Reklama


Belgie: Nesmiřitelné bojiště Evropy

26.01.2016

Od 16. až po 19. století byla Belgie místem srážek mnoha armád evropských mocností, a právě proto si vysloužila přezdívku „bojiště Evropy“. Dnes se zde střetávají už jen nesmiřitelní Vlámové a Valoni

I když se Belgie jeví jako jednotný stát, vnitřně je paradoxně ostře rozdělena na dvě zcela rozdílné části. Zhruba tři pětiny jejích obyvatel představují Vlámové, kteří žijí na severu v oblasti Flander (Vlámska) a kulturně i jazykově mají blízko k Nizozemcům. Naproti tomu tradice jihu, označovaného jako Valonsko, vycházejí z Francie. Ještě komplikovanější situace panuje v Bruselu a jeho okolí, neboť město leží v nizozemské polovině země, ale zní v něm převážně francouzština.

Umění průmyslu a obchodu

Obě části státu se takto lišily už od vzniku samostatné Belgie v roce 1830. Zpočátku měl ekonomicky navrch průmyslově orientovaný valonský jih. Po druhé světové válce se však díky modernizaci zemědělství, vyšší vzdělanosti a stále rostoucí důležitosti obchodu dostal do popředí dříve chudší agrární sever.

Země těží ze strategické polohy, rozvinuté dopravní sítě a tradice otevřeného trhu. Přes svou relativně malou rozlohu se dlouhodobě řadí mezi dvacet států s největším obchodním obratem, a to navzdory faktu, že disponuje pouze velmi malým objemem přírodních zdrojů a musí suroviny dovážet. Ven z Belgie pak míří mnoho zpracovaných průmyslových výrobků a dvě třetiny jejího exportu končí v partnerských zemích EU. Belgická ekonomika se také výrazně orientuje na služby. 

Spolu, sami, s někým?

Rozpory vlámského severu a valonského jihu se datují už do 19. století. Francouzština v té době představovala jazyk vládnoucí třídy a ti, kdo mluvili pouze holandsky, platili za občany druhé kategorie. Jenže Vlámové se odmítali svého jazyka vzdát a postupně dosáhli jeho zrovnoprávnění s francouzštinou.

Po druhé světové válce narůstala jazyková a kulturní polarita i v politice a nakonec došlo k zásadním úpravám ústavy, které měly odstranit potenciální riziko konfliktu. V roce 1993 se spolkový stát rozdělil na tři de facto samostatné země: Valonsko, Vlámsko a federální Brusel. Každý region má vlastní parlament i vládu, přesto se zdá, že vůle Valonů a Vlámů žít ve společném státě výrazně ochabuje. Rozdíly mezi oběma částmi Belgie jsou i v klidném poválečném období stále výraznější a v posledních letech země několikrát čelila skutečné hrozbě separace.

V případě rozdělení se jako nejpravděpodobnější scénář jeví možnost, že by se Vlámsko připojilo k Nizozemsku a Valonsko k Francii. Třeba však nakonec v malé zemi převládne duch jednoty a Belgie se dočká dvoustého výročí svého vzniku ve stávající podobě.

Osobní hračka krále Leopolda II.

Na konci 19. století začal belgický král Leopold II. přesvědčovat vládu své země, že k dosažení mezinárodní váhy a uznání chybí Belgii koloniální panství – načež získal do osobního vlastnictví oblast dnešní Demokratické republiky Kongo. Vztah afrických kolonií a evropských zemí tehdy rozhodně nebylo možné označit za rovnoprávný, nicméně způsob, jakým Leopold II. zacházel s obyvateli Konga, vyvolal vlnu pobouření. Udává se, že mezi roky 1885 a 1908 tam v důsledku krutého zacházení kolonizátorů zemřelo až deset milionů lidí, tedy polovina místní populace! Na nátlak mezinárodního společenství byl král odstaven od moci a správa země přešla přímo pod belgickou vládu. 

STRUČNÉ DĚJINY

V roce 57 př. n. l. zabrali území kmene Belgů Římané a nazvali jej Gallia Belgica. Po pádu římského impéria v 5. století dobyli oblast Frankové, jejichž nadvláda skončila se zánikem jejich říše v 9. století. 

