Zelené žíly Británie: Živé ploty patří k Británii stejně jako Stonehenge

13.03.2019 - William Booth

Živé ploty nejsou jen typickým námětem melancholických pohlednic, jež lákají k návštěvě britského venkova. Útočiště v nich nachází řada živočichů i jiných rostlin a jejich zakládání se stalo nedílnou součástí historie ostrovního království

<p>Živé ploty působí esteticky, ale zároveň jsou také domovem mnoha druhů živočichů i jiných rostlin.</p>

Živé ploty působí esteticky, ale zároveň jsou také domovem mnoha druhů živočichů i jiných rostlin.


Reklama

Dámy a pánové, vítejte na národním šampionátu v úpravě živých plotů, kde výkvět Velké Británie zápolí o čest a slávu v pradávném umění zkulturňování nevzhledných keřů. Ačkoliv jsou pole blátivá a počasí mrazivé, dostavily se do Lark Rise Farm nedaleko Cambridge všechny hvězdy keřového světa. V pozadí stojí davy nadšenců, jejichž největším potěšením je sledovat statné muže, jak se mozolnatýma rukama ohánějí sekyrami

Rockové hvězdy mezi zahradníky

Přítomen je i Clive Matthew – mistr živých plotů, kterému je sice 76 let, ale na svůj věk zdaleka nevypadá: Podívejte se na něj, jak zápasí s hrůzostrašným hlohem! Nechybí ani 59letý Nigel Adams, jeden z nejuznávanějších britských správců živých plotů, jenž zrovna krotí jasan. A pak je tu samozřejmě dredatý Tim Radford, mladá krev a nastupující pokolení milovníků živých plotů, který si s keři rozumí jako sami královští zahradníci.  

Startovní výstřel zazněl s devátou ranní a neutuchající snažení skončí až dvě hodiny po poledni. Stovka účastníků má pouhých pět hodin na to, aby změnila přidělené úseky zdivočelých keřů a stromů ve vzhledné, pár desítek centimetrů široké a po pás vysoké řádky živého plotu. Dřeviny přitom stříhají, sekají, ohýbají, kůlují a splétají. Velice zjednodušeně by se dalo říct, že se jejich snaha podobá extrémnímu pletení košíků. Jen jsou to koše obrovské a živé, pokryté nebezpečnými trny, a je potřeba k nim přistupovat s motorovými pilami. Výsledky se liší podle toho, z jakého regionu soutěžící pochází, ale všechny mají společné dvě věci: Musejí lahodit oku poroty a být dostatečně silné, aby zadržely stádo ovcí.

Tkanivo Anglie

Napříč Anglií se táhnou živé ploty, které jsou pravděpodobně staré tisíc let. Ovšem podle archeologů křižovaly krajinu ještě mnohem dřív. „Zdá se, že byly součástí kultury odjakživa, stejně jako Stonehenge, hrady a zámky, katedrály či venkovská sídla. Jde o národní dědictví,“ napsala Jane Eastoeová, autorka série knih pro památkovou organizaci National Trust, jež se zabývá venkovským uměním. Malíři i básníci živé ploty milují, a dokonce i Julius Caesar se o nich zmiňoval jako o prvku vojenského opevnění. 

Bez spletených porostů by se zkrátka anglický venkov ani vzdáleně nepodobal tolik oblíbeným obrázkům z pohlednic. Jistě, stále by lákal útulnými hospůdkami, dobře živenými ovcemi a zelenými poli. Bez plotů by však pozbyl geometrii a nepůsobil by upraveně. „Anglie by nedávala smysl,“ tvrdí William Cross, farmář a tajemník Cottesmorské společnosti lovců a zakladatelů živých plotů. Na šampionát se přijel podívat oblečený do tvídu a ani drobný deštík, který se během klání přihnal, nedokázal zchladit jeho nadšení: „Živé ploty jsou jako vlákna, z nichž je Anglie utkána. Dávají vzor polím, jsou nádherné na pohled a zároveň užitečné.“ 

Národ má přednost 

Milovníci živých plotů o nich mluví jako o zelených žilách Anglie. V jejich větvích totiž nalezla domov řada zvířat i rostlin. Nadšenci své oblíbené porosty vnímají v podstatě jako lineární národní parky – jsou sice široké třeba jen necelý metr, ale táhnou se desítky tisíc kilometrů. 

