Reklama

Reklama

Island: Země horkého ledu

26.4.2013 - Marek Telička
Stát, který navzdory velké odloučenosti jednoznačně patří k Evropě, má za sebou tvrdý ekonomický propad. Islanďanům by mohla v cestě za novou prosperitou pomoci energie ze zemského jádra, která už nyní vytápí většinu domovů
Oblast Námafjall
Prskající bahno
Geotermální oblast Námafjall nedaleko jezera Mývatn, kde se nachází množství fumarol a bahenních sopek
Město Reykjavík
Gejzír Strokkur
Vodopád Gullfoss
Sopka Eyjafjallajökull

Island

Kříž na islandské vlajce představuje křesťanství, červená je barvou ohně zdejších sopek, bílá představuje sníh a led a modrá Atlantský oceán

Před příchodem prvních vikingských osadníků a po dobu několika následujících staletí byl Island hustě zalesněn. Lesy však byly postupně vykáceny na stavební dřevo a palivo a spásání ovcemi vystavilo půdu ještě intenzivnějšímu vymílání. Erozemi jsou dnes ovlivněny tři čtvrtiny islandské půdy a u téměř pětiny celkové plochy je už pro jejich pokročilý stav nemožné zakořenění jakékoli vegetace. Vysazování nových stromů na některých místech, kde návrat lesů ještě není vyloučený, každopádně zvyšuje krásu tohoto mimořádného ostrova s divokou přírodou.

Do Evropy blíž?

Island je jedním z nejodlehlejších obydlených míst světa. Nejblíž to Islanďané mají k pobřeží Grónska (287 km) a následně k Faerským ostrovům (420 km). Ze zemí kontinentální Evropy je nejblíže Norsko, mezi nímž a Islandem ovšem leží 970 kilometrů mořské hladiny. Přestože je tedy ostrov geograficky blíže k Severní Americe, kulturně je již po mnoho staletí začleněn do evropského prostoru.

V posledních letech islandští politici zvažují možnost, že by se do Evropy zaklínili ještě intenzivněji. Island je sice členem Evropského hospodářského prostoru, ale v roce 2009 islandský parlament stvrdil, že se země chce zařadit mezi plnohodnotné členy Unie. Původně se předpokládalo, že by do EU mohl vstoupit během roku 2012. Nyní se zdá, že nejdříve by ke stvrzení členství mohlo dojít v roce 2014. Pokud tedy přes problémy EU přetrvá úmysl Islanďanů o začlenění do Unie.

Tvrdý pád z výšin

V posledních letech má Island vlastních problémů dost a rozhodně nepotřebuje jejich rozmnožení „ze zdrojů EU“. Stejně jako v případě EU, je aktuálně také islandskou Achillovou patou ekonomika. Ještě v roce 2007 byl Island v relativním srovnání sedmou nejproduktivnější zemí světa, když HDP na hlavu dosahovalo bezmála 55 000 USD. Pro rok 2011 šlo už jen o 38 000 USD na hlavu.

K propadu došlo v důsledku celosvětové recese a následnému pádu tří největších islandských bank. Jejich souhrnný dluh těsně před krachem šestinásobně přesahoval roční hrubý národní produkt země. Bankrot mimo jiné tvrdě zasáhl kurz islandské koruny, jejíž hodnota klesla na čtvrtinu a vzpamatovávala se jen velmi pozvolna. Na původní úroveň se ale už nevyšplhala. Zatímco na začátku roku 2008 byste jedno euro koupili za 80 islandských korun, dnes je to téměř přesně dvojnásobek. Ekonomický propad se projevil i v útěku Islanďanů do Norska. V roce 2005 se tam vystěhovalo 293 Islanďanů, pro rok 2010 šlo o 1 625 lidí, což v rámci třísettisícového národa není zanedbatelné.

Energie ze zemského jádra

Zatímco na rozmary tržních propadů si Islanďané musejí teprve zvykat, s nevypočitatelností zdejších sopek se již dávno smířili. Vulkanická aktivita navíc kromě hrozeb přináší i zajímavé možnosti využití. Island leží na hranici Severoamerické a Euroasijské litosférické desky, které se od sebe odsouvají. Neustálé vytváření nové kůry společně s nevyčerpatelnou zásobou podzemní vody stále doplňované z ledovců, vytvářejí ideální podmínky pro využití geotermální energie. Teplo ze zemského jádra se Islanďané naučili využívat už před stovkami let, ale snaha vymanit se ze závislosti na fosilních palivech dala jejich snaze nový směr a intenzitu.

Dnes je dvousettisícový Reykjavík suverénně největším městem světa, kde je pro vytápění využívána pouze geotermální energie. Na centrální vytápěcí systém je napojeno 90 % domácností země a jen usedlosti na odlehlých místech využívají fosilní paliva jako třeba propan. Pokud by Islanďané stále vytápěli jen spalováním nafty, jako tomu bylo dříve, jejich náklady na teplo by dnes byly až pětinásobné. Dostupná geotermální energie je přitom na Islandu využívána zatím jen z asi 15–20 %.

Foto, ilustrace: 
Shutterstock, Thinkstock

Reklama