Podzim a říje: Čas soubojů a jeleních trub
Říje je svátkem pro milovníky vysoké zvěře a ani já si ji nenechám ujít. S fotoaparátem namířeným na paseku se krčím už víc než pět hodin v úkrytu. Král honitby nakonec vždy přišel, jenže až za tmy...
V době říje je velikost trofeje, tedy paroží, tím nejdůležitějším ukazatelem, který určuje postavení jelena. Paroh, na rozdíl od rohu, je kostěný útvar, který tvoří výsady, každým rokem se mění a nosí je pouze samci (jen u sobů mají parohy i samice). Do určitého věku se celková mohutnost paroží – tedy rozměry, hmotnost, případně i počet výsad – zvětšuje. A když u daného jedince paroží doroste maximální velikosti, začíná se opět postupně rok od roku zmenšovat. Takovým jelenům se říká „zpátečníci“. Vývoj parohu souvisí s produkcí hormonu testosteron a hormonů produkovaných podvěskem mozkovým – hypofýzou.
Parohy každoročně vyrážejí z násadců čelní kosti (pučnice). Na pučnicích vyrůstá lodyha parohu, obalená kůží (tzv. lýčí), pod níž jsou do měkké parohové hmoty dodávány vápenné soli. Když ukládáním vápna paroh postupně ztvrdne, přívod stavebních látek ustane, kůže na parohu odumře a zvěř si jí vytloukáním o keře a stromy odstraní. Po skončení sezónní pohlavní aktivity se zastaví i přívod výživných látek a kostěný paroh se na rozhraní mezi pučnicí a růží parohu natolik naruší, že se celý útvar odlomí. Tehdy mluvíme o shazování paroží.
Není čas na jídlo
Místo odlomení parohu překryje měkká tkáň, což je základ nového parohu. Paroží slouží jelenům především při soubojích soků, ale i k udržení sociálního postavení ve skupině. U jelena po shození paroží jeho postavení ve skupině znatelně klesá. Svou roli hraje paroží i při obraně před šelmami a význam má také i při péči o srst (drbání), nebo při obstarávání potravy (odhrnování sněhu).
TIP: Podzimní souboje na vlastní oči: Jak (ne)vidět dančí říji
Jelen, který právě vyšel na paseku, je podle velikosti paroží určitě dominantním kusem tohoto místa. Mám i příznivý vítr a doufám, že mi ještě vyjde do světla. O deset minut později už z lesa nakukují první laně, které kontrolují, zda na ně nečíhá nebezpečí. Po chvilce se rozhodují opustit lesní šero a pronásledované statným jelenem vycházejí na paseku.
Jelen v době říje nemá čas na potravu a stará se jen o své laně a odhánění případných soků. Když se statný paroháč postaví do krásné pózy, tak zpoza mraku – ten den poprvé a naposledy – vykoukne slunce a zalije zvěř krásným oranžovým světlem. Po třech minutách je po osvětlení a já díky právě prožitému fotografickému blahu zapomínám na to, že z tak dlouhého čekání už vůbec necítím přesezené nohy.
