10 oblíbených omylů ve filmech o vesmíru aneb Co si filmaři vymysleli (1)

Filmoví tvůrci vesmírných sci-fi se většinou snaží, aby do jisté míry vyhověli vědeckým poznatkům o kosmickém prostředí. Ne vždy ovšem mohou a dokážou skloubit své úsilí s příběhem, a občas se tak nevyhnou nedůslednostem či omylům

25.02.2018 - Stanislav Mihulka



Hluboký nekonečný vesmír nás fascinuje a neodolatelně vábí. Pokud se však nestane něco neočekávaného, v dohledné době se do něj jako obyčejní smrtelníci nepodíváme. O to nadšeněji se zatajeným dechem sledujeme snímky, které se v kosmu odehrávají. Filmové triky se neustále zlepšují, a požitek z dobré vesmírné sci-fi tak může být téměř nadpozemský.

Přesto je pro filmaře poměrně obtížné převést kosmos na plátno uvěřitelným způsobem. Přece jen jde o nezvyklé prostředí se svými zvláštnostmi, bez atmosféry i pozemské gravitace. Vzniklé nepřesnosti a omyly se pak rychle šíří a zkreslují naše povědomí o vesmíru. Rozhodně proto nebude na škodu uvést některé z nich na pravou míru.

1. V kosmu jsou slyšet zvuky

Na Zemi se zvukové vlny šíří atmosférou nebo třeba vodou a podobným prostředím, které je přímo v kontaktu se zdrojem zvuku. Evoluce kvůli tomu vybavila pozemské organismy různými smyslovými orgány, jež fungují jako detektory zvukových vln. Právě díky nim slyšíme.

Potíž tkví v tom, že v kosmickém prostoru obvykle není žádná atmosféra ani podobné médium, které by mohlo zvukové vlny přenášet. Tudíž tam není slyšet vůbec nic. 

Napínavé vesmírné filmy bývají plné ohlušujících explozí a hrozivých zvuků výkonných zbraní, které na sebe pálí o sto šest. Ve skutečnosti však v kosmu panuje ticho, ať se děje cokoliv. Nelze samozřejmě vyloučit, že budoucí generace vesmírných lodí budou disponovat například umělou inteligencí, která zvládne rozmanité zvukové efekty, aby posádce náležitě zpestřila službu.

2. Vesmír je plný barev

Samozřejmě, vesmír není černobílý. Lidské oko jej však nedokáže vidět ve fantastických odstínech, jaké nabízejí některé snímky. Ostatně „přibarvování“ neznáme jen z filmů, ale také třeba z fotografií z Hubbleova dalekohledu. Je to jednoduché: Objekt se nasnímá černobílou kamerou a barvy se pak přidají pomocí filtrů, jež propouštějí jen určité vlnové délky. Některé fotografie vznikají v infračervené části spektra, zvlášť pokud se cílový objekt skládá převážně z plynu a prachu. Barvy tedy ve vesmíru jsou, jenom ne tak intenzivní.

3. V kosmu je snadné zrychlovat

Většina lidí asi ví, že existuje rychlost světla, kterou podle Alberta Einsteina a jeho obecné relativity nelze za normálních okolností překročit. Přesto si někteří často představují, že bez odporu vzduchu a působení planetární gravitace mohou kosmické lodi zrychlovat téměř donekonečna. Ve skutečnosti je to však velice obtížné. NASA už více méně ovládla relativně pomalé kosmické pohony, které udržují stálou rychlost – jako například iontové motory. Maximální rychlost vesmírného plavidla přesto zůstává velice omezená, především kvůli zdroji paliva. Pokud se navíc nemá posádka lodi roztříštit o cíl své cesty, musí po zrychlování letu přijít podobně dlouhá fáze zpomalování.

4. Když ve vesmíru hoří

Akční filmy, v nichž figurují kosmické lodě, jsou často plné nesmírně dramatických a vizuálně působivých explozí. Zasažená vesmírná plavidla zpravidla hoří a plameny z nich šlehají do širokého okolí. Požár je však chemická reakce – bouřlivá oxidace hořlavých plynů, která nezbytně potřebuje spoustu kyslíku. Ve vesmíru pochopitelně moc kyslíku není, tudíž tam nemůže nic hořet. Nelze samozřejmě vyloučit požár uvnitř lodi s dýchatelnou atmosférou, v kontaktu se vzduchoprázdnem však plameny okamžitě uhasínají. 

Co se týče explozí, vybuchne-li plavidlo s atmosférou, vzduch rychle unikne a trup lodi se vmáčkne dovnitř nebo přímo imploduje. Naopak výbuch vesmírného korábu bez atmosféry se víc podobá klasické explozi. Ani v jednom případě však nečekejte žádný nápadný požár. Zbývají tedy jen plameny raketových motorů, které ovšem musejí mít vlastní zdroj kyslíku, jinak by v kosmu nefungovaly.

5. Černé díry jako obří vysavače

Pro vědce jsou černé díry stále záhadou a pro filmové diváky navíc ztělesněním nejtemnější hrozby vesmíru. Schopnost černých děr polykat okolní materiál se však obvykle přeceňuje. Neumějí vysávat veškerou hmotu ze svého okolí – nakonec by tak totiž znemožnily existenci galaxií.

Dokončení: 10 oblíbených omylů ve filmech o vesmíru aneb Co si filmaři vymysleli (2)

Planety, hvězdy a jiné objekty podléhají fyzikálním zákonům, které jim brání jen tak na černou díru spadnout. Potenciál černé díry navíc určuje její hmotnost: je-li malá, pak kolem ní mohou jiná tělesa kroužit bez obav – jako kolem hvězdy.

Témata

vesmír

Další články v sekci