Během posledního století se však s nimi nezacházelo nejlépe. Podle Robina Page, předsedy Fondu pro obnovu britského venkova, vláda dokonce v poválečných letech farmářům platila za to, aby své živé ploty rušili. Cílem bylo uvolnit prostor pro větší kombajny, jež by zefektivnily sklizeň. Tehdy země nedbala na brouky, motýly ani další živočichy, kteří v porostech nacházejí útočiště – důležitější bylo nakrmit národ. 

Jak o ně pečovat?

Mezi léty 1947 a 1985 zmizela z britského venkova asi čtvrtina živých plotů, tedy 160 tisíc kilometrů – dost na to, aby čtyřikrát obepnuly planetu. „Plotová apokalypsa“ měla ovšem mnohem ničivější dopad než jen zhyzdění venkova: Zanechala za sebou krajinu bez života. Přesto likvidace plotů pokračovala i poté, co si Británie začala následky svého počínání uvědomovat. 

Majitelé pozemků sice přestali porosty odstraňovat, ale zároveň se o ně buď úplně odmítli starat, nebo nevěděli jak. Některým proto ploty usychaly, či se naopak nekontrolovaně rozrůstaly a divočely, načež se do nich farmáři pustili až příliš drasticky pomocí křovinořezů. 

Královská vášeň

„Stroj nedokáže odhadnout, jakou péči živé ploty potřebují,“ tvrdí Nigel Adams, profesionální zakladač těchto porostů a stoupenec hnutí za jejich záchranu. „Takže se z venkova den za dnem nenápadně vytrácejí. Jako duchové.“ A právě proto se pořádá mistrovství v jejich tvarování, oslavující ty, kdo se dávnému umění stále věnují. „Jsou to zachránci země,“ dodává Page.

I díky vytvoření osmi kilometrů živých plotů se na půdu Lark Rise Farm vrátili zajíci, skřivani polní, koroptve nebo tořiče včelonosné. Zmíněného úspěchu si všiml mimo jiné princ Charles, který je patronem Národní společnosti pro budování živých plotů. Stanice BBC dokonce nedávno odvysílala dokument „Princ, syn a dědic: Sedmdesátiletý Charles“, v němž otcovu vášeň rozebírají jeho synové.

Když se keře brání

„Strašně rád zakládá nové živé ploty,“ vysvětluje princ William. „Kdykoliv ho popadne chuť utkat se s křovinami, nezbývá policistům, kteří jsou zrovna ve službě, nic jiného než naložit do auta sekery a kladiva a vyrazit s ním na dvouhodinový zápas s křovisky.“ Jeho bratr Harry dodává, že někteří se občas vracejí celí od krve, protože se křoviny při sekání „brání“…

TIP: Pod kuratelou černého peří: Kdo jsou opravdoví králové londýnského Toweru?

U zrodu šampionátu stál dnes 75letý John Savings a právě on učil budoucího krále živé ploty zakládat. Potkali se bezmála před dvaceti lety na trzích v Shuttleworthu. „Princ obdivoval moji práci a svěřil se, že by chtěl také umět pečovat o živý plot. Tak jsem mu řekl, že pokud to myslí vážně, rád ho své řemeslo naučím. Pak jsme se keřům společně věnovali několik hodin,“ vzpomíná John. Na otázku, zda je v tom princ dobrý, nejprve teatrálně obrátí oči v sloup a potom dodá: „Je sakra dobrý!“ 

Mládí vpřed!

Konec šampionátu zalévá prudký déšť, před nímž se fanoušci i účastníci ukrývají v rozlehlém stanu. Rozdávají se ceny a nejstarší plotař dostává láhev dobré skotské. Tim Radford vyhrál kategorii South of England Open, kde se vytvářejí živé ploty s podrostem na obou stranách. Podepírají je dřevěné kůly, zajištěné vinutými pojidly, a populární styl vypadá velmi úhledně. Později Tima vyhlašují také celkovým vítězem šampionátu. „Byl to dobrý den,“ dodává mladý muž spokojeně a na oslavu si dává pivo: Ačkoliv patří zakládání živých plotů mezi zimní práce, člověk se stejně zapotí a potřebuje doplnit tekutiny.  