Vdavky z rozumu

V 11. století se z Flander, jež odpovídaly přibližně území dnešní Belgie, stalo mocné panství. Jeho vladaři byli vazaly francouzských králů, Francie však chtěla plnou nadvládu – situace tak přerostla v trvalé napětí, které vyvrcholilo povstáním roku 1302. Armáda vzbouřenců porazila francouzské rytíře léčkou a Francie musela uznat flanderskou nezávislost.

Ve 14. století se francouzský vévoda Filip II. Burgundský oženil s dědičkou fl anderského trůnu Markétou III., načež se Flandry staly součástí Burgundska; v 15. století se pak začlenily mezi oblasti spravované rakouskými vládci, a to po sňatku dědičky burgundského vévodství Marie Burgundské s Maxmiliánem I. Habsburským. Jeho vnuk Karel I. vládl i Španělsku, ale v roce 1566 se království rozdělila a Belgie zůstala pod španělskou správou.

Ovládaná a vládnoucí

V roce 1714, jako výsledek války o španělské dědictví, získalo zemi Rakousko; na konci 18. století ji zase okupovala Francie a teprve porážka Napoleona u Waterloo v roce 1815 znamenala opětovné přepsání evropské mapy. Tehdy se Belgie spojila v jeden stát s Nizozemskem, ale už po vzpouře v srpnu roku 1830 dosáhla vysněné samostatnosti.

V obou světových válkách vyhlásila Belgie neutralitu, pokaždé ji však obsadilo Německo. Zdevastovaná země se ovšem ekonomicky brzy vzpamatovala a stala se i zakládajícím členem Evropské unie.

LIDÉ

Obyvatelstvo

Počet obyvatel: zhruba 11,3 milionu; očekávaná doba dožití: 80,88 roku; prům. počet dětí: 1,78 na ženu; věková struktura: 17,08 % dětí do 15 let, 18,23 % obyv. starších 65 let, 50 % obyv. starších 43,1 roku; městské obyv.: 97,9 %; etnické složení: Vlámové 58 %, Valoni 31 %, smíšené či jiné etnikum 11 %; náboženství: katolíci 75 %, ostatní (včetně protestantů) 25 %; jazyky: tři oficiální jazyky – holandština (ovládá ji 60 % obyv.), francouzština (asi 40 %) a němčina (méně než 1 %); obyv. pod hranicí chudoby: 15,1 %; gramotnost: 99 %.

Politika

Typ vlády: federativní konstituční monarchie; samostatnost: od 4. 10. 1830 (předtím součást Nizozemska); hlava státu: král Filip Belgický (od 21. 7. 2013); šéf vlády: premiér Charles Michel (od října 2014); volby: monarchie je dědičná; po legislativních volbách je obvykle lídr nejsilnější strany jmenován premiérem.

Ekonomika

HDP na hlavu: 43 000 USD (odhad z roku 2014; ČR – 29 900 USD), podobně jako například Finsko či Island; měna: euro.

GEOGRAFIE

Rozloha: 30 528 km2, tedy třetina Maďarska; hranice: 1 297 km (s Francií, Nizozemskem, Německem a Lucemburskem); délka pobřeží: 66,5 km; charakter území: na SZ při pobřeží nížiny, směrem do vnitrozemí pahorkatina, jediné hory jsou v Ardenském lese na JV; podnebí: mírné, s teplými zimami a chladnými léty, počasí obecně deštivé a vlhké; min. noční / max. denní teploty (°C) v Bruselu: leden–březen 0–2/8–12, duben–červen 4–10/13–21, červenec–září 12–10/23–20, říjen–prosinec 6–1/14–6; nejnižší a nejvyšší bod: Severní moře (0 m) / Botrange (694 m).

  • Zdroj textu:
  • Zdroj fotografií: Shutterstock

Reklama



Reklama

Aktuální články

V Perugii můžete projít etruskou bránou starou více než dva tisíce let.

Zajímavosti

Mamograf je speciální rentgen pro diagnostiku rakoviny prsu

Věda

Ukrajinský voják pózuje s útočnou puškou AK-74 kdesi na východní Ukrajině

Válka
Zajímavosti

Neutrinový „snímek“ Slunce pořízený detektorem Super-Kamiokande vznikl v noci, tedy „skrz Zemi“. Zachycuje v podstatě pouze horké sluneční jádro

Vesmír

Rychlostní rekord v hodnotě téměř 126 km/h padl na stěně smrti loni

Revue

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907