Bádání pod vodou: Proč se Karel Absolon potápěl v Moravském krasu?

07.10.2018 - Kateřina Semrádová

Karel Absolon byl mužem mnoha profesí, a co nezvládl, na to si našel lidi. V mládí jezdil úspěšně na kole, dokonce získal mistrovský titul, a po dědečkovi zdědil vášeň pro archeologii a speleologii. Přitom bylo občas nutné spustit se i pod vodu. V expozici Muzea Blanenska mají doklad o tom, že to za první republiky nebyla žádná legrace

<p>Pohyb ve skafandru po souši připomínal spíš parodii na japonské sumo</p>

Pohyb ve skafandru po souši připomínal spíš parodii na japonské sumo


Reklama

Počátek minulého století přál dobrodruhům a Karla Absolona bychom mezi ně mohli určitě počítat. V roce 1921 zahájil se svým týmem výzkum v macošských jezírcích a poté i v říčce Punkvě. Ke svému bádání se rozhodl využít veškeré vymoženosti, které tehdejší doba nabízela, a tak se mezi tím vším důležitým haraburdím objevil i potápěčský skafandr.

Telefon a další vylepšení

Máme k dispozici dvě zprávy o tom, jak se k Absolonovi dostal. Podle té první jej zakoupil sám podle druhé jej přivezl Emil Buršík, bývalý potápěč rakousko-uherského válečného námořnictva, a to ze svého bývalého působiště v Pule. Exponát je zajímavý i z technického hlediska. Jde se o takzvaný skafandr s uzavřeným okruhem, což znamená, že vydechovaný vzduch neodvádí ven. Potápěče tak neomezovaly nemotorné hadice, protože vydechovaný vzduch byl nejdříve pročištěn a po doplnění kyslíku znovu použit. Součástí skafandru byla také nádoba na jeho přifukování. A ještě jednu perličku můžeme na blanenském skafandru nalézt – do přilby má zavedené telefonické spojení, díky čemuž mohl potápěč komunikovat se zbytkem týmu.

Oblek je vyroben z pogumovaného plátna, pochází z dílny firmy Dräger v Lübecku a je starý přesně 106 let. Dnes bychom pohyb v něm považovali téměř za nemožný. Těžká kovová přilba se čtyřmi průzory a vstupy pro přívod vzduchu rozhodně nenabízela luxusní výhled. Na zádech měl potápěč zásobník vzduchu a na hrudi zařízení pro přifukování skafandru. Korunu všemu dodávaly olověné boty, které sice pomáhaly potápěči klesnout pod hladinu, ale na dně silně vířily usazené sedimenty a kalily tak vodu.

Nutná pomoc kolegů

Pohyb ve skafandru po souši připomínal spíš parodii na japonské sumo, proto k němu byla nutná součinnost hned několika kolegů. Historik blanenského muzea Milan Koudelka dokonce uvádí, že dochované fotografie dokládají minimálně jeden pád do vody při výstupu či sestupu do jednoho z macošských jezírek.

TIP: František Běhounek: Dobrodružství českého Julese Verna

O něco volněji se ve skafandru dalo pohybovat jen ve vodě. Původní potápěčský průzkum v propasti Macocha prováděl pro Absolona zmíněný Emil Buršík. Postupně vycvičil k potápění další osobnost Moravského krasu, Absolonova blízkého spolupracovníka Karla Divíška. Někde bývá Buršíkova účast spojována i s potápěním v Punkevních jeskyních, kam se Absolon přesunul po Macoše. Dochované fotografie z Punkvy však zachycují ve skafandru už jen Divíška. Dokonce s elektrickou lampou, která byla zřejmě součástí příslušenství skafandru a jež se (bez přívodních kabelů) zachovala dodnes. Společně se skafandrem si ji můžete prohlédnout v expozici Muzea Blanenska v Blansku

  • Zdroj textu:

    Tajemství české minulosti

  • Zdroj fotografií: Archiv redakce

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

V roce 1997 vyšla studie tvrdící, že očkování způsobuje autismus, a její závěry rezonují na internetu dodnes.

Zajímavosti

Chytré toalety by mohly zvýšit naši připravenost na budoucí epidemie.

Věda
Revue

Velmi těsná dvojice trpaslíků J2322+0509

Vesmír

Napoleon ruské revoluce

Alexandr Fjodorovič Kerenskij

Právník Alexandr Fjodorovič Kerenskij byl před válkou jako poslanec v Dumě dobře známou osobností. Po březnové revoluci působil ve vlivném petrohradském sovětu, dosáhl funkce ministra spravedlnosti a posléze se realizoval jako ministr války a námořnictva. Kerenskij se snažil vrátit ruskou armádu do války, letní ofenzíva roku 1917, jejíž součástí byl i útok u Zborova, však selhala. V Rusku stále sílili bolševici a volání po míru bez anexí a kontribucí.

Kerenskij se po bolševické revoluci pokusil zvrátit situaci, nebyl však úspěšný a následně uprchl do Anglie a Francie. Nevzdal se veřejného života a publikoval, ale do Ruska se nikdy nevrátil. Zemřel ve Spojených státech.

Historie

Výrazné barvy nemají mandrilové jen v obličeji, ale rovněž na zadku, kde pravděpodobně slouží pro snadnější pohyb skupiny v husté vegetaci.

Příroda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907