Stalingradská legenda Vasilij Zajcev a jeho následovníci

Jeho jméno se za druhé světové války stalo pojmem, a dokonce o něm byl natočen hollywoodský velkofilm. Nakolik se však Američané drželi historických reálií a jaké byly skutečné osudy Vasilije Grigorjeviče Zajceva? Nešlo jen o výplod sovětské propagandy?

22.01.2017 - Vladimír Černý



Během bojů ve Stalingradu si dal Vasilij Zajcev za úkol zabít do výročí Říjnové revoluce celkem 150 Němců. Sám později napsal, že průměrně zabíjel čtyři až pět nepřátel denně. Dosáhnout vytyčeného skóre se mu sice nepovedlo, ale jen těsně – oficiální bilance se totiž vyšplhala na 149 zlikvidovaných vojáků.

Předchozí část: Stalingradská legenda Vasilij Zajcev: Skutečnost, nebo jen výplod propagandy?

Zvěsti o Zajcevových úspěších šly tehdy na frontě od ucha k uchu a jeho reputace rychle stoupala. Život odstřelovače však rozhodně nebyl nějakou procházkou růžovým sadem. Němci měli v snajperském způsobu boje řadu zkušeností a Sověti museli odhalovat různé nástrahy a léčky nepřátelských střelců. Zajcev svou taktiku popsal takto:

Jak na „frice“

„Poté, co jsem získal jisté zkušenosti, jsem se naučil, že zcela zásadní jsou dvě věci – pečlivé pozorování a velká dávka zdrženlivosti. Řekněme, že jste spatřili něco, co vypadalo jako odraz slunce od zapalovače a usoudili jste, že je to odstřelovač, který si zapaluje cigaretu. Může být, ale také nemusí. Zapamatujte si to místo a čekejte – měl by se objevit obláček dýmu. Uběhne nějaká doba, někdy celý den, a pak se na zlomek sekundy zjeví přilba. Nesmíte střílet! I kdybyste ho dostali, nemůžete zatím vědět, kde mezi klamnými pozicemi se skrývá váš skutečný protivník. A pokud vystřelíte a zasáhnete návnadu, jste odhaleni a ničeho jste nedosáhli.“

Přes své úspěchy však nebyl nejlepším. Během bojů o Stalingrad nejvíc skóroval odstřelovač známý pouze jako „Cikán“, který do 20. listopadu 1942 zlikvidoval 224 Němců.

Život hrdiny Už v průběhu stalingradské bitvy byl Zajcev velením 62. armády pověřen výcvikem dalších odstřelovačů a jeho žáci dostali název Zajčata. Celkem měl oficiálně zlikvidovat během své snajperské kariéry 242 nepřátel. Existovalo však několik desítek sovětských odstřelovačů s vyšším skóre. Na prvním místě je třeba jmenovat Michaila Surkovova se 702 zastřelenými, následuje Vasilij Kvachantiradze, který nárokoval 534.

Mezi ženami byla nejlepší Ljudmila Pavličenková s počtem 309 zabitých Němců. Zajcev je však dnes nejznámější. Už 22. února 1943 obdržel titul Hrdina Sovětského svazu, tedy nejvyšší ocenění, jehož mohl dosáhnout. Válku ukončil v hodnosti kapitána a poté se usadil v Kyjevě, kde pracoval jako inženýr a ředitel jedné z místních textilek.

Zemřel 15. prosince 1991 a místem jeho posledního odpočinku se nejprve stal Kyjev, v lednu 2006 Rusové jeho ostatky převezli a pohřbili s vojenskými poctami na Mamajově mohyle ve Volgogradu. Kdo tedy byl Vasilij Zajcev? Žádný superhrdina, ale přesto statečný voják a kvalitní odstřelovač, jehož schopností dovedla sovětská propaganda dobře využít. 

Existoval major König?

K nejlepším pasážím filmu Nepřítel před branami patří dramatické scény Zajcevova souboje s německým odstřelovačským esem majorem Erwinem Königem. Toho prý velení Wehrmachtu poslalo do Stalingradu právě proto, aby slavného sovětského protivníka zlikvidoval. Zajcev jej ve svých pamětech uvádí trochu odlišně jako „majora Köningse, velitele odstřelovačské školy Wehrmachtu nedaleko Berlína“. Dále popisuje, jak obávaného protivníka se svým kamarádem Kulikovem naháněli řadu dní. Nakonec vymysleli léčku, kterou slavný odstřelovač neprohlédl. Zajcev jej poté zasáhl smrtelnou ranou:

„Stiskl jsem spoušť a fašistova hlava klesla. Zaměřovač na jeho pušce dál klidně ležel a odrážel sluneční paprsky. (…) Jakmile se setmělo, naši zaútočili a v průběhu těch nejtěžších bojů jsme s Kulikovem vytáhli mrtvého majora zpod desky, sebrali jeho pušku a doklady a doručili je veliteli divize plukovníku Baťukovi. ‚Já věděl, chlapci, že vy toho ptáčka z Berlína dostanete,‘ řekl plukovník Baťuk.“

TIP: Postrach sovětských vetřelců: Legendární finský snajpr Simo Häyhä

Problém ovšem spočívá v tom, že žádný slavný odstřelovač podobného jména ve Wehrmachtu nesloužil. David Robbins ve svém románu naopak uvádí, že šlo o velitele odstřelovačské školy, důstojníka SS Heinze Thorwalda, který měl mít na kontě více než 300 usmrcených nepřátel. Ale ani o muži toho jména není nic známo. Nejlepším odstřelovačským esem na straně Wehrmachtu byl Rakušan Matthäus Hetzenauer, který ovšem svou kariéru zahájil až roku 1944 a navíc zemřel přirozenou smrtí ve vysokém věku počátkem 21. století. Souboj s „majorem Königem“ se tedy ve skutečnosti neodehrál, ale k dotvoření legendy o hrdinovi byla taková historka velmi vhodná.


Další články v sekci