Radford doufá, že jeho umění postupem času nezanikne a své mistry uživí: Cena za metr kvalitního plotu se pohybuje v přepočtu kolem 450 korun a Tim s kolegou za den položí až 60 metrů. V oboru se přitom zdokonalují dvanáct let. Na otázku, kolik kilometrů impozantního porostu má na kontě za celou kariéru, odpovídá: „Bezpočet. Ale v Británii je naštěstí křovin stále ještě požehnaně.“ 

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Ještě v červenci 1942 bylo naživu 80 % budoucích obětí holocaustu. O 11 měsíců později však byl tento poměr přesně opačný. Čím méně se Němcům dařilo na východní frontě, tím více zvyšovali své úsilí ve věci tzv. konečného řešení židovské otázky.

Zajímavosti

Čtyři a půl metru dlouhá ankylorhiza s tlamou plnou zubů děsila vše živé v oceánu období oligocénu.

Věda

Extrémně velký

Název: Extrémně velký dalekohled (Extremely Large Telescope, ELT)
Průměr: 39,3 m
V provozu od roku: 2025

Čím je průměr objektivu větší, tím víc světla může teleskop soustředit a tím víc podrobnějších informací získat… Evropští astronomové se rozhodli postavit dalekohled, který hned tak něco nepřekoná. Původní představy dokonce počítaly s průměrem 100 m, což se však ukázalo být nad současné technické i finanční možnosti. Vedení Evropské jižní observatoře (ESO) dalo zelenou konstrukci menšího, ale přesto mimořádně velkého dalekohledu ELT – Extremely Large Telescope.

Projekt počítá s přístrojem o průměru 39,3 m. Primární zrcadlo se bude skládat ze 798 šestiúhelníkových segmentů o průměru 1,4 m a tloušťce pouhých 50 mm. Do optické soustavy se začlení zrcadla systému adaptivní optiky, kvůli kompenzaci neostrosti snímků způsobené neklidem atmosféry. Jedno z nich bude podepřeno soustavou šesti tisíc aktivních členů, tzv. aktuátorů, s úkolem „zakřivovat“ zrcadlo v závislosti na stavu ovzduší 1 000krát za sekundu, čímž se dosáhne mimořádně kvalitního obrazu.

V roce 2010 vybrala ESO pro budoucí umístění observatoře horu Cerro Armazones v chilské oblasti Antofagasta, v nadmořské výšce přes 3 000 m. Teleskop má chránit otáčivá kopule o průměru 86 m. Stavební úpravy terénu započaly v červnu 2014 a o tři roky později, 29. května 2017, byl slavnostně položen základní kámen obřího teleskopu.

Německá firma SCHOTT ve své továrně v Mainzu loni v lednu úspěšně odlila prvních šest segmentů primárního zrcadla, které po procesu pomalého chladnutí čeká ještě řada tepelných úprav. Následně budou vybroušena do správného tvaru a pokovena s přesností 15 nm na celé optické ploše. Obojí zajistí francouzská společnost Safran Reosc, jež se ujme rovněž testování zrcadel.

ELT se stane největším okem lidstva, jaké kdy vzhlíželo k obloze, a může revolučně změnit naše vnímání vesmíru. Jeho úkolem bude řešit celou řadu vědeckých záhad, jež mohou pomoct osvětlit naše vlastní kořeny, včetně pátrání po známkách života na planetách podobných Zemi, studia povahy temné energie a temné hmoty nebo sledování raných stadií vývoje vesmíru. Zároveň zcela jistě přinese řadu nových otázek, které dnes nedokážeme ani odhadnout. První pozorování by se mělo uskutečnit v roce 2025.

Vesmír

Klášter s dvojím prvenstvím

Břevnovský klášter

Nejen mečem a bojem živ je Přemyslovec. Čeští panovníci a později i mocní šlechtici rádi trávili čas budováním četných klášterů. Ostatně očekávali, že si tím zajistí spásu nejen pro sebe, ale i pro své rodiny. Nejstarší mužský klášter v Českých zemích je ten na pražském Břevnově. Založit jej nechal v roce 993 kníže Boleslav II. A jaké druhé prvenství klášter má? Nejdelší tradici vaření piva v celé republice! 

Historie

Přestože se ofenziva nevyvíjela podle plánu, von Hindenburg s Ludendorffem obdrželi vysoká vyznamenání.

Válka
Revue

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907