Raketový systém RBS-70: Smrtící protiletadlový deštník ze Švédska

Nepřátelský bojový letoun se blíží ke svému cíli přízemním letem. Náhle se mezi stromy ostře zableskne a k nebi vylétne řízená střela, která se okamžitě natáčí směrem k letadlu. Pilot ihned zahajuje úhybné manévry a vypouští klamné světlice, avšak ty na raketu nemají žádný účinek. Několik metrů od letounu její hlavice exploduje a zasypává jej stovkami kovových střepin, jež způsobují katastrofální škody. Pilot se v poslední chvíli katapultuje a jen sleduje, jak se trosky jeho letadla snášejí k zemi. Narušitele zastavil a zničil raketový komplet RBS-70, který vznikl už v polovině 70. let 20. století, ale díky průběžným modernizacím se i v současnosti řadí mezi vůbec nejúčinnější přenosné protiletadlové zbraně.

Raketa-robot

Většina současných přenosných protiletadlových raketových systémů má pasivní infračervené navádění – střela směřuje samočinně na teplo vydávané cílem. Právě takto byl ostatně řízen i vůbec první typ této kategorie v řadové službě, americký FIM-43 Redeye. Zakoupila jej řada států, mezi nimi i Švédsko, kde dostal domácí název RBS-69, kde ona písmena zkracují slovo Robotsystem (systém řízených raket; pojem Robot totiž může ve švédštině znamenat i řízenou raketu).

Relativně rychle ale zastaral, takže již záhy po jeho zavedení začalo Švédsko zkoumat možnosti jeho náhrady. Vývojem pověřilo společnost Bofors Defence (nyní součást zbrojovky Saab Bofors Dynamics), kterou požádalo o vytvoření kompletu, jenž bude ideální pro ochranu základen letectva či pozemních sil na bojišti, bude se vyznačovat nízkou náročností a krátkým reakčním časem a zvládne bojovat proti nízko létajícím cílům.

Švédská sázka na nezvyklý princip 

Firma Bofors se rozhodla pro značně neobvyklý krok, když nepoužila princip pasivního infračerveného navádění, nýbrž jinou metodu, jež se zpravidla používá spíše u protitankových řízených raket, a to navádění po laserovém paprsku (takzvané laser-beam riding). V roce 1975 dokončila vývoj systému, jenž dostal od švédské armády název RBS-70 (Robotsystem 70) a o rok později vstoupil do služby.

Ihned vzbudil značný rozruch a také debaty, jestli je tento princip pro protivzdušné rakety vůbec vhodný. Výsledky zkoušek však záhy rozptýlily všechny pochybnosti a RBS-70 začal získávat i exportní úspěchy. První verze z druhé poloviny 70. let nabídla max. dálkový dostřel asi 5 000 m a výškový dostup 1 000 m, ovšem toto provedení (označované později i jako RBS-70 Mk 0) bylo zdokonaleno na standardy Mk 1 a Mk 2, u nichž dálkový dosah vzrostl na 6 000 m a výškový dostup na 3 000 m. V roce 2003 byla předvedena komplexně zmodernizovaná střela Mk 3 BOLIDE, jež nabízí dálkový dosah až 8 000 m a dostup kolem 5 000 m. Od roku 2011 se prodává varianta RBS70 NG se systémem nočního vidění. 

Sedačka, zaměřovač a střela

Komplet RBS-70 tvoří tři základní prvky, a sice podstavec se sedačkou (váží 22 kg), optická a laserová zaměřovací aparatura (35 kg) a kontejner s řízenou raketou (asi 23,5 kg, z toho raketa sama váží asi 15 kg); provedení se střelou BOLIDE je ještě o několik kilogramů těžší. Každou ze tří částí přenáší jeden muž, avšak díky důrazu na jednoduchou manipulaci lze celý komplex sestavit a připravit ke střelbě do 30 sekund a po vypálení lze další střelu nabít za pět sekund.

Na obsluhu systému stačí fakticky jeden muž, ale když je systém RBS-70 zapojen do integrované soustavy protivzdušné obrany, je třeba ještě spolupráce dalšího muže, který obsluhuje zařízení zvané SLT, což je terminál zhruba o velikosti notebooku pro získávání informací o vzdušných cílech z radarů či dalších senzorů. Buď na základě těchto informací, nebo na základě vlastního pozorování se pak operátor RBS-70 snaží nalézt cíl pomocí optického zaměřovače, s nímž má shodnou osu i zaměřovací laser.

