Kde se vzala pověst o paní Meluzíně? Její příběh se zrodil na francouzském šlechtickém dvoře
Původ většiny pověstí se dá jen stěží vypátrat, neboť se vyprávějí už po staletí, či dokonce tisíciletí. Existují však i „pověsti“, u nichž přesně víme, kdo a kdy je vymyslel. Platí to i pro kvílející paní Meluzínu.
Obraz Krásná Meluzína od německého malíře Julia Hübnera z roku 1844. (ilustrace: Wikimedia Commons, Julius Hübner, PDM 1.0)
Mytologická Meluzína zapustila kořeny v mnoha evropských zemích. V českých pověstech se stala větrnou postavou, o níž se vypráví na řadě zámků, a proměnila se také v synonymum kvílícího větru. Jinde však mívá podobu krásné ženy s hadí či rybí polovinou těla, objevuje se na erbech a považuje se za ochránkyni různých šlechtických rodů.
Příběh je dnes už opravdu poměrně starý, v žádném případě se ovšem nejedná o původní lidovou pověst. Meluzínu stvořil francouzský autor Jan z Arrasu v roce 1393, a to na objednávku mecenášů Jana z Berry a Marie z Baru – vnoučat Jana Lucemburského a Elišky Přemyslovny – a také jejich bratrance, moravského markraběte Jošta.
Kvílející paní z hradů a zámků
Historie o Meluzíně se sice odehrává na francouzském hradě Lusignan, ale celkový příběh pojal autor mnohem šířeji. Shrnul v něm nejrůznější pověsti z mnoha koutů Evropy a propojil je do jednoho obsáhlého vyprávění, jež nejen vysvětluje původ mnoha slavných šlechtických rodů – ale nepostrádá ani kouzla, prokletí, zrazené přísahy, milence, kterým není souzeno zůstat spolu, poklady ve skalách i bytosti, jež jsou člověkem jen napůl, a přesto mohou být dobré a šlechetné.
Nejdůležitější kouzelnou bytost představuje právě Meluzína, dcera skotského panovníka a čarodějky i neteř krále Artuše, stižená tajemnou kletbou. Zamiluje se do francouzského rytíře Raimondina a díky jejím kouzlům pak mohou žít na nádherném hradě, vlastnit rozsáhlé polnosti a vychovávat deset synků. Má to však jednu podmínku: Raimondin nesmí Meluzínu nikdy spatřit v sobotu.
Jak se dá čekat, muž sžíraný žárlivostí slib nakonec nedodrží, překvapí ženu v lázni a zjistí, že se ve zmíněný den mění napůl v hada. Následkem dalších událostí pak Meluzína rodinu opustí (přičemž s kvílením vzlétne), nicméně k dětem se pravidelně vrací a manželovi se zjeví tři dny před jeho smrtí.
Kniha si na královských dvorech získala ohromnou oblibu a její převyprávění se brzy dostalo i mezi negramotné obyvatelstvo. Dobrý příběh pak zakořenil jako novodobá legenda, jež se kvalitou nijak neliší od těch „skutečných“.
