Hříchy pasáka Kabourka: Novověký milostný trojúhelník způsobil poprask

Jistý mladý muž z jižních Čech jménem Tomáš Kabourek se na konci sedmdesátých let 17. století dopustil mladické nerozvážnosti. Zalíbily se mu dvě sestry...

18.11.2017 - Jaroslav Čechura



Kabourek se patrně stýkal s oběma zmíněnými sestrami současně a nelze vyloučit, že o tom věděly. S Marianou se chtěl oženit a farář neshledal na tomto záměru nic podezřelého. Až poté, co se stal sňatek skutkem, se provalilo Uršulino těhotenství. Skutek byl vnímán jako incest a sňatek byl prohlášen za neplatný. Kabourek se živil jako obecní pasák, neměl téměř žádný majetek a žil v obecní pastoušce. Přesto se nevzdal a se zrušením sňatku nesouhlasil. Jeho přístup k životu a postoj k osobám výše postaveným rozhodně nebyl poddajný.

Problémový poddaný

Kabourek nepředstavoval kladného hrdinu v moderním slova smyslu. Opakovaně kradl panské obilí a patrně se podílel na okradení jednoho rychtáře. Však také skončil několikrát ve vězení. Kromě toho měl neklidnou letoru a každé z jeho dětí se narodilo na statcích jiné vrchnosti. Když ho omrzel pobyt na panství Radenín, přesunul se na Bzí, posléze zatoužil po Hlubocku. S klidným svědomím zažádal o výhostní list, přičemž v žádosti nenacházíme ani stopu po nadměrné pokoře. Úředníci se ho nepochybně rádi zbavili a příslušný dokument mu bez potíží vydali. Někdy Kabourek ani na úřední papír nečekal a prostě odešel s rodinou jinam – pasák našel v té době živobytí bez problémů v každé vsi. 

Kabourek nechtěl žít se zátěží z minulosti v podobě sexuálního deliktu a toužil po legalizaci vztahu s ženou, s níž měl několik dětí. Chtěl získat za každou cenu dispenz, aby dosáhl legalizace sňatku. Ten ovšem mohl vydat pouze papež či jeho zástupce. Přestože měl Kabourek marginální společenské postavení, dokázal získat od knížete Ferdinanda Viléma ze Schwarzenberka svolení, že může o dispenz žádat.

Jak to dokázal? Docela jednoduše. Neúnavně se obracel se na knížete s opakovanými přípisy. Nic nevadilo, že neuměl číst ani psát, takové služby mu poskytl za malý peníz například kantor.  Získat dispenz ovšem představovalo krajně nákladný podnik, který si jihočeský pasáček rozhodně nemohl dovolit. Pouhé napsání supliky, byť přišlo nanejvýš na několik zlatek, představovalo nezanedbatelnou položku v jeho minirozpočtu. Přesto nelitoval námahy ani peněz se a svoji vrchnost nenechával v klidu.

Šťastný konec kauzy

Nakonec se ukázalo, že vytoužený dispenz mu může udělit i papežský nuncius ve Vídni. Stačilo „pouhých“ šestnáct let a v roce 1694 dosáhl Kabourek svého cíle. Opravdu se mohl chlubit papežským dispenzem. Ovšem teprve v dubnu 1695 měl kníže v rukou zprávu o tom, že dokument, který s podílem pražského arcibiskupství zprostředkovala vídeňská nunciatura, byl odeslán do Prahy na arcibiskupství. V obsáhlém přípisu, kde bylo vše rekapitulováno, nelze přehlédnout okolnost, že Tomáš Kabourek byl stále na útěku – dosud se nevrátil na rodné panství. Nicméně dispenz se o pár dní později ocitl na třeboňském zámku a jen čekal na Kabourka, až si jej přijde vyzvednout. Případ „incestu“ z roku 1678 byl tedy konečně vyřešen dispenzem z roku 1695. 

  • Zdroj textu

    Tajemství české minulosti

  • Zdroj fotografií

    Wikipedie


Další články v sekci