Tělo jako umělecké plátno: Český tatér dobývá New York

Igor Mitrenga patří k nejžádanějším tatérům světa. Mistrně kombinuje několik stylů, a také proto mu leží u nohou New York coby globální centrum tetování. Igor tam jako první Čech ovládl jednu z nejprestižnějších soutěží




Neskutečný pracant, který umí jít za svým snem a dělá pro to maximum. Má dar neutuchající fantazie a kreativity a aktuálně patří mezi nejžádanější tatéry nejen u nás. Jeho kariéra přitom odstartovala před třemi lety trochu náhodou. „Předtím jsem se aktivně věnoval graffiti. Pak jsem se nějakou souhrou okolností dostal ke strojku a sám jsem si na nohu zkusil udělat první tetování. Proces vpravování barvy do kůže mě natolik fascinoval, že jsem se do toho opřel a tetování se mi stalo vším,“ popisuje Igor Mitrenga začátek své dráhy.

Graffiti jako základ

Koneckonců graffiti představuje pouze dočasnou záležitost, a i když se nachází na legální ploše, nakonec vždycky zmizí. „S tetováním se pojí lehčí adrenalin, protože na stěně můžu nepovedený výsledek zamalovat. Ale na kůži musím vše zvládnout na první dobrou,“ líčí český tatér. Tak jako většina kolegů začínal s jednoduchými symboly a nápisy. Tehdy možná i on někomu vytetoval dřív tolik populární hvězdičky. „Začátky jsou těžké, a tak jsem dělal každý den až do noci. Nejde tetovat jednou týdně a myslet si, že se člověk někam posune. Musejí se nabrat zkušenosti, protože kůže není plátno – na různých místech se na ni tetuje odlišně a každý ji má jinou,“ dodává.

Prvními zákazníky se stali kamarádi a nejbližší. Pak navázali další zájemci, kteří Igorovo tetování viděli a chtěli ho taky. A postupně k němu začali chodit i úplně cizí lidé. S narůstající klientelou svůj styl zdokonaloval: Dodnes ho ovlivňuje graffiti, jehož prvky využívá při návrzích tetování. „Dopracoval jsem se ke stylu, kterému říkám graffiti realismus, tedy spojení graffiti s realistickými základy, jako jsou portréty. Nejdřív na stěnu vytvořím graffiti, nafotím si ho a jeho detaily pak používám pro tetování.“

Místo obrazu kůže 

Každé Igorovo tetování představuje originál: Někdy se nechává inspirovat běžnými věcmi, jindy se přibližuje osobnosti, pro niž návrh připravuje. Jde i o případ maskérky Světlany: „Igor má vždycky s klientem nejdřív konzultaci. Já jsem mu řekla, co bych chtěla, ale jelikož je tak kreativní, nabídl mi návrh, který by se ke mně hodil, a já už jsem mu pak nechala volnou ruku. A myslím, že nic lepšího jsem nemohla udělat.“ Nejprve měla v plánu přijít na jedno tetování. Když však viděla další návrhy, chtěla pokračovat: „Na mých tetováních pracujeme už přibližně dva roky a měli jsme asi šest sezení. On je umělec a já jeho umění nosím. Připadám si trochu jako plátno,“ dodává Světlana.

Richard se do Igorových rukou odevzdal plně: „S tetováním jsem začínal před osmi lety a bral jsem to tak, že musí mít nějaký význam. Ale když jsem narazil na Igora, celé se to změnilo. Teď jde o můj životní styl, jako bych si od něj pokaždé koupil obraz.“ Igor reaguje: „Richard chce mít tetováním pokryté celé tělo, takže jde o běh na dlouhou trať, klidně na několik let.“

Světová prestiž

Zmíněná soutěž v New Yorku znamená prestižní záležitost a umělci považují za úspěch už samotnou účast. „Člověk musí mít nějaké portfolio, aby ho tam pozvali, což se mi povedlo. Opravdu jsem ovšem nečekal, že vyhraju, protože konkurence je velká. O to větší radost jsme měli, když se to povedlo,“ usmívá se Igor. Soutěž má řadu kategorií, v nichž se hodnotí buď hotová a zahojená tetování, nebo ta, která vznikají v jejím průběhu. Igorovi se podařilo získat hned několik ocenění, například první místo za originální styl a nejlépe tetovaná záda nebo druhé místo za tzv. rukáv.

TIP: Historie pod kůží: Kde a jak vzniklo tetování?

Sběratel umění Richard tak mohl být na své „kérky“ ještě pyšnější, protože si podmanily Manhattan. Nejvyšší ocenění pak Igor získal spolu s kolegou při tzv. kolaboraci, kdy dva umělci tetují klienta současně, což představuje trend posledních let. „V porotě obvykle sedí tatéři s letitými zkušenostmi a pro mě osobně znamená poctu, když někdo lepší než já ocení mou práci,“ uzavírá úspěšný Čech.


Další články v sekci