V Japonsku objevili unikátního „modrého draka z Wakajamy“
Vědci popsali doposud neznámého mosasaura, který před 72 miliony let vládl tichomořským mořím.
Japonský paleontolog Akihiro Misaki z Přírodovědného muzea v Kitakjúšú hledal v roce 2006 u řeky Aridagawa v prefektuře Wakajama na jihu ostrova Honšú amonity z období křídy. V jednu chvíli narazil na temně zbarvenou kost, ze které se později vyklubalo žebro z téměř kompletní kostry křídového mosasaura, původně ukryté v pískovci.
Nedávno si tuto fosilii, přezdívanou „Wakajama Sórjú“ čili „Modrý drak z Wakajamy“, vzali do parády specialisté na tuto skupinu druhohorních „plazů“ a popsali ji jako nový druh Megapterygius wakayamaensis. Popis doposud neznámého mosasaura, který žil asi před 72 miliony let, zveřejnil odborný časopis Journal of Systematic Palaeontology.
Mosasauři byli vrcholoví predátoři prehistorických oceánů před 100 až 66 miliony let. Šlo o současníky Tyrannosaura rexe a dalších pozdně křídových dinosauři a podobně jako tito suchozemští dinosauři se i mosasauři stali obětí stejného masového vymírání, které vyhubilo téměř všechny neptačí dinosaury, během dopadu planetky v oblasti dnešního Mexického zálivu.
Modrý drak
S velikostí okolo šesti metrů sice patřil Megapterygius wakayamaensis k menším mosasaurům, zároveň ale představoval nelítostného mořského predátora. Přestože nese jisté podobné znaky s dříve popsanými mosasaury, má Modrý drak z Wakajamy celou řadu zajímavých znaků, které ho odlišují od většiny známých mosasaurů. Předně jde o nápadně dlouhé ploutve, především zadní, které mu v kombinaci s dlouhým ocasem zřejmě pomáhaly vyvinout značnou rychlost a obratně manévrovat. Nápadná je i hřbetní ploutev podobná žraločí, kterou jiní mosasauři nemají a která nejspíš rovněž sloužila k rychlému pohybu ve vodě.
TIP: Paleontologové objevili fosilní pozůstatky obřího druhohorního mořského predátora
Neobvyklá stavba těla nově popsaného mosasaura vzbuzuje otázky, jak se vlastně ve vodě pohyboval. Podle vědců je zřejmé, že šlo o výtečného plavce, zároveň ale není jasné, které části těla používal k pohonu a které k manévrování. Na tyto otázky by mohly odpovědět budoucí simulace, na které určitě časem přijde řada.
