Reklama


Příběh jesliček: Kde se vzala tradice betlémů?

02.12.2017 - Eva Večerková

Evangelium o narození Ježíše Krista vedlo umělce od raných dob křesťanství k zpodobnění události. Jedním z nich byl i zvláštní druh výtvarného umění, který se stal nedílnou součást vánočních svátků

Betlém z 19. století - Etikety na krabičkách z datlí či reklamní poutače posloužily jako předlohy pro cizokrajná zvířata a palmy
Betlém z 19. století - Etikety na krabičkách z datlí či reklamní poutače posloužily jako předlohy pro cizokrajná zvířata a palmy

Betlém má své pevné uspořádání. Centrální část zaujímá Svatá rodina: Ježíšek leží v jeslích a u něj klečí nebo stojí Maria a Josef. Hlavní scénu doplňují osel s volkem a letící anděl, který na pásce nese poselství Gloria in eccelsis Deo (Sláva Bohu na výsostech). Do rozšířené scény pak patří pastýři s ovečkami a tři králové s doprovodem. Další prostor zaplňují různé postavy daráků, stromy, zvířata a architektura.

Prvotní ztvárnění

Nejstarší znázornění biblického příběhu o narození Krista v Betlémě, jak je spatříme třeba na středověkých deskových malbách Mistra Vyšebrodského oltáře, jež zobrazují Marii ležící na lůžku, už betlémy neznají. Rozměrnější z nich navíc obsahují i další příběhy související s Ježíšovým narozením, především klanění tří králů. Cizokrajnou nádheru králů a jejich průvodu spolu s orientální faunou a florou vytvářela představivost autorů jesliček a inspirovaly ilustrace v cestopisech a kalendářích, ale posloužily jim třeba i etikety na krabičkách z datlí či reklamní poutače.

Za předchůdce betlémů jsou považovány velké plastiky, znázorňující scénu narození Páně v kostelech. Na prvním místě tu stojí zčásti dochovaná skupina kamenných skulptur v bazilice Santa Maria Maggiore v Římě, představující klanění tří králů. Vytvořil je sochař Arnolfo di Cambio v letech 1488–1489 a stal se tak průkopníkem monumentálního stylu, charakteristického pro rané období kostelních betlémů. Nový zásadní směr vývoje udali jezuité, kteří v čase protireformace objevili v tomto druhu umění působivý prostředek v úsilí o obnovu katolicismu. V literatuře je uváděn první jezuitský betlém v Coimbře v Portugalsku roku 1560 a o dva roky později betlém v kostele sv. Klimenta v Praze. Za zmínku stojí, že také první mechanický betlém pořídili jezuité, a to již v roce 1680 v Jindřichově Hradci.

Jezuité tak vnesli do betlémů názornost a přitažlivost a s tím i nové technické prvky, pohyblivost a přemístitelnost figur. V barokní době došlo k nebývalému rozvoji betlemářské tvorby. Prvotní schéma, tedy vlastní jesličky, je zasazeno do bohatých scenerií. Do betlému tak vstupuje světský prvek, život soudobé společnosti v mnoha postavách a vedlejších scénách. Objevují se nové technické postupy, například oblékané figurky na způsob loutek s drátěnou kostrou a pohyblivými končetinami, a kromě klasické dřevořezby se využívá modelování z vosku, kašírování, pálená hlína a jiné.

Betlémářská tradice

Tradice českého, moravského a slezského betlemářství je bohatá v tvarové rozmanitosti figur i v pojetí architektur, v použitém materiálu a ve způsobu sestavení jednotlivých částí, v druzích betlémů. Přenosné jesličky se používaly při vánočních obchůzkách v severních Čechách a na východní Moravě. Bedničku uzavíratelnou dvířky nebo volně otevřenou s figurkami Svaté rodiny, pastýřů a biblických zvířat nosívali koledníci zavěšenou na krku. Zvykem dětí bylo dávat jednotlivé figurky do prostoru mezi zdvojenými okny vystlanými mechem. V 19. století se betlém spojuje s novým fenoménem vánoční tradice, s vánočním stromem, a nově se klade pod něj.

Tvorbou betlémů se zabývali jak profesionální řezbáři a malíři, tak – pro širší lidové vrstvy – řada nadaných tvůrců řemeslnických i dělnických profesí. Zhotovovali je pro vlastní potřebu, pro okruh zájemců z místa a širšího okolí a mnozí z nich na prodej. Vzrůstající poptávku mohla od počátku 19. století uspokojit také nabídka tištěných papírových archů, z nichž si bylo možno jednotlivé části vystřihnout, podlepit kartonem, popřípadě kolorovat, opatřit dřevěným bodcem a betlém si sestavit.

Řezbářské skvosty

Od 18. století byly oblíbeny betlémy se součástmi vyřezanými ze dřeva a polychromovanými. V některých oblastech se stalo vyřezávání figurek téměř domáckou výrobou, jejíž produkty se obchodem dostávaly na značné vzdálenosti. Na trzích se domácí plastiky setkávaly s importem z velkých řezbářských center, z nichž mělo pro naše země největší význam Tyrolsko. Tyrolské jesličkové součásti se k nám pod názvem „vlašské“ dovážely v první polovině 19. století v poměrně velkém množství a způsob, jakým byly vytvářeny, ovlivnil domácí tvorbu na severu Čech.

K nejvýznamnějším oblastem vyřezávaných jesliček v Čechách patří Příbramsko, Orlické hory a Krkonoše, Česká Třebová, Šluknovsko, na Moravě a ve Slezsku Příborsko a Novojičínsko, Bruntálsko a starou betlemářskou oblastí je Českomoravská vysočina. Nejznámější a nejbohatší dřevěné betlémy pocházejí z Třešti, z Jihlavy, ze Svitav a Poličky.

 

  • Zdroj textu: Živá historie
  • Zdroj fotografií: Wikipedie (Sokoljan)

Reklama



Reklama

Aktuální články

Zajímavosti

Paříž je pojmenovaná podle keltského kmene známého jako Parisii. Nejstarší osídlení se datuje do roku 4200 př. n. l.

Cestování

Konopí stále častěji nachází uplatnění v medicíně

Věda

Odvedl krysař děti na Moravu?

Historie

Nejnovější test motoru pro nosnou raketu systému SLS

Vesmír
Zajímavosti

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907