Bojové použití

Systém je opatřen přístrojem IFF pro rozlišování vlastních a cizích cílů, jehož absence byla u starších přenosných protiletadlových kompletů velice častým zdrojem problémů (například ve válce na svátek jom kippur v říjnu 1973 zničili pětinu ztracených egyptských letadel sami egyptští vojáci s raketami Strela-2). Na nepřátelský cíl je pak zamířen laser a operátor vystřeluje raketu. Tu z kontejneru vymete startovací motor a po jeho odhození se zapálí motor letový, jenž produkuje minimální dýmovou stopu.

Trysky motoru se nacházejí ve střední části rakety, kdežto v zádi se nalézá přijímač kódovaného laserového signálu. Dá se říci, že střela letí v jakémsi virtuálním „kanálu“ vytvářeném zaměřovacím laserem. Střelec tak musí sledovat cíl až do zásahu, resp. udržovat jej v zaměřovači, což je hlavní nevýhoda tohoto principu. Nejde tedy o zbraň typu „vystřel a zapomeň“, avšak její nesmírně silnou stránkou je, že se prakticky nedá efektivně rušit. Uvádí se, že pokud se raketa dostane do vzdálenosti 30 m od cíle, činí pravděpodobnost zničení cíle zhruba 95 %. 

RBS-70

• STANDARDNÍ OBSLUHA: 3 muži
• HMOTNOST SYSTÉMU: 87 kg
• HMOTNOST RAKETY: 15 kg
• HMOTNOST HLAVICE: 1,8 kg
• DÉLKA TĚLA RAKETY: 1,32 m
• PRŮMĚR TĚLA RAKETY: 0,11 m
• ROZPĚTÍ PLOCH RAKETY: 0,32 m
• MAX. RYCHLOST RAKETY: Mach 2
• MAX. DÁLKOVÝ DOSTŘEL: 8 000 m
• MAX. VÝŠKOVÝ DOSTUP: 5 000 m 

Smrtící náklad

O zničení cíle se stará bojová hlavice, jež u starších typů váží 1,1 kg a obsahuje asi 3 000 wolframových fragmentů, zatímco nová raketa BOLIDE nese hlavici o váze 1,8 kg, ve které se nalézá navíc i kumulativní náplň. Díky tomu je tato raketa mnohem účinnější proti vrtulníkům a dá se použít i proti lehce obrněným pozemním cílům.

Původní rakety dosahovaly rychlosti Mach 1,6, nová raketa pak létá dokonce rychlostí Mach 2. Programovatelný zapalovač dovoluje nasazení proti širokému spektru cílů včetně těch velmi malých, jako jsou bezpilotní letadla a střely s plochou dráhou letu.

Vývozní úspěchy

Vedle základní přenosné podoby existují i deriváty pro vozidla a plavidla, z nichž nejznámější je systém ASRAD-R (Advanced Short Range Air Defence System – RBS), který je výsledkem kooperace švédské zbrojovky Bofors a německé značky Rheinmetall. V zásadě jde o montáž čtveřice raket RBS-70 na otáčivé platformě doplněné radarem HARD s dosahem 20 km a způsobilé pro montáž na různá pásová či kolová vozidla; tento systém zavedlo do služby Německo, Finsko a Řecko. Komplexy RBS-70 různých variant se dostaly do služby ve zhruba dvaceti zemích, mezi které patří mimo jiné Austrálie, Brazílie, Indonésie, Mexiko, Pákistán, Thajsko, Spojené arabské emiráty či Venezuela. V posledně zmíněné zemi si RBS-70 připsal také první „ostrý“ sestřel, a to velmi paradoxně venezuelský OV-10 Bronco zničený při pokusu o převrat v roce 1992.

TIP: Stinger: Přenosné protiletadlové žihadlo

Armáda ČR získala v letech 2003 až 2005 celkově šestnáct systémů RBS-70, dva simulátory a 200 střel Mk 1 a Mk 3 BOLIDE, to vše za zhruba jednu miliardu korun. Systémy RBS-70 patří do výzbroje českého 25. protiletadlového raketového pluku (dříve brigády), jenž sídlí ve Strakonicích, respektive do podřízeného 252. protiletadlového raketového oddílu; komplety získávají údaje mimo jiné i z mobilních radarů ReVISOR. Kromě ochrany našich vojenských jednotek a základen se tato jednotka účastní obrany důležitých bodů civilní infrastruktury, což v červnu 2015 demonstrovalo cvičení s námětem ochrany Temelína.