je.

Základem přitom může být něco docela jednoduchého – ptát se. Je to dovednost, která na začátku vztahu přichází zcela přirozeně, ale s přibývajícími lety se u mnoha lidí postupně vytrácí.

„Když se na to podíváme zpětně, ta zvědavost vlastně působí úplně samozřejmě,“ říká Earnshawová, autorka knihy ’Til Stress Do Us Part (Dokud nás stres nerozdělí). Když někoho teprve poznáváte, přirozeně vás zajímá, kde vyrůstal, co od života a lásky očekává, čeho se bojí nebo díky čemu se cítí milovaný.

Po letech společného života je ale snadné podlehnout dojmu, že podobné rozhovory už nejsou tak důležité. Vždyť svého partnera znáte. A on zná vás. Co dalšího byste o sobě ještě mohli zjistit?

Ve skutečnosti toho zbývá překvapivě mnoho. A pokud na to zapomenete, můžete podle Earnshawová přijít o cennou příležitost učinit svůj vztah zdravějším. Proč jsou tedy otázky tak důležité a jak je do společného života znovu přirozeně vrátit?

Proč má smysl poznávat partnera znovu

Zkuste se zamyslet, jak moc se za roky změnily vaše názory, priority, zájmy nebo každodenní návyky, přestože v jádru zůstáváte stále stejným člověkem. Totéž platí o člověku, který každou noc spí vedle vás. Chcete-li si zůstat blízcí, nestačí znát jen toho, do koho jste se kdysi zamilovali. Důležité je zajímat se také o člověka, kterým je váš partner dnes.

Zvědavost v tomto smyslu otevírá cestu k větší blízkosti, říká klinická psycholožka Cortney Warrenová, autorka svépomocné knihy Letting Go of Your Ex (Jak se odpoutat od svého ex). Každá nová otázka je zároveň příležitostí naslouchat a dát milovanému člověku najevo: stále mě zajímáš.

Potvrzují to i výzkumy. Studie z roku 2017, kterou provedl tým psychologických vědců z Harvardu, ukázala, že lidé, kteří se o svého partnera aktivně zajímají a kladou mu promyšlené a konkrétní otázky, k němu mají bližší vztah. Zároveň se mezi partnery zlepšuje vzájemná vnímavost i intimita.

Naopak když ze vztahu postupně vyprchá přirozená zvědavost typická pro období zamilovanosti, může to mít opačný účinek. Bez nových podnětů a překvapení podle Warrenové hrozí, že pár ztratí jiskru a vztah sklouzne do předvídatelného, stereotypního a nudného koloběhu.

Jak do vztahu vrátit zvědavost

Rada „prostě se ptejte na víc věcí“ samozřejmě neznamená, že si máte připravit seznam otázek a během večeře partnera podrobit výslechu. Odborníci doporučují spíš nenucené způsoby, jak se jeden o druhém znovu něco dozvídat – a fungovat mohou i po desítkách let společného života.

Zní to banálně, ale zajímat se o partnera obvykle nepřestáváme záměrně. „Nemyslím si, že se lidé ráno probudí a řeknou si: ‚Už mě můj partner nezajímá,‘“ říká Earnshawová. „Lidé jsou zkrátka zaneprázdnění.“ Spoléhat na to, že se někdy samo od sebe objeví dostatek volného času, proto většinou nefunguje.

Na zvědavost je potřeba si vědomě udělat čas. I ve dnech, kdy byste nejraději vypnuli a jen bezmyšlenkovitě projížděli telefon, si můžete vytvořit zvyk probrat před spaním, co jste během dne zažili.

Nebo si nechte nedělní rána na společnou cestu pro kávu a popovídejte si o všem, co vám právě leží v hlavě – o nových zájmech, podivných myšlenkách, které vás napadly ve sprše, nebo třeba o tom, co bylo nejlepší na uplynulém víkendu.

Takové rozhovory přitom nemusí být „hluboké“, aby měly význam. Nemusíte si na ně ani vyhradit konkrétní čas v kalendáři. I obyčejné povídání může být mnohem hodnotnější, když mu věnujete plnou pozornost.

Ptejte se na konkrétní okamžiky, ne na celý den

Obecné otázky obvykle vedou k obecným odpovědím. I proto otázka „Jaký jsi měl den?“ často nikam nevede. „Většina lidí pravděpodobně odpoví, že to bylo v pohodě, že to stálo za nic nebo že to bylo jako vždycky,“ vysvětluje Earnshawová. „A člověk, který se ptá, se pak ocitá v situaci, kdy musí příště vymyslet lepší otázku.“

Mnohem užitečnější je zaměřit se na konkrétní chvíle. Co bylo dnes v práci nejtěžší? Překvapilo tě něco? Na co se ještě tento týden těšíš?

Ještě snazší je nechat každodenní události, aby vám samy nabídly příležitost k rozhovoru. Může to být článek, který jste právě četli, podivná zpráva ze skupinového chatu nebo vtipný mem. Stačí začít otázkou: „Viděl jsi to?“ nebo „Co si o tom myslíš?“

„Takové rozhovory o společných zážitcích mohou být užitečné, protože druhý člověk třeba řekne: ‚Ne, to jsem neviděl.‘ A vy můžete odpovědět: ‚Proboha, musím ti to ukázat,‘“ vysvětluje Earnshawová.

Nezůstávejte u první odpovědi

Seznam předem připravených otázek může pomoct, ale sám o sobě nestačí. Pokud chcete partnera znovu poznávat, aniž by rozhovor připomínal nepříjemný výslech, potřebujete především umět přirozeně navázat na jeho odpovědi. A to začíná dobrým nasloucháním.

Jinými slovy, nesnažte se hned převést jeho příběh na vlastní zkušenost ani okamžitě přeskočit k jinému tématu. „Snažte se udržovat oční kontakt, věnujte partnerovi plnou pozornost a navazujte na to, co říká,“ doporučuje Warrenová.

Když si nejste jistí, na co přesně navázat, hledejte přirozené záchytné body. Může jít o neobvyklý detail, který vás zaujme, nebo o výraznou reakci partnera, z níž je patrné, že za jeho slovy se skrývá ještě něco dalšího.

Pokud si například stěžuje na kolegu v práci, můžete se zeptat, jak na jeho chování reaguje zbytek týmu. Když naopak nadšeně vypráví o nové restauraci, zajímejte se o podrobnosti: Jaké jídlo by doporučil? Jak si restaurace vedla ve srovnání s jeho jiným oblíbeným podnikem?

Právě druhá nebo třetí otázka často odhalí něco, co jste o partnerovi dosud nevěděli – a mnohem častěji než ta první.

Velká témata si nechte na společné večery

Rozhovory o hodnotách, snech a věcech, přes které se nedokážete přenést, mají své místo i v dlouhodobém manželství. Problém je, že otevírat ty nejhlubší obavy nebo řešit stav vašeho vztahu není zrovna snadné ve chvíli, kdy právě vykládáte nákup nebo si čistíte zuby.

Podle Warrenové proto některé rozhovory potřebují vlastní prostor. Právě k tomu mohou sloužit společně strávené večery. Můžete při nich mluvit například o tom, jaké jsou dnes vaše osobní nebo profesní sny, jak se změnily vaše představy o rodičovství nebo jaké vášně, zájmy či hodnoty jste odsunuli stranou, protože vám v tom bránily jiné povinnosti. „A samozřejmě je potřeba mluvit i o samotném vztahu,“ dodává Warrenová.

Můžete se například zeptat: Co máš na našem vztahu nejraději a čeho bychom podle tebe měli mít víc? Jak tě můžu nejlépe podpořit, když procházíš něčím těžkým?

Na podobné rozhovory se ale není potřeba dívat jako na pátrání po nějaké tajné, dosud nepoznané podobě člověka, kterého milujete. „Ve skutečnosti jde o to znovu si ujasnit, kde právě jsme,“ vysvětluje Warrenová. „Jde o snahu poznávat, kým váš partner je, kým jste vy a kým chcete být jako pár v průběhu